Svět se právě vzpamatovával z nejhorší války, která kdy byla, do přistání lidí na Měsíci zbývaly ještě dvě dekády a Indie byla stále britskou kolonií. V roce 1946 byl anglickým králem ještě Jiří VI. a jeho dvacetiletá dcera Alžběta teprve spřádala plány na vdavky s princem Philipem. Na britský trůn usedla až o šest let později.
Jednoho lednového dne téhož roku se patnáctiletý Bryan Webb z Gloucesteru rozhodl ještě jakožto učeň v oboru automechanik zajít do místních garáží Hough & Whitmore a poptat se, zda by pro něj neměli nějakou práci. A uspěl. O čtyři roky později dokončil vyučení a ve svých 26 letech se stal dokonce mistrem dílny.
 |
Postupem let se měnili majitelé dealerství Vauxhallu (sesterská značka Opelu) v Gloucesteru, z Hough & Whitmore se stal Thomas Ward, následně Skipper a naposledy Baylis Group, a došlo i k jeho přestěhování z původních prostor na London Road a do nového showroomu na Cole Avenue. Webb ovšem stále poctivě pracoval pro svoji milovanou značku.
Vauxhall byl součástí amerického koncernu GM dokonce dřív než Opel, po druhé světové válce byl první britskou automobilkou, která opět rozjela civilní výrobu. Webb zažil značku v plném rozkvětu, ale byl i svědkem jeho ústupu ze slávy až se v osmdesátých letech z vauxhallů staly přeznačkované opely pro britský trh. Na druhou stranu je dnes Vauxhall Corsa nejprodávanějším vozem na britském trhu (jak jezdí její elektrické provedení čtěte zde).
Hodinky předběhly dobu
Když Webbovi v roce 1970 předávali pamětní hodinky jako uznání za jeho dlouhou službu, on ani nikdo jiný ještě netušil, že byl v té době jen v jedné třetině své pracovní kariéry. Celebrita mezi britskými automechaniky je dodnes nosí na zápěstí.
Začátky ovšem byly krušné. Než se mechanici mohli pustit do opravy svěřených osobních a nákladních aut, museli nejdříve umýt motor od bahna z mnohdy jen zpevněných cest, což zejména v zimě nebyl žádný med. Dnes je to se zakrytovanými motory a celkovým zázemím servisů zcela někde jinde. Posledních 34 let ovšem Brit strávil v teple kanceláře, na starosti totiž měl vyřizování záležitostí ohledně záruk aut. Vauxhall, to byl celý jeho život. Není divu, že vlastnil celou řadu vozů této značky, počínaje modelem Velox z roku 1956.
Když bylo Webbovi 65 let a mohl odejít do důchodu, rozhodl se ještě zůstat: „Cítil jsem, že když budu dál pracovat, tak zůstanu mladý a udrží mě to v kondici“. Se svým šéfem se domluvil, že ve firmě ještě „pár let“ zůstane, nakonec jich bylo ještě dalších 25. Další hodinky již celebrita mezi britskými mechaniky nedostala, to se dnes již nenosí. Jeho poslední den kolegové Webbovi věnovali slavnostně zabalený klíč pro mechaniky a na jeho počest byla také v dealerství odhalena pamětní deska.
Výkonný ředitel Vauxhallu Paul Willcox i ředitel společnosti Baylis Julian Bawdon mu poděkovali za jeho obětavost, tvrdou práci a dlouhou službu a popřáli mu spokojený důchod a hodně zdraví. Webb na to opáčil, že se sice těší na svůj šálek čaje a odpolední siestu, ale bude mu chybět práce i kolegové. Tak kdo ví, zda to byl opravdu definitivní konec. Třeba mu to doma nedá a zajde se poptat, zda by pro něj nebyla přeci jen alespoň nějaká ta brigáda…
