To snad není možný! Jak může ten trouba jít po krajnici celý v tmavém, úplně neviditelný. Vždyť jsem ho málem přejel! Lidi fakt nemyslí, nadávám za volantem často. Pak vystoupím a běžím přes cestu vyzvednout balíček – celý v černém, neviditelný. Vůbec mě nenapadne, že jsem se právě z plechem obaleného řidiče stal lehce zranitelným chodcem. A že bych na sobě měl mít něco zářivého, nebo alespoň reflexního.
Taková metamorfóza potká každého řidiče, občas se musí stát chodcem. A zatímco asistenční systémy v autech jsou čím dál dokonalejší a dokážou ochránit posádku téměř stoprocentně, chodec je stále v roli otloukánka. Často doslova – jen loni zahynulo na českých silnicích 113 pěších. Většina, šedesát procent z nich, v noci. Mimo město. Čtyři z deseti řidičů přiznali, že oběť před srážkou neviděli.
Naopak ze strany chodců bylo nejvražednější tmavé oblečení a to, že náhle vstoupili do cesty. A i když polovina pěších zahynula vinou řidičů, není to žádná útěcha. Lepší je udělat všechno proto, abychom jako chodci přežili. Jestliže jsme coby řidiči museli absolvovat výuku na řidičský průkaz, chodci nic podobného vlastnit nemusí. Je to škoda, a tak jsme se pokusili s experty Besipu sestavit základní zásady pro „průkaz chodce“.
V jakých situacích jde chodcům nejvíc o život
1 Buďte vidět
Ilustrační snímek.
Češi chodí v tmavém, podle průzkumů až 70 procent lidí. A zapomínají na reflexní prvky, přitom jejich použití zvyšuje viditelnost chodce ve tmě až na dvě stě metrů. Zvlášť nebezpečné je to na hlavních cestách, nejvíce chodců umírá v noci na silnicích I. a II. třídy. Ve dne jsou to pak místní silnice. Hlavní zásadou je proto být vidět.
„Reflexní prvky už se docela rozšířily, ale lidé je neumějí správně umístit. Ideální je omotat pásku nad kotníkem, a to vždy na straně do silnice. Světlomety aut totiž těsně nad zemí dosvítí nejdál a odraz nejlépe zachytí,“ radí šéf Besipu Tomáš Neřold. Kdo má pásky dvě, může jednu přidat na ruku nad zápěstím.
Určitě nestačí nacvaknout je na kabelku. „Tu přehazujete ze strany na stranu a řidič tak může být zmatený, na které straně chodec je,“ upozorňuje Neřold. A velký pozor na batohy! Reflexní plochy musejí být na popruzích – uvědomte si, že na silnici vždy jdete vstříc autu, a batoh není vidět. Na zádech může být odrazka také, ale spíše jako bonus.
Totéž platí i pro dětské školní brašny. Na nich reflexní popruhy většinou bývají, ale když nejsou, dají se dodatečně našít. „Není třeba chodit do galanterie, stačí reflexní pruh vypárat z vesty, která stojí 80 korun. Dětem je dobré koupit i boty s odrazkami a oblečení už rovnou s reflexními prvky,“ dodává Petr Vomáčka z Besipu.
Reflexní prvky jsou už pár let povinné, ale jen pro chodce mimo město za snížené viditelnosti, tedy i za mlhy, hustého deště nebo sněžení. Ve vlastním zájmu je ale noste i ve městě, kde je méně veřejného osvětlení a úplně nejlépe vlastně všude. Čím víc budete vidět, tím lépe.
2 Zapomeňte na přednost na přechodu
Přechod pro chodce není místo, kde by měl pěší něco jako absolutní přednost, to je velký a často tragický mýtus. Silniční zákon sice říká, že „řidič nesmí ohrozit nebo omezit chodce, který přechází nebo zjevně hodlá přecházet po přechodu, a v případě potřeby je povinen i zastavit vozidlo,“ ale bez bližších podrobností, co ona „potřeba“ vlastně znamená.
Chodcům naopak zakazuje „vstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku bezprostředně před blížícím se vozidlem.“ A opět bez bližšího vysvětlení.
Chyby pak dělají všichni. Chodci, kteří často vůbec nemají odhad rychlosti aut (nejhůře jsou na tom děti, naučí se to až kolem desátého roku věku) a vrhají se jim pod kola; nenechávají řidičům dost času zareagovat a zabrzdit. Šoféři zase nereagují na pěší, kteří jasně dávají najevo, že chtějí přecházet, nebo se jim dokonce vyhýbají až na přechodu.
V tak nejasném prostředí je o to důležitější dodržovat možná napohled banální rady. „Vždy se rozhlédněte vlevo, vpravo, přesvědčte se, zda nepřijíždí vozidlo, může to být i motorka. A raději se i zaposlouchejte, můžete ho někdy přehlédnout. Pokud se vám zdá blízko, nepřecházejte,“ říká Tomáš Neřold.
Malé děti berte před přechodem zásadně za ruku. A hlavně jim nedávejte špatný příklad a nechoďte na červenou, i když nic nejede!
3 Nepostávejte, jděte
Řidiče mnohdy matou chodci, kteří stojí u přechodu ale nikam nejdou, jen třeba na někoho čekají. Banalita?
„Je dokázáno, že když řidič mine takového chodce, u dalšího přechodu ztratí ostražitost a podvědomě předpokládá, že také nebude přecházet. A takové ovlivnění může být i fatální. Takže prosím: k přechodu běžte, až když opravdu chcete přejít,“ apeluje Neřold.
A možná ještě drobnost: na přechodu se má chodit po pravé straně, ne cikcak. Pak se proudy z obou stran plynule přelejí.
4 Vybírejte osvětlené přechody
Pokud na dlouhé ulici následuje několik přechodů, může se stát, že některé jsou osvětlené speciálními lampami a jiné ne (konkrétních příkladů se třeba v Praze najde spousta). „To může být doslova vražedné. Neosvětlený je pak pro řidiče neviditelný, je prokázáno, že takové přechody přehlížejí. Vyplatí se proto raději dojít k tomu pod lampami,“ říká šéf Besipu.
A ještě jedno doporučení: spousta řidičů si hůře všímá chodců, kteří k nim přicházejí z levé strany silnice, jsou totiž podvědomě navyklí dávat přednost zprava. Pokud tak přecházíte, buďte dvojnásob ostražití.
5 Nechoďte „přes cestu“
Lidé sice vědí, že mimo přechod mají auta přednost, ale stejně velmi často přebíhají úplně všude. Přitom platí, že pokud je do vzdálenosti 50 metrů od nás křižovatka se semafory nebo přechod (případně místo pro přecházení, podchod či nadchod), musíme přecházet výhradně tam. A vždy jen kolmo, žádné šikmé přebíhání.
„Pravidla pro přecházení nedodržuje ve městech téměř nikdo. A toto nečitelné a zbrklé chování je jednou z významných příčin smrtelných havárií,“ říká Neřold.
Chodci v číslech
 * Všechny údaje kromě prvního (113 obětí) se vztahují k roku 2017, podrobná čísla za loňský rok ještě nejsou k dispozici. Zdroj: BESIP |
6 Riziko na čtyřech pruzích
Ve městech jsou často silnice se dvěma jízdními pruhy v každém směru. A ty jsou také nejnebezpečnější. Opět chybují chodci i řidiči. „Pro chodce je nejhorší, když auta ve druhém pruhu nezastaví, přestože musí. V zájmu záchrany vlastního života je tak lepší nejít slepě, ale kontrolovat si, zda auto ve druhém pruhu nejede,“ doporučuje šéf Besipu.
I tak je to balancování na hraně bezpečnosti, protože riziko může býti v tom, když se chodec lekne a zůstane stát uprostřed takové silnice nebo dokonce začne couvat.
„Řidič, který ho pouštěl v prvním pruhu, to nečeká, může se už rozjíždět a nestačí zareagovat,“ říká Neřold. I tady platí chovat se hlavně čitelně, předvídatelně, navazovat s řidiči oční kontakt, nikam se bezhlavě nehnat. A hlavně netlačit před sebou kočárek, ale vést ho vedle sebe nebo táhnout – alespoň na takovýchto přechodech.
Chybuje se ale i v jiné věci – povinnost zastavit před přechodem vedle jiného auta platí pouze pro vozidla jedoucí stejným směrem. Pro protisměr už ne!
7 Zelená je pouze na vstup
Když padne na světly řízeném přechodu zelená, spousta lidí se bojí, že nestihnou včas přejít. Zbytečně běží a dělají na „zebře“ zmatky. „Světla jsou podle technických norem nastavena vždy tak, aby bylo možné plynulou chůzí přejít na druhou stranu. To, že během ní padne červená, nevadí, v tu chvíli máte stále přednost,“ dodává Petr Vomáčka z Besipu.
Ani zelená ale neznamená, že se máme vrhat s klapkami na očích do silnice. „Často mají zelenou i odbočující vozy, a přestože musejí dávat přednost, leckdy si myslí, že to stihnou. V zájmu vlastní ochrany se vždycky dívejte, nedůvěřujte řidičům. Nespoléhejte ani na to, že jdete ve skupině,“ dodává.
Velkou chybou, častou u řidičů, kteří se právě změnili v chodce, je, že sledují semafor určený pro auta a vyrážejí, jakmile těm padne žlutá. To může být fatální, zvláště ve městech berou řidiči žlutou jako signál „zrychli, abys to stihl“. Pak projíždějí přes přechod namísto 30 třeba 60 km/h, a takovou srážku už chodec nepřežije.
8 Pozor, tramvaj!
Závěrem nesmírně důležitá věc: pozor na tramvaje. Jen loni si připsaly osm obětí! „Je nutné neustále připomínat, že tramvaj má vždy přednost oproti chodci, není to vozidlo jako každé jiné,“ varuje Petr Vomáčka.
A upozorňuje na věc, jíž si možná už pozorní chodci všimli: přes tramvajový pás přechody nevedou. „Před tramvajovým tělesem končí, za ním zase začínají, navíc tam bývá napsáno Pozor tram! Přechod je pouze tam, kde je zároveň po kolejích vedena i automobilová doprava, ale tramvaje se ani tak netýká. To si většina lidí neuvědomí,“ říká.
Stejně jako to, že tramvaj je vlastně vlak, moderní soupravy váží 44 tun a jejich brzdná dráha při rychlosti pouhých 40 km/h je téměř třicet metrů.
* Průkaz chodce
 |
