Renovace některých z nich vyšla i na dva miliony korun. Chybí jen XJ 220 (prohlédněte si ho zde), kterého se vyrobilo pouze asi 280 kusů a po Česku jezdí podle Urbančíka jediný z nich.
Dlouholetého automobilového fanouška zpočátku historické modely nelákaly. Líbil se mu ale konkrétní model Jaguar E-type proslavený z řady filmů včetně snímku Smrt v červeném jaguaru. „Jaguar byl ve své době špičkové sportovní auto, zároveň ale za daleko nižší cenu než Ferrari nebo Maserati, tím pádem se celkem dobře rozšířilo. Zároveň je to kus staré dobré Evropy, kde se tehdy v Anglii dělaly tyhle věci ještě poctivě,“ řekl Urbančík.
Na pohodlí řidičů se ale podle něho příliš nehledělo. Málo místa na sedačkách, zato velký volat měly do dnes požadované ergonomie daleko. „Jste rádi, že za dvě hodiny vystupujete, jsou tam nepřirozeně vyrovnané nohy, člověk celý přikrčený, s obrovským volantem před sebou, toho místa je tam prostě málo,“ řekl Urbančík.
Asi před 15 lety dostal možnost červený model Jaguar E koupit. „Je to vlastně jediné ze starých aut v expozici, které je v původním stavu, nikdy nebylo zdevastované, pořád bylo udržované a dodnes je takové, jaké bylo vyrobeno,“ řekl Urbančík.
O dalších modelech to neplatí. Do sbírky se dostaly různě poškozené a potřebovaly rozsáhlou renovaci. Barvy či materiály karoserií a interiérů ale odpovídají původně dodávaným autům. Jen těžko by dnes návštěvníci hádali, že kupé zelené barvy bylo před lety jen hromadnou zrezivělých kusů.
„Původně jsem si myslel, že mi to bude dávat dohromady kamarád, který všechno opravuje tak nějak na koleně, ale došli jsme k tomu, že tudy asi cesta nepovede, protože by mu to trvalo tři čtyři roky,“ řekl Urbančík. Vraky nakonec svěřil do rukou Jaroslava Slavika, který se restaurováním jaguarů věnuje profesionálně.
Začínal s tím jako emigrant v Německu, později založil dílnu na opravu jaguarů v Prostějově. Rekonstrukce aut trvá jeden až dva roky a její cena se u některých vystavených exponátů vyšplhala na dva miliony korun. Novější vozy, které úpravu nepotřebovaly, přišly na asi 300 000 korun.
Urbančíkova sbírka je sbírkou jaguarů dodávaných pro americký trh, kam podle něho směřovalo 60 procent produkce. Řízení je vlevo a všechna auta jsou pojízdná
Sbírku představují modely vyrobené mezi lety 1951 a 1996. „Mám ještě novější model, ale jinde v garáži, protože do expozice už by se nevešel a stále ho ještě občas používám,“ řekl Urbančík. Jedinou výjimku mezi vystavenými kusy představuje Ford A z roku 1930 dovezený z Británie od sběratele, který se ho zbavil jako zbytečně moderního vozu. „Bylo to vlastně pánovo nejnovější auto, denně s ním jezdil na nákupy, jinak se orientoval na vozy vyrobené pokud možno ještě v 19. století, což byly spíš povozy s motorem uprostřed,“ řekl Urbančík.