Letící dáma z čumáků rollsů slaví stovku, měla skoncovat s jitrnicemi

Vedle třícípé hvězdy od Mercedesu je soška okřídlené bohyně na chladičích rolls-royců nejznámější ozdobou automobilového chladiče. Nápad umístit na kapotu "nejlepších vozů na světě" figurku polonahé dívky vznikl kupodivu z nouze.

Automobilka tím chtěla zabránit lidové tvořivosti svých zákazníků, kteří ve snaze ozdobit svůj vůz mívali často šílené nápady.

Bílá kůže na podlaze

Tak dlouhý konvoj rolls-royců Londýn dlouho nezažil. Letos 7. února se do britské metropole sjelo 102 majitelů vozů nejluxusnější automobilové značky, aby si při spanilé jízdě ulicemi připomněli sté výročí zrození jejího symbolu. Právě v roce 1911 se na chladičích rollsů poprvé objevila slavná stříbrná soška, aby už navždy dodala těmto britským vozům aureolu výjimečnosti.

105 let Rolls-Royce

Dějiny legendární automobilky s nezaměnitelným logem dvou propojených "R" začaly v roce 1904, kdy se v hotelu Midland v anglickém Manchesteru setkali dva mimořádně schopní lidé: podnikatel Charles Rolls a inženýr Henry Royce. Výsledkem jejich spolupráce byla řada dokonalých automobilů. Slavnou automobilku založili před 105 lety, 15. března 1906.

Přelomem v historii společnosti se na sklonku roku 1906 stalo uvedení šestiválcového modelu s poetickým názvem Silver Ghost (Stříbrný duch) na trh. Vůz se ve výrobě udržel dnes stěží představitelných 19 let a během nich si získal renomé a řadu exkluzivních odběratelů, mezi nimiž nechyběli majitelé velkých průmyslových podniků nebo třeba korunované hlavy států.

Slávy si zakladatelé ale moc neužili. Charles Rolls se v roce 1910 zabil při svém novém koníčku - letecké akrobacii, přepracovaný Royce se stáhl do ústraní a konstrukční oddělení vedl korespondenčně. Před novým šéfem firmy Claudem Goodhamem Johnsonem tak stály nové výzvy. Především první světová válka, kdy firma rozšířila výrobní portfolio o letecké motory. Po válce se opět vrátila především k automobilům, ale i druhá světová válka znamenala opět příklon k leteckému průmyslu.

Obrovské náklady na vývoj proudového motoru RB 211 dostaly firmu do potíží, jež vyvrcholily převzetím státem a následným odprodejem divize automobilů do soukromých rukou. Od roku 1980 byla výroba automobilů RR součástí zbrojařského koncernu Vickers, odkud později přešla do skupiny Volkswagen.

Od roku 2003 je vlastníkem výrobce luxusních automobilů pro "vyvolené" skupina BMW. Volkswagen si ponechal výrobu vozů Bentley, kterou RR převzal ve 30. letech. Koncern Rolls-Royce Group je v současnosti druhým největším výrobcem motorů do letadel na světě za americkou General Electric.

Jejímu kouzlu v průběhu let propadli nejen členové královských rodin a majitelé ropných polí, je milována hvězdami showbusinessu a továrníky, kteří si zakoupením rollse po letech tvrdé práce plní svůj životní sen.

Tak jako Američan Michael Fux, který si na svůj první rolls vydělal výrobou matrací. Dnes jich má v garáži celkem šest a ten sedmý mu automobilka právě staví. Časopisu Spiegel se na londýnské oslavě jubilea svěřil, že jeden jeho rolls má na přání podlahu potaženou bílou kůží a nový model Ghost, který pro něj právě dokončují v Goodwoodu, bude celý fialový.

Vkus řezníka z Chicaga

S bizarními milionářskými představami o kráse automobilka ostatně bojovala už od svého založení. Zatímco se pánové Henry Royce a Charles Rolls snažili při stavbě svých aut o dokonalost, jejich bohatí zákazníci měli často docela jiné plány.

Počátkem 20. století byla obzvlášť populární výzdoba chladičů. A na sošky, které si zájemci o rolls-royce na svém autě přáli, často nebyl pěkný pohled. Například majitel jatek z Chicaga si chladič svého rollse nechal ozdobit stříbrnou jitrnicí. A protože byl s vizáží auta spokojený, další rolls-royce ozvláštnil běžícím vepřem.

Charles Rolls, který měl ve firmě na starosti finance, dobře vytušil, že takové věci pověsti automobilky škodí. Rozhodl se proto umístit na auto sošku, "která by byla tak krásná, aby už nikoho nenapadlo dát na chladič něco jiného". Traduje se, že měl kvůli tomu velké spory se svým partnerem Henry Roycem, který byl kategoricky proti jakékoliv výzdobě.

Kdyby o podobě aut rozhodoval jen tento precizní až puntičkářský konstruktér, byla by britská automobilová legenda mnohem méně pompézní. Jako obchodník ale Rolls o exkluzivitě věděl své, avšak s konečným rozhodnutím raději počkal až na den, kdy byl Royce hospitalizován v nemocnici.  Faktem je, že se Henry Royce se soškou na chladiči nikdy nesmířil a až do své smrti v roce 1933 bylo místo na chladiči jeho soukromých aut prázdné. 

Z diskrétní sekretářky sochařským modelem

Hledáním vhodné ozdoby pověřil Rolls tehdejšího generálního ředitela automobilky Claude Johnsona, který si vzpomněl, že zdaleka nejhezčí výtvor na chladiči rollse vozí jeho kamarád a příslušník horní komory britského parlamentu, lord John Walter Montagu.

Tento průkopník motorismu ve Velké Británii a vydavatel ilustrovaného motoristického časopisu The Car měl slabost nejen pro pěkná auta, ale i svou sekretářku Eleanor Thorntonovou. Právě podle ní vymodeloval sochař Charles Sykes sošku spoře oděné ženy, kterou nazval The Whisper.

Práci na budoucí sošce pro Rolls-Royce svěřil Johnson právě Sykesovi, který mu následně představil svou vizi: Okřídlenou bohyni, která se od whisper lišila jen tím, že její ústa nekřížil ukazováček ve výmluvném "pssst", jak to dělala diskrétní sekretářka na chladiči auta patřící lordu Montagu.

Johnsonovi se soška líbila, nezdál se mu však její název Spirit of Speed. Rychlost nikdy nebyla u rollsů důležitou vlastností, požitek z jízdy měly zajistit exkluzivní materiály a bezchybné zpracování auta. Nakonec zvítězil název Spirit of Ecstasy (Duch extáze), který měl upozornit na fakt, že cestování v rollsu přináší skutečnou rozkoš.

Emily mizí v propadlišti

Rolls měl nakonec pravdu, zákazníci se do Sykesovy sošky zamilovali. A hned získala řadu přezdívek, z nichž se v USA nejvíce ujala "Flying Lady" nebo "Silver Lady", Evropané jí říkají familiárně Emily.

V průběhu desetiletí měnila mírně svou podobu, především se však vůči proporcím karosérie neustále zmenšovala: Zatímco první soška měřila 12,7 centimetrů, už o sedm let později se zmenšila na 11,3 a současná Emily je vysoká pouze šest centimetrů.

Eleanor Thorntonová

V roce 1934 se objevila na některých modelech verze klečící sošky - podle legend proto, aby vzdala úctu panovníkům, kteří si tato drahá auta kupovali. Skutečný důvod byl ale mnohem racionálnější. Klečící sošku objednal na sklonku svého života u Sykese sám Henry Royce proto, aby řidiči tolik nepřekážela ve výhledu.

Další potíže čekaly na Emily po druhé světové  válce, kdy s rozvojem motorismu začalo přibývat nehod s chodci. A ukázalo se, že ozdoby chladiče jsou často velmi ostré a pro chodce nebezpečné. Evropský předpis z roku 1959 proto zakázal jejich používání, a to i u vozů již vyrobených. Rolls-Royce se s novým nařízením dokázal vypořádat a sošku připevnil na pérový mechanismus tak, aby se při střetu s chodcem sklopila.

V 80. letech pak automobilka přišla s originálním řešením, kdy soška při hrubší manipulaci sama zmizí v útrobách chladiče. U současných modelů ji může posádka vozu schovat i během jízdy stiskem tlačítka na palubní desce. 

Ironií osudu se Charles Rolls Létající dámy na chladiči už nedočkal. Jako vůbec první Brit zemřel v roce 1910 při leteckém neštěstí. Tragicky skončila i Eleanor Thorntonová. Když se po Vánocích v roce 1915 plavila s lordem Montagu do Persie, jejich parník u Gibraltaru potopila německá ponorka. Lorda zachránila z vln jiná loď, jeho životní múza už takové štěstí neměla.

Jak se rodí Létající dáma

Až do roku 1948 zajišťoval výrobu Létající dámy pro firmu Rolls-Royce sám její autor, sochař Charles Sykes. Sošku vymodeloval z včelího vosku, následně ji obalil v hlíně a nechal v peci vypálit. Vosk se vlivem žáru "ztratil" a do uvolněné dutiny vlil Sykes roztavený kov.

Když kov vychladl a ztuhl, stačilo už jen hliněný obal rozbít a Emily byla na světě. Vlastnoručně vyrobené sošky Sykes také signoval a mezi sběrateli patří k nejcennějším.

Po válce si Rolls-Royce začal sošky vyrábět sám, metodu "ztraceného vosku" však zachovává dodnes.

"Soška je vyrobena z ušlechtilé oceli s vrstvou stříbra," uvádí mluvčí automobilky Frank Tiemann s tím, že někteří zákazníci dávají přednost pozlacené úpravě. U experimentálních rolls-royců se objevila i Emily z průhledného polykarbonátu. Na všech v současnosti vyráběných modelech Rolls-Royce má Létající dáma jednotnou podobu i velikost.