Hyundai si příležitost vyšvihnout se do vyšší společnosti nenechal ujít – jeho Ioniq 5 s 800V architekturou nabízí extra rychlé nabíjení na úrovni Porsche nebo Audi a ve vrcholné verzi se dvěma elektromotory i výkonný pohon všech kol s bleskovými reakcemi a preferencí zadní nápravy.
Ne náhodou tak byl právě Ioniq 5 hlavní hvězdou únorové akce Hyundai na rakouském Lungauringu. Na ledové dráze pokryté sněhem korejská automobilka předvedla schopnosti svých elektrifikovaných čtyřkolek – mild-hybridních, full hybridních, plug-in hybridních i plně elektrických.
Díky využití elektromotorů dnes ve svých SUV dokáže nabídnout zajímavé parametry i bez velkých motorů se šesti a více válci, jež by v nich nedávaly obchodní ani technický smysl. Třeba hybridní Tucson nebo Santa Fe mají 230 koní, v plug-in hybridní verzi pak rovnou 265 koní. Nejsou to žádné střely se zrychlením 0–100 km/h pod šest sekund, ale sílu mají, a přitom umí být úsporné.
Jeden název, různé koncepce
Přítomnost pohonu všech kol Hyundai vždy označuje písmeny HTRAC bez ohledu na to, jak je v daném autě řešený. U modelů se spalovacím motorem se o rozdělení síly mezi přední a zadní kola vždy stará elektronika prostřednictvím mezinápravové spojky, přičemž primárně jsou poháněna přední kola a „na zadek“ může jít maximálně 50 % točivého momentu.
V základních mild-hybridních verzích je k dispozici tlačítko Lock pro pevné rozdělení v poměru 50:50 v rychlostech do 40 km/h a chování pohonu všech kol lze ovlivnit i jízdními režimy: Eco znamená žádné nebo minimální zapojení zadních kol, Sport je naopak zapojuje neustále (65:35 až 50:50).
Výkonnější hybridní provedení sází na stejnou technickou koncepci, elektronika je sofistikovanější a pracuje s více informacemi. Místo tlačítka Lock mají volič terénních režimů pro sníh, bláto a písek. Podle nich se pak optimalizuje odezva motoru, určuje časování řazení, rozděluje síla mezi přední a zadní kola nebo nastavuje intenzita zásahů stabilizačního systému. Režim Snow upřednostňuje stabilitu, aby vůz na sněhu zůstal ovladatelný, režim Mud trakci, aby i v hlubokém blátě dokázal jet vpřed, a režim Sand s nejagresivnějším nastavením pohonu zlepšuje únikové schopnosti, aby se nezahrabal.
Tři sta elektrických koní
Samostatnou kategorií je vrcholný Ioniq 5 HTRAC nabízející 305 koní a celých 605 Nm, přičemž větší část této síly produkuje výkonnější motor umístěný na zadní nápravě (350 Nm). Mezi předními a zadními koly se točivý moment nijak nepřevádí, každý motor prostě má na starosti svá dvě kola. Ten přední umí elektronika zcela vypnout a odpojit, například při jízdě v úsporném režimu, čímž snižuje spotřebu energie a prodlužuje dojezd. Terénní režimy Ioniq 5 nenabízí, tlačítkem na volantu lze nicméně aktivovat režim pro jízdu na sněhu, který krotí reakce auta na kluzkém povrchu.
 |
Tiché driftování
Všechna auta jsme mohli otestovat v opravdu velmi extrémních podmínkách – vrstva sněhu z klikatého okruhu rychle zmizela a vlivem silného větru se chvílemi měnila v bílou tmu. Pod koly s běžnými zimními pneumatikami tak zůstal jen led, který dokázal každou řidičskou chybu nebo přílišnou horlivost proměnit v okamžitou porci masivní nedotáčivosti.
Ioniq 5 nemá žádné složité diferenciály ani kardan spojující nápravy, takže pohon reaguje bez jakýchkoliv mechanických prodlev. V kombinaci s rychlou reakcí elektromotorů a vysokým točivým momentem dostupným od nejnižších otáček je akcelerace okamžitá a na ledu s vypnutou stabilizací je třeba se krotit, aby se kola zbytečně neprotáčela. Když ovšem necháte auto rozjet a usadit, můžete si s ním začít hrát.
V nájezdu do zatáčky reaguje na výrazné přidání plynu čitelnou přetáčivostí a díky dlouhatánskému třímetrovému rozvoru máte dostatek času na korekce, než se kyvadlo přehoupne. Většinou stačí úhel odsazení doladit přidáním nebo ubráním plynu. Výkon se zároveň dobře dávkuje a jízda na limitu je celkem přístupná i méně zkušeným řidičům.
V překvapivém tempu bylo možné více než dvoutunový elektromobil efektně přehazovat z jedné zatáčky do druhé. Ve srovnání třeba s koncernovou Škodou Enyaq vás Hyundai pustí dál a máte volnější ruku, což si zaslouží uznání. Trochu vysilující bylo jen zběsilé ručkování po volantu – Ioniq 5 je přeci jen pohodlné rodinné auto, čemuž odpovídá i nastavení řízení.
Hyundai sází na jistotu
Kdo se nechce klouzat, dostane od ioniqu naopak příjemnou porci jistoty. Systém kontroly trakce nekrotí prokluzující kola přibrzďováním jako obvykle, ale omezením točivého momentu, takže jízda na sněhu je i se zapnutými asistenty plynulá a kultivovaná. Nemáte pocit, že vám auto pořád dává přes prsty. A když si odmyslíme nejvýkonnější (a nejdražší) Ioniq 5, právě klid a bezpečná ovladatelnost jsou hlavní vlastnosti všech čtyřkolek Hyundai.
I hybridní Tucson a Santa Fe s výkony přes 200 koní umožňují výrazněji pracovat s plynem a zapojení zadních kol je znatelné, takže si lze užít plavné průjezdy zatáček s přiměřenou mírou přetáčivosti (na hodně velké zasněžené ploše i větší než přiměřenou). Je však znát, že nejde o žádné sporťáky z divize N. Reakce na plyn má citelnou prodlevu a až na výjimečné situace hrají vždy prim přední kola. Nic jiného bychom od rodinných SUV ostatně ani nečekali, a tak jim nemáme za zlé, že se v hodně utažených zatáčkách s uježděným ledem trošku trápila.
Stačilo přestat blbnout s pokusy o drifty, zvolnit na nějakou lidskou rychlost a HTRAC mohl předvést svůj hlavní smysl – zajištění trakce všech kol umožňující jisté průjezdy a rychlé výjezdy. V případě Tucsonu ve spojení s příjemnou agilitou (obzvlášť v nejlehčích mild-hybridních verzích), v případě Santa Fe zase se sympatickou vláčností a suverénní stabilitou.
