Pouze tři naši motocykloví závodníci dokázali zatím zvítězit v závodě mistrovství světa. Františkovi Šťastnému se to povedlo dokonce čtyřikrát. Lukáš Pešek zvítězil dvakrát ve třídě do 125 ccm a Karel Abrahám jednou ve třídě Moto2. Celkem devět českých jezdců se probojovalo na stupně vítězů v závodě světového šampionátu: František Šťastný, Gustav Havel, Bohumil Staša, Stanislav Malina, František Boček. V posledních letech také Lukáš Pešek, Karel Abrahám, Jakub Kornfeil a Filip Salač.
Františka zradilo srdce, bylo mu 72 let
V dubnu to bylo už 22 let, kdy František zemřel. V roce 2013 mu prezident republiky Miloš Zeman předal medaili Za zásluhy prvního stupně in memoriam Tenkrát, před těmi dvaadvaceti lety jsem se s českým motocyklovým závodníkem století rozloučil článkem, který bych tu teď rád připomněl:
Znáte to, ve vzduchu je cítit napětí před startem, že by se snad dalo ukrajovat. Všude kolem voní spálený ricinový olej, řev motorů překřikuje hlasatele v reproduktorech. Na každém rohu je vidět barevné poutače, kombinézy a motorky. Asfalt se chvěje v poledním slunci. Pak všechno na chvilku utichne. Poslední vteřiny před startem se zdají nekonečné. Je odstartováno. Na trať se vyřítí smečka jezdců. Za moment zmizí za obzorem. Pak je chvíli ticho, diváci se dohadují mezi sebou. Manažeři udělují pokyny, píší první vzkazy pro jezdce na tabule, mechanici jsou ve střehu. Oči sledují cílovou zatáčku, kdo se v ní objeví jako první.
Takové byly, a kromě kosmetických změn, stále jsou závody silničních motocyklů. A v depu čekají na své závodníky napjaté manželky. Druhý den si můžete přečíst v novinách, jak závod dopadl, kdo zvítězil, kdo nedojel a kdo spadl. Kdo už se třeba nikdy na závodní dráhu nevrátí.
To napětí nad závodníkovým osudem znají všechny ženy jezdců. Závodníci se přeřítí kolem tribuny a ten její mezi nimi není. Co se stalo na druhé straně trati? Porucha nebo pád? Nebo snad ještě něco horšího? Kolikrát se právě takto František Šťastný nevracel. Umí si někdo představit, co prožívali v takových chvílích jeho blízcí? Snad se nic nestalo, dnes měl štěstí, po nějaké době se objevil s přilbou v ruce a tlačil porouchaný stroj do depa. Jindy třeba spadl a zase se zvedl. Nebo na trať vyjela sanitka.
„Bude v pořádku?“ proběhlo hned jeho manželce hlavou, „dostane se z toho?“
František jezdil na doraz. Ždímal z rukojeti plynu, co se dalo, brzdil na poslední chvíli. A vítězil. Vítězil, i když nemohl na startu se zraněnou nohou pořádně roztlačit motorku. Často přidal plyn ještě o trochu více než jeho soupeři, často brzdil o chviličku později. A znovu vítězil, všichni jsme ho znali ze stupňů vítězů se zlatým věncem na ramenou.
Byl pro nás závodník z čítanek, závodník číslo jedna, legenda, král silnice, král motorismu. Dostal se do literatury, napsal o něm i Bohumil Hrabal v povídce Smrt pana Baltisbergra o brněnské velké ceně roku 1956: „…Poslední kolo jel František Šťastný takovým tunelem, údolím vystlaným z jásotu hrdel, rukou, kapesníků a všeho ostatního, čím jen se dá vyjádřit nadšení. A tak místa k sezení, jakmile se přiblížil, měnila se v místa k stání…“
Psaly o něm noviny a časopisy po celém světě. Častokrát se v našich končinách nestávalo, aby měl náš jezdec svět u nohou. Mohlo by se to spočítat na prstech.
Nebezpečný sport si vybíral své oběti, ale František se vždy vrátil zpět na startovní čáru. Jezdil na nejlepších motorkách, jaké mohl mít náš jezdec v té době k dispozici. Ale někdy si neměl ani on na co sednout. Psalo se o něm, že byl věrný své Jawě, ale pravda byla taková, že neměl na výběr. Ale on vítězil a při své vůli a obdivuhodné bojovnosti by dokázal vyhrávat i na těch nejhorších motocyklech.
Před závody nebo po nich, když se závodníci sešli, překypoval energií, dokázal být bez ustání veselý, udržoval zábavu všude, kde se objevil. Zaskočil za jakéhokoliv hudebníka, bavil celou společnost, zpíval, hrál, vyprávěl příběhy a anekdoty se z něj jen sypaly. Při závodech se proměnil v jen těžko porazitelného soupeře. Říkalo se o něm, že mu stačilo při tréninku projet jednou neznámou trať a do druhého kola už mohl jet naplno. Využíval svou výbornou paměť a rychle se orientoval.
Před nedávnem jsem slyšel, jak je na tom zdravotně špatně. Vypadalo to, že si už ani nedojde pro své poslední ocenění, cenu pro nejlepšího motocyklového závodníka století. Novináři na něj s napětím čekali. Ale on znovu přišel, hýřil vtipem, bavil se, dával rozhovory a autogramy. Vypadalo to, že je všechno v pořádku. Znovu se objevil na startovní čáře v záři blesku fotoaparátů.
Byl to jeho poslední závod, poslední Grand Prix, poslední úsměv vítěze. Z dalšího kola se už nevrátí. Čekáme na něj, protože se zatím vždycky znovu objevil. Ale tentokrát, tentokrát už zůstane silnice na obzoru prázdná.
Loučíme se s Vámi Františku, možná jste se tam na nebeském závodišti setkal s kamarády a chystáte se po letech na velký společný závod. Tady dole na zemi nezapomeneme.
A nezapomněli ani v místě jeho tehdejšího bydliště, tedy na Praze 3. V informačním centru městského obvodu mu uspořádali malou výstavu. Kromě fotografií si z Anglie vypůjčili i slavnou dvoudobou třistapadesátku, čtyřválcovou Jawu konstruktéra Zdeňka Tichého. Výstava k nedožitým pětadevadesátým narozeninám Františka Šťastného tu zůstane otevřená do 24. listopadu.
Letos si připomínáme 90 let od narození Františka Šťastného
František Šťastný a jeho největší sportovní úspěchyVítězství v závodech GP 1960, 1962 – GP Rakouska (Jawa 350), 1966 – GP NDR (Jawa 500), 1956 – GP Jadranu (Jawa 350 a 500), 1958, 1962 – (Jawa 250, 350 a 500), 1961 – GP NSR (Jawa 350), 1965 – GP Ulsteru (Jawa 350), 1961 – GP Švédska (Jawa 350), 1959 – GP SSSR (Jawa 350), 1961 – GP Indonésie (Jawa 250, 350 a 500), 1954, 1960 – GP Československa (Jawa 250) 1954, 1956, 1958, 1960, 1961 – GP Československa (Jawa 350), 1962 – GP Československa (Jawa 500) Pódium v GP seriálu MS 1960 – 2× 2. místo (Jawa 350), 1961 – 2× 1. místo, 2× 3. místo (Jawa 350), 1962 – 1× 2. místo, 1× 3. místo (Jawa 350), 1963 – 1× 3. místo (Jawa 350), 1965 – 1× 3. místo (Jawa 500), 1× 1. místo (Jawa 350), 1966 – 1× 1. místo, 2× 3. místo (Jawa 500), 1× 2. místo (Jawa 350), 1× 3. místo (Jawa 250), 1968 – 1× 3. místo (Jawa 350), 1969 – 2× 3. místo (Jawa 350) T Tourist Trophy (Isle of Man) 1957 – 12. místo (Jawa 250), 1962, 1963 – 3. místo (Jawa 350), 1966 – 4. místo (ČZ 250), 1961 – 5. místo (Jawa 350), 1965 (ČZ 250), 1966 (Jawa 500), 1969 – 8. místo (Jawa 250), 1966 – 9. místo (Jawa 350) |
