Mechanici ze servisu Audi v jihomoravském Kyjově mají za sebou šest hodin pikantní práce. Jejich stálý zákazník se totiž rozhodl, že sériové provedení italského supersportu potřebuje okořenit. Zde je recept, jak na to.
Krok 1 Sežeňte správné ingredience
Rozhodně nepoužívejte žádné náhražky, na babicovské „když nemáte titan a karbon, dejte tam ocel“ rovnou zapomeňte. Nejlepší je nakupovat u prověřených dodavatelů, v tomto případě u slovinské továrny Akrapovič. Ta vám vše potřebné zabalí do metr a půl dlouhé krabice a za dva dny můžete vybalovat. Na „surovinách“ se nemá šetřit, to ví každý. „Titanový výfuk stojí osm tisíc eur, karbonové koncovky dva tisíce,“ vypočítává šéf kyjovského servisu Libor Sedláček. Celkem tedy něco přes 270 tisíc korun.
Krok 2 Postupujte přesně podle manuálu
V tomto případě není co pokazit. V balíku s výfukem dostane nový majitel i brožurku s podrobným obrázkovým návodem, jak výfuk namontovat. S trochou nadsázky vypadá jak montážní příručka z IKEA, pamětníci si možná vzpomenou na návod ke stavebnici Merkur. Ale tato stavebnice je pro pokročilé. Huracán má motor vzadu, výfuk je tedy tvořen jen masivním tlumičem a několika zakroucenými titanovými koleny. A umístěný je za motorem. K jeho výměně je třeba rozebrat téměř celou zadní část auta. Dolů musí nárazník, světla, čelo, karbonové kryty motorového prostoru. Pak se teprve objeví samotný výfuk obalený v lesklém tepelném štítu.
Krok 3 Hlavně pořádek
Po demontáži vám na ponku zůstanou řádově stovky šroubků, druků a klipů. Pokud si je od začátku netřídíte, na konci montáže vám budou nějaké chybět, nebo přebývat, buďte si jistí. Mechanici z kyjovského Top Centra na to mají jednoduchý recept: kelímky. Na ponku to pak sice vypadá spíš jako na barmanské show, nicméně ten postup funguje. Po šesti hodinách práce v dílně stálo jen smontované auto a prázdný ponk. A ještě jeden dobrý důvod, proč pořádek udržovat: karbonové krycí díly z motorového prostoru stojí řádově desítky tisíc korun. Jedno neopatrné šlápnutí se tedy může slušně prodražit.
Krok 4 Ochutnejte
Po přebalení nového výfuku do tepelného štítu jej namontujte do auta. S rozebranou zádí je to překvapivě snadné, na staré felicii byste se zapotili mnohem více. Pak je čas na první start. Než rozebraný vůz poskládáte, je opravdu vhodné ověřit si, že spoje „nefoukají“. Přijít na to až v době, kdy je auto poskládané, vás bude stát pěkných pár hodin práce navíc.
Krok 5 Naaranžujte
Do nárazníku patří nové karbonové koncovky. Na rozdíl od těch původních kovových jsou absurdně lehké. Ostatně jako celý výfuk, hmotnostní úspora je jedním z hlavních důvodů, proč má smysl do titanového Akrapoviče investovat.
Originální výfuk je téměř dvakrát těžší. Zatímco s dvacetikilovým Akrapovičem si člověk může pohazovat, více než čtyřicetikilovou tovární obludu zvedá se supěním. Výkon huracánu naroste asi o devatenáct koní, ale upřímně, to u vozu s objemem 5,2 litru a 610 koňmi příliš nepocítíte.
Pak už zbývá jen vůz seskládat zpět. Kdo někdy viděl Lamborghini Huracán, ví, že mu designeři moc pravých úhlů do vínku nenadělili. Na první pohled jde o jednoduchou stavebnici, ale seskládat všechny součástky tak, aby díly lícovaly a spáry měly jednotnou šířku, je umění.
Krok 6 Servírujte
Na tento krok se navzdory pokročilému pátečnímu podvečeru sešlo v servisu překvapivé množství lidí. První start studeného výfuku ještě nepřesvědčí, ale stačí pár minut manévrování z haly ven a popojíždění po parkovišti, aby se titanový spletenec ze Slovinska začal projevovat. Nebo přesněji řečeno aby nechal projevit desetiválcovou bestii za řidičovými zády.
Výsledný zvuk je brutální ve všech směrech, které toto slovo znamená. Od dunivého bručení na volnoběh přes hlasitý ryk vytočeného motoru po občasný decentní „výstřel“ při prudkém uvolnění plynového pedálu. A to je jen začátek, upozorňuje šéf kyjovského dealerství Petr Hapala. Na správnou tóninu se totiž výfuk vypálí až po ujetí pěti set až tisíce kilometrů.
