Co dělají auta, aby nezačala hořet?
Již při základní konstrukci automobilu je kladen důraz na volbu nehořlavých materiálů. Interiérové plasty, izolace a čalounící materiály – to vše nejen že musí být nehořlavé, ale navíc by mělo ohni i co nejlépe vzdorovat. Pečlivá pozornost je také věnována těsnosti palivové soustavy – ta byla často Achillovou patou starších automobilů.
Co dělají auta, když začnou hořet?
Pokud již k požáru dojde, u moderních vozů se v kritické situaci samočinně přeruší dodávka paliva s pomocí speciálního ventilu. V ohnisku zájmu je samozřejmě palivová nádrž.
Nejprve se pracovalo s jejím umístěním – u starších vozů, běžně do šedesátých let 20. století, totiž byla umístěná v přídi, případně kvůli jednoduchosti přímo nad motorem – odpadla tak potřeba palivového čerpadla.
Bývalí majitelé trabantů si jistě vzpomenou. Bezpečnostní rizika z toho plynoucí jistě není třeba rozvádět, přesto bylo třeba několika tisíc tragických havárií, aby se výrobci poučili.
Nejnebezpečnější místo moderního automobilu se přesunulo nejprve za zadní blatník, posléze pod podlahu kufru. Dalších dvacet let byl pokoj, ovšem poté série zkušebních nárazů zezadu dokázala, že ani toto řešení není optimální, proto se v osmdesátých letech palivo přestěhovalo pod zadní sedačky, kde zůstává dodnes.
V téže době se také začala věnovat zvýšená pozornost důkladnému utěsnění palivové soustavy, posléze také konstrukci samotné palivové nádrže. Od původních jednoduchých, ale choulostivých plechových baněk se přešlo k odolnějšímu plastu a posléze k náročným bezpečnostním víceplášťovým konstrukcím, odolným proti průrazu a krátkodobému ožehnutí.
V polovině devadesátých let byla odolnost automobilů proti ohni doslova žhavým tématem – automobilka Ford dokonce na nadstandardní protipožární ochraně vystavěla reklamní kampaň.
Co dělají auta, že někdy hořet začnou?
Nejčastější příčinou požáru je vadná elektroinstalace. Zkrat nebo poškozená izolace dokáží rozpoutat oranžové peklo, pokud se dostanou do styku s benzinovými výpary nebo hořlavými materiály.
K hořícím vozidlům vyrážejí hasiči několikrát do měsíce. "Nejvíce případů souvisí s technickou závadou v elektroinstalaci," vysvětluje vyšetřovatel mělnických hasičů Roman Veltruský. Nejčastěji začne hořet v oblasti motoru, požár se pak rychle šíří dovnitř auta.
U benzinových vozů znamenají velké riziko netěsnosti v palivové soustavě – k neštěstí stačí u staršího vozu náhoda – například setkání benzinových par s probíjejícím svíčkovým kabelem. Vznítit se může automobil i od přidřených pneumatik, vyloučit samozřejmě nelze ani úmyslně založený požár.
Naopak odhozený cigaretový nedopalek rozlitý benzín nezapálí. Hoří výpary benzínu a ty nemají čas se od cigarety zapálit.
Co dělat, když auto začne hořet?
Většinou požár vznikne v motorovém prostoru, pak se velice rychle rozšíří a během deseti minut už není co hasit. Příručním hasicím přístrojem se podobný druh požáru zlikvidovat většinou nedá, dá se jen zamezit jeho šíření.
Když je již motor v plamenech, není také dobrý nápad otevírat kapotu. Kromě toho, že hrozí rozsáhlé popálení, přispěje přísun vzduchu rychlejšímu šíření ohně. To nejlepší, co lze v takovém případě udělat, je odstavit vůz tak, aby nezpůsobil nehodu, co nejrychleji jej opustit, zabouchnout za sebou dveře, aby se zpomalil přísun kyslíku k plamenům, odejít do bezpečné vzdálenosti a zavolat urychleně hasiče.
