"Motorku jsem měl dlouhou dobu zakázanou, ale před rokem jsem si ji nadělil k narozeninám," tváří se spokojeně průvodce televizní soutěže Chcete být milionářem.
S příchodem podzimu však mnohem častěji usedá za volant rodinného kombi Ford Mondeo.
Jakou motorku jste zvolil?
Koupil jsem si Kawasaki ZR 750, což je klasický naháč.
Jiný typ jste nezvažoval?
Pro mě byl naháč dopředu daný. Motorky s kapotáží mě moc neoslovují.
A co třeba chopper, případně klasika v podobě Harley Davidson?
To mě vůbec neláká. Zdá se mi to už příliš páprdózní. Když jsem byl v Americe, přišlo mi, že to k té zemi tak nějak patří, zatímco tady vypadají zarostlí chlapi s koženými třásněmi trochu legračně. Ale třeba k tomu jednou dospěju...
Většina lidí považuje jízdu na motorce za příliš nebezpečnou...
Mně to v rodině všichni zakazovali. Zčásti i proto, že strýček měl na motorce těžký úraz. Nehodu měl bohužel i mladší bratr. Já jsem se ale rozhodl, že si to přání splním. Člověk se sice snaží dávat pozor, ale říká se, že existují pouze dva typy motorkářů - ti, kteří spadli, a ti, co teprve spadnou. Věřím, že to je osud. Umřít můžete v autě i při chůzi na ulici. Na motorce je riziko určitě vyšší, ale pokud člověk alespoň trochu předvídá a nejezdí na samé hranici možnosti, dá se to ustát.
Vy už jste spadl, nebo ještě čekáte?
Po letošních prázdninách patřím už do té první skupiny. Naštěstí to dopadlo dobře. Jel jsem takovou výletní cestou do jižních Čech a v jedné zatáčce za horizontem mě překvapil nově vyasfaltovaný pruh, který byl posypaný jemným štěrkem. To je smrt všech motorkářů. Během okamžiku jsem ležel na silnici.
V takové situaci je důležité mít kvalitní oblečení...
Nebýt dobře vybavený, dopadl jsem daleko hůř. V kraťasech a tričku jsem vyjel jen jednou. Bylo vedro a navíc jsem jel kraťoulinkou trasu. Samozřejmě mi na noze přistála vosa a dala mi takové žihadlo, že jsem měl co dělat, abych udržel ruce na řídítkách.
Máte nějaké oblíbené místo, kde se projíždíte?
Rád jezdím v jižních Čechách, ale o prázdninách jsem si důkladně projel i Šumavu a Dolní Rakousy. Byla to nádhera. Na Šumavě příroda, v Rakousku i kvalita silnic.
Takže můžete porovnat vztah rakouských řidičů k motorkářům ve srovnání s českými?
Ohleduplnost je tam daleko větší. V Česku není těžké narazit na zlomyslného řidiče, který dělá, že vás nevidí, a když začnete předjíždět, schválně se co nejvíc namáčkne ke středové čáře. Takových zbytečností by se našlo víc.
Kromě motorky máte ještě mondeo...
To jsem kupoval přes autorizovaného dealera, jenž ho s mírně ťuklým blatníkem dovezl z Německa. Tehdy jsem byl velmi šťastný, že mám rodinné auto s dostatečně velkým kufrem, kam se vejde třeba i kočárek. S tím, jak dítě roste, se mění priority, takže víc a víc zjišťuji, že v něm vlastně jezdím sám. Pomalu pokukuji po něčem novějším.
Máte už něco vyhlédnuté?
Asi zůstanu u prostornějšího auta střední třídy. Líbí se mi třeba Volkswagen Touran. Zvědavý jsem na novou Octavii Combi s dvoulitrovým naftovým i benzinovým motorem.
A co třeba nějaký off-road?
To není auto, které bych užil i uživil. Pokud jezdím prakticky jen po městě a po běžných silnicích, nemám důvod si něco podobného pořizovat.
Kdy jste vůbec poprvé seděl za volantem?
To jsem byl hodně malý. Táta si mě při cestách na chatu, pár metrů před domem na vedlejší silnici posadil na klín a nechal mě tím volantem kroutit. Samozřejmě později došlo i na to, že už jsem mu neseděl na klíně, ale řídil jsem sám.
Čím vším jste jezdil?
Vždycky jsem měl fordy. Nejprve jsem si od otce za výchovnou cenu koupil Forda Escorta. Pak jsem měl dvakrát fiestu, poté přišel nový escort a od roku 2001 mám mondeo.
Vidím, že v autě máte autosedačku...
V tom jsem zčásti i z vlastní zkušenosti poměrně důsledný. Když mi bylo asi deset, tak jsme s tátou nabourali do fiata, který nám nedal přednost. My jsme měli žigulíka, ve kterém snad vzadu ani nebyly pásy. Skončil jsem se zaklíněnou nohou ve škvíře mezi podlahou a předním sedadlem.
Kdybyste měl tu moc, co byste změnil na českých silnicích?
Je tady hodně nedůsledná kontrola technického stavu aut. Občas nedokážu pochopit, že vrak jedoucí přede mnou mohl u technické kontroly projít. S tím souvisí i trend, který si v poslední době zvolili hlavně mladí kluci. Mám na mysli "tuning" starých škodovek, kdy je na autě několik spoilerů, světel a hlavně výfuk, který musí dělat co největší rachot. Navíc ti hoši v tom jezdí, jako by měli porsche.
Ukradli vám někdy auto?
Auto vzali mojí ženě přímo před domem. Peugeot 206 s imobilizérem, pískovanými skly a zamykáním řadicí páky. Nepomohlo nic. Já jsem nebyl doma, ale manželka s dcerou spaly v ložnici, která má okno asi tři metry daleko od místa, kde to auto stálo. Ráno našly jen vyjeté koleje a něčí stopy ve sněhu.
Investujete do bezpečnostních prvků o to víc?
Myslím, že to nemá cenu. Jedinou jistotou je dobrá pojistka. Je smutné, že když chci mít něco hezkého, tak se o to musím ustavičně bát. Na druhou stranu to v naší rodině bylo za celou dobu, co pamatuji, jediné ukradené auto, takže ve srovnání s některými mými známými na tom nejsme tak úplně špatně.
 PRÁZDNINY NA MOTOROCE Projížďkami na motorce strávil herec a moderátor Martin Preiss značnou část letních měsíců. |
