Palmer vystartoval 3. července ze švýcarského Lucernu, ve středu se sluneční auto zastavilo v Praze a ve čtvrtek 12. července v Jihlavě a Brně.
Expediční speciál, který jeho tvůrci označují jako "kupé ultralight", jezdí na elektrickou energii uschovanou v bateriích.
Když je potřeba, auto dobíjí baterky fotovoltaickými panely umístěnými na lehkém zadním přívěsu o délce 5 m s možností úpravy náklonu vzhledem k poloze slunce během dne. Na jedno nabití auto ujede 350km.
Asi 50 % energie, kterou auto při své cestě spotřebuje, pochází ze solárních článků přímo na přívěsu. Dalších 50 % je pak vyrobeno, certifikováno a předáno do el. sítě z fotovoltaických článků umístěných ve Švýcarsku a zpřístupněno k odběru v zásuvkách v průběhu cesty. To, co na jednom konci světa sluneční samohyb spotřebuje, dodají ve Švýcarsku do sítě články.
Solární taxi tak podle svých tvůrců využívá 100 % obnovitelné energie a nevypouští žádné emise do atmosféry.
Nekonvenční auto se na třech kolech rozjede až na 90 km/h. Sluncem poháněné vozidlo má místo pro spolujezdce, proto se jmenuje Solartaxi. Palmer totiž nabízí po cestě svezení spolucestujícím, oba si při jízdě hoví v kožených křeslech. Pasažéři mohou vozidlo také řídit, volant a řídicí konzole jsou totiž posuvné.
Jedním z prvních cestujících byl Bertrand Piccard, který se připravuje na první oblet zeměkoule v solárním letadle "Solar Impuls" v roce 2009–10.
Sluncem poháněné auto stavěly čtyři švýcarské vědecké instituty: HTA Luzern, ETH Zurich, University of Applied Sciences Aargau a University of Applied Science v Bernu.
Sluneční dobrodruh má v solárním taxíku v plánu ustanovit světový rekord, při kterém první motorové vozidlo úspěšně projede kolem světa po normálních cestách bez použití fosilních paliv.
Louis Palmer není v extrémních výletech žádným nováčkem. V roce 1994 absolvoval deset tisíc kilometrů dlouhou cestu na kole napříč Afrikou. V roce 2001 přeletěl Ameriku na ultralightu, účastnil se také závodu solárních aut napříč Austrálií.
