"V některých místech jsou různé komerční upoutávky tak nahuštěné, že mezi nimi přehlédnu normální dopravní značku," říká Martin Chvosta, který jako dealer mobilních telefonů často jezdí po Praze. Podle Petry Vejvodové, která používá automobil hlavně k nákupům, jsou ale komerční ukazatele užitečné: "Pomáhají mi orientovat se mezi stále přibývajícími supermarkety."
O tom, kam která dopravní značka může přijít, rozhoduje u dálnic a rychlostních komunikací ministerstvo vnitra, v Praze a ostatních městech pak magistráty a obecní úřady. "Ke každému povolení se ale nakonec vyjadřuje příslušné oddělení dopravní policie," říká její pražský šéf Zdeněk Bezouška. Nejdůležitějším hlediskem je podle něj bezpečnost provozu. V praxi to znamená, že se reklamní poutače nesmí umísťovat na společné sloupky s dopravními značkami, nesmějí je zakrývat ani s nimi být zaměnitelné. Obecně nesmějí rozptylovat řidičovu pozornost. K tomu dodává student Pavel Novák, který se k řízení vozidla dostane pouze "svátečně": "Nedávno mě jedna hodně barevná reklama u cesty tak upoutala, že jsem na chvíli přestal dávat pozor a málem jsem narazil do prudce brzdícího auta přede mnou."
Ne všechny upoutávky a značky stojí u silnic oprávněně. Vedoucí odboru dopravy pražského magistrátu Kamil Kotek říká: "Značky upozorňující motoristy na komerční cíle, které se často objevují u silnic načerno, odhalujeme ve spolupráci s policií, ale je to obtížné." V praxi by prý musel každý úředník obcházet silnice a jednotlivé značky a upoutávky, kterých jsou dnes stovky, porovnávat s příslušným seznamem. Podle něj přitom není schvalování nijak zdlouhavé a firmy se nelegálním umístěním značky zbytečně vystavují sankcím. "Když se nám podaří vypátrat toho, kdo značku neoprávněně umístil, tak ho pokutujeme. A sankce se může pohybovat až v řádu statisíců, to posuzujeme individuálně, podle závažnosti prohřešku," říká Kamil Kotek a dodává: "Pokud se taková značka objeví na zařízení Technické správy komunikací, jako jsou mosty nebo například sloupy veřejného osvětlení, pak ji ještě odstraníme. Když je někde soustředěno více obchodů, snažíme se značky, které na ně upozorňují, kvůli zjednodušení a zpřehlednění sloučit pod jedinou značku."
Zatímco informativní dopravní značky jsou schvalovány zdarma, komerční jsou posuzovány jako reklama. Podléhají stavebnímu řízení a za jejich osazení platí firmy místní poplatky. Podle policie však lze někdy těžko rozlišit, kdy jde o podstatnou informaci pro řidiče a kdy už o reklamu. Zdeněk Bezouška k tomu říká: "Příkladem jsou upoutávky na rádiové frekvence." Řidiči by podle něj měli vědět o frekvenci, na které najdou dopravní zpravodajství, ale název rádia by tam být neměl.
Žádný z oslovených řidičů se rozmísťování ukazatelů frekvencí rádiových stanic, které přinášejí dopravní zpravodajství, nebrání. "Už mnohokrát jsem se tak vyhnul dopravní zácpě a ušetřil si tak desítky minut čekání," říká řidič z povolání Josef Jančařík. Podle slov Alexandra Píchy, šéfredaktora Radiožurnálu přinášejícího celoplošně dopravní informace, by se měly brzy u silnic na hranicích jednotlivých rozhlasových pásem objevit i poutače na jejich frekvenci.
O tom, kam která dopravní značka může přijít, rozhoduje u dálnic a rychlostních komunikací ministerstvo vnitra, v Praze a ostatních městech pak magistráty a obecní úřady. "Ke každému povolení se ale nakonec vyjadřuje příslušné oddělení dopravní policie," říká její pražský šéf Zdeněk Bezouška. Nejdůležitějším hlediskem je podle něj bezpečnost provozu. V praxi to znamená, že se reklamní poutače nesmí umísťovat na společné sloupky s dopravními značkami, nesmějí je zakrývat ani s nimi být zaměnitelné. Obecně nesmějí rozptylovat řidičovu pozornost. K tomu dodává student Pavel Novák, který se k řízení vozidla dostane pouze "svátečně": "Nedávno mě jedna hodně barevná reklama u cesty tak upoutala, že jsem na chvíli přestal dávat pozor a málem jsem narazil do prudce brzdícího auta přede mnou."
Ne všechny upoutávky a značky stojí u silnic oprávněně. Vedoucí odboru dopravy pražského magistrátu Kamil Kotek říká: "Značky upozorňující motoristy na komerční cíle, které se často objevují u silnic načerno, odhalujeme ve spolupráci s policií, ale je to obtížné." V praxi by prý musel každý úředník obcházet silnice a jednotlivé značky a upoutávky, kterých jsou dnes stovky, porovnávat s příslušným seznamem. Podle něj přitom není schvalování nijak zdlouhavé a firmy se nelegálním umístěním značky zbytečně vystavují sankcím. "Když se nám podaří vypátrat toho, kdo značku neoprávněně umístil, tak ho pokutujeme. A sankce se může pohybovat až v řádu statisíců, to posuzujeme individuálně, podle závažnosti prohřešku," říká Kamil Kotek a dodává: "Pokud se taková značka objeví na zařízení Technické správy komunikací, jako jsou mosty nebo například sloupy veřejného osvětlení, pak ji ještě odstraníme. Když je někde soustředěno více obchodů, snažíme se značky, které na ně upozorňují, kvůli zjednodušení a zpřehlednění sloučit pod jedinou značku."
Zatímco informativní dopravní značky jsou schvalovány zdarma, komerční jsou posuzovány jako reklama. Podléhají stavebnímu řízení a za jejich osazení platí firmy místní poplatky. Podle policie však lze někdy těžko rozlišit, kdy jde o podstatnou informaci pro řidiče a kdy už o reklamu. Zdeněk Bezouška k tomu říká: "Příkladem jsou upoutávky na rádiové frekvence." Řidiči by podle něj měli vědět o frekvenci, na které najdou dopravní zpravodajství, ale název rádia by tam být neměl.
Žádný z oslovených řidičů se rozmísťování ukazatelů frekvencí rádiových stanic, které přinášejí dopravní zpravodajství, nebrání. "Už mnohokrát jsem se tak vyhnul dopravní zácpě a ušetřil si tak desítky minut čekání," říká řidič z povolání Josef Jančařík. Podle slov Alexandra Píchy, šéfredaktora Radiožurnálu přinášejícího celoplošně dopravní informace, by se měly brzy u silnic na hranicích jednotlivých rozhlasových pásem objevit i poutače na jejich frekvenci.
 Na značce by měla být frekvence, na které jsou dopravní informace, název rádia by ale uveden být neměl. |
