Věra Halouzková se šťastně směje. Má na auta štěstí. Nejdřív měli doma staršího naftového Citroena 1.4. Nebyl to žádný silniční dravec. "Pak jsme opatřili spořič nafty a už jsme nezůstávali poslední na semaforech. A spotřeba se snížila možná o půllitr na sto," spokojeně říká paní Halouzková. Neví jistě, kolik její auto vlastně bralo. Čtyři nebo pět litrů? Vůbec má štěstí.
|
Soutěžní slovo za čtvrtek 7.2.2002: PŘINÁŠÍ |
Ve skupině spořila a nedávno jí vylosovali, a ona teď starého citroena vyměnila za fabii. I do té nechá namontovat ten spořicí aparátek. Ještě větší vyznavačkou spořiče benzinu je Olga Krupičková z Litoměřic: "Mně klesla spotřeba benzinu o dobře litr a půl na sto!" S potěšením vypočítává, jak se svým Daewoo Espero 1.8 jezdila dřív za devět litrů a nyní vozu postačí sedm a půl. Každé tankování si zapisuje a o spotřebách má přehled. Její tvrzení o účinnosti spořiče benzinu je v jejím podání neotřesitelné.
Nejdřív špatný výsedek
Spořič značky FuelMax redakce MF DNES pro test koupila v pražské společnosti, jejíž zástupci tvrdili, že těchto patentních zařízení se prodalo a jezdí už zhruba deset tisíc. Spořič stál 2184 korun včetně daně. Po prozkoumání pouhým okem se chce říci, že jde o dva permanentní magnety v umělohmotném dvoudílném pouzdře. Instalace je jednoduchá: na přívodní hadici co nejblíže vstupu paliva do motoru se z každé strany přitiskne jeden magnet a oba se dohromady zajistí stahovací smyčkou.
Nic víc, nic méně. Zato se u vozu mají - jak slibují přiložené informační materiály - snížit emise, zvýšit výkon motoru, snížit spotřeba a prodloužit životnost agregátu. MF DNES se zaměřila na jeden z ukazatelů, na spotřebu. Pokyny prodejce zněly jasně: ujet nejprve dvě nebo tři plné nádrže, než se spořič projeví. Údajně se tak mělo stát poté, co sám spořič svým působením vyčistí motor. Za zkušební vůz byl zvolen Hyundai Accent s benzinovým motorem o objemu 1.4 litru.
FuelMax byl osazen přesně podle návodu a s tím, že první měření se uskuteční po ujetí 1500 kilometrů. První výsledek byl zarážející: spotřeba vzrostla! Zatímco před zahájením testu vůz dlouhodobě a stabilně bral v průměru 7,26 litru Naturalu 95 na 100 kilometrů, první měření ukázalo hodnotu přes 7,3 litru.
Úspora přece jen byla
Vysvětlení? Kromě špatné funkce FuelMaxu se nabízela dvě: provoz v silných mrazech (v noci bylo až 15 stupňů Celsia pod nulou) nebo neobjektivnost zkušebního řidiče (věděl, jakého se účastní testu). Bylo proto rozhodnuto v testování pokračovat jednak v mírnějších klimatických podmínkách, jednak přizvat k testu a k dalším kilometrům ještě dva jiné šoféry. Druhá etapa měření už přinesla jiný výsledek: spotřeba klesla o 0,26 litru paliva na 100 kilometrů, když se ustálila na sedmi litrech.
To však nelze přijmout jako přímý plod působení zařízení FuelMax. Důležitou úlohu při snižování spotřeby mohl mít nejen fakt, že tentokrát byly potřebné kilometry najety na delších trasách, ale také skutečnost, že jedním z testujících "nevědomých" řidičů byla žena, jejíž noha i v jiných vozech dává poklesnout spotřebě oproti běžnému mužskému způsobu jízdy. Pokud skutečně snížení spotřeby bylo výsledkem instalace spořiče, pak by se investice do něj zaplatila při obvyklé ceně benzinu 25 korun za litr po ujetí nejméně 33 600 kilometrů. Zvýšení výkonu motoru nikdo ze tří řidičů, kteří se na testu podíleli, neregistroval. Všichni přitom s accentem jeli několikrát už dříve.
Odborníci zázrakům nevěří
Úsměv převládá při mluvení na spořičové téma ve tváři Vladimíra Voláka z pražského Ústavu pro výzkum motorových vozidel: "Párkrát jsme takové věci zkoušeli. Nikdy jsem ale neviděl nic, co by opravdu fungovalo." Konstatuje, že technický pokrok jen za posledních deset let byl tak rychlý a koneckonců i nákladný, že je prakticky vyloučeno, aby laik třeba geniálním nápadem nebo náhodou přišel s něčím, co Japonci nebo Němci tak úporně hledají.
Vladimír Volák na důkaz pomíjivosti malých technických zázraků uvádí případ skoro nedávný: "Stalo se nám také, že jsme vzali do testů jeden takový spořič. Jenomže když zkoušky dopadly jednoznačně negativně, objednavatel nám nezaplatil." Pikantérií na celé této věci je fakt, že zadavatelem testu byl jeden ze současných senátorů. Ani Vladimír Matějovský z pražského Ústavu paliv a maziv nemůže prokazatelným úspěchem při zkouškách v dané oblasti sloužit. "Začali jsme tyhle testy už v roce 1967.
Udělali jsme jich dohromady možná deset. A nic," shrnuje veškeré lidské snažení v tomto směru lapidárně. O různých přísadách do motorových olejů tvrdí, že lepší olejářské společnosti je tam stejně lijí. "A pokud se něco objeví na trhu jako zázračná přísada do paliva, tak je to dost často něco, co nějaký vykutálený obchodník koupil za pár korun kilo, zabalil do lepšího pytlíku a prodává dvacetkrát dráž," směje se své nadsázce Vladimír Matějovský. V jedné věci se oba experti z motorových i palivových ústavů shodli prakticky stejnými slovy: "Kdyby to fungovalo, tak by to přece každý výrobce aut už dávno jako samozřejmost sám montoval!"
|
Test spořiče paliva FuelMax |
Nešťastný děkan: Napište, jak to se spořičem benzinu bylo
Na trhu v Česku se nabízí několik druhů spořičů paliva u automobilů a jedním z nich je výrobek nazvaný Turbojet, jehož propagaci věnovala jedna brněnská firma značné úsilí v internetové síti. Motoristy mají přesvědčit vystavená osvědčení, certifikace, souhlasy ministerstva dopravy... A také potvrzení o testování ve vojenské akademii. V dokladu vydaném děkanem fakulty vojenskotechnické se doslova píše: "... spotřeba paliva poklesla o 10,4 procenta a subjektivně došlo ke zvýšení výkonu..." Vojáci byli vždy považováni za znalce motorů. I největší odpůrce technických zázraků tedy muselo dobrozdání zviklat: snad na tom turbojetu něco je... V záhlaví dokumentu je i přímé telefonické spojení právě na děkana fakulty plk. prof. ing. Jiřího Stodolu, DrSc., který MF DNES řekl: "Motor s turbojetem tady byl ve zkouškách sotva čtyřiadvacet hodin. Navíc to nebyl motor v autě, nýbrž zkušební agregát v laboratoři. Hned po zmíněném krátkém ozkoušení nám turbojet firma rychle odebrala a od té doby mi volalo víc než deset lidí, že za turbojet dali tisíce a že jim nefunguje. Ať mě třeba dají k soudu, ale napište, jak to bylo!"
Odborník je ke spořičům skeptický
Generální ředitel společnosti Shell Česká republika Pavel Šenych nikdy osobně spořiče paliva v automobilech nezkoušel, ale staví se k nim skepticky. "Neviděl jsem v tomhle oboru nic, co by splnilo tvrzení prodejců," říká.
* Nemáte ke spořičům antipatie třeba kvůli tomu, že řekněme snižují spotřebu zboží vaší společnosti?
Mám chemickou průmyslovku a vím, že například magnety mohou skutečně mít vliv na uspořádání molekul v kapalině. Ovšem benzin je vnitřně tak strukturován, že se to sotva projeví. Prostě - jsem ke spořičům velmi skeptický.
* Prodejce spořičů však hovoří o patentech, certifikátech, výzkumech...
Ano, i jednoduchý vynález může být geniální, ale například ta myšlenka s magnety je stará už několik desetiletí a čas od času jí zkoušejí vytáhnout obchodníci. Vzpomínáte třeba na magnetické náramky, které měly mít blahodárný vliv už si moc nevzpomínám na srdce? To bylo totéž.
* Ani různé přísady do paliva nemohou s výkonem motoru nebo spotřebou paliva pohnout příznivějším směrem?
Nejdůležitější je, jaké je už samo původní palivo. Například naše pohonné látky obsahují taková aditiva, že žádné nové úsady nevznikají, a naopak staré se postupem času uvolňují.
 |
