Bydlí ve Žďáru nad Sázavou, ale většinu času tráví v Praze. Hodně toho nacestuje.
Ale kdo by čekal, že půvabná a vždy dokonale oblečená módní návrhářka Beata Rajská bude jezdit v něčem zcela mimořádném, bude asi zklamán.
Vaším životem je krása, její zhmotňování do podoby oblečení. Dívala jste se někdy podobným pohledem i na auta?
Ne. Já vidím v autě partnera. Muži na auta tak trochu hledí jako na pěkné ženy, já zase vidím auto jako toho, na koho se mohu spolehnout, kdo musí být příjemný, ale na vzhledu a výkonech tak nezáleží.
Myslíte, že muži auta opravdu vidí jinak?
Určitě. Ti ho chtějí jako ozdobu k sobě, musí být načančané.
Takže vás vzhled karoserie vozu nezajímá?
Zajímá, ale určitě ne na prvním místě. To bych si asi nepořizovala kombi. Já potřebuji nejen to, aby auto dobře vypadalo, ale také s ním musím převážet svoje modely. Věřte, že to zabere hodně místa. Velikost zavazadlového prostoru je pro mě velmi důležitá.
"Šifon se do auta moc nehodí; teplé ponožky, ty ano!"
Na první místo tedy dáváte prostornost. Krásu na druhé?
Ještě ne. Na druhé bych dala komfort. Tím, že bydlím daleko od Prahy, trávím čas neustálým přesunováním. A k tomu chci mít pohodlí a komfort. Proto mi velmi vyhověla nabídka na mondeo v nejvyšší výbavě Ghia. Kromě toho, že je designově uvnitř výborně provedené, má i vynikají audiosoupravu, která mi dokáže pomáhat při zahánění únavy, ale i případných chmurných myšlenek, které na člověka někdy padnou.
Nic mu nelze vytknout?
To je těžké… (Váhá.) Já asi nejsem ten pravý typ na posuzování. Všichni muži kolem mě totiž tvrdí, že jezdím strašně. Tak jak mám posuzovat auto, které mi připadá o sto procent lepší, než jaká já jsem řidička?
Jezdíte opravdu strašně? Jak strašně?
(Chvíle váhání.) Nejpřesnější asi je, že nesoustředěně, jak tak neustále za volantem řeším v myšlenkách nějaké problémy. Ale už se lepším, snažím myslet na řízení víc než na ostatní své věci. Ale také neustále spěchám, jezdím i dost rychle. Na druhou stranu se musím pochlubit, že v jednom směru určitě patřím mezi vzorné řidiče - stále si hlídám při jízdě zpětná zrcátka.
Neunavuje vás řízení?
Ani ne, i když z domova do Prahy to mám 150 kilometrů. Já mám proti únavě svůj lék.
To bude řidiče zajímat: prozraďte jaký?
Zpívám si.
A funguje to?
Určitě. Kolik já si jen za jednu cestu přezpívám se svými kamarády jejich cédéček!
A kdo jsou kamarádi?
Ráda si zazpívám s Vašo Patejdlem nebo i s Freddym Mercurym.
A vědí to?
Ten první ano.
A slyšel vás někdy?
Ale jo… (Smích.)
A nevypnul vás?
Ne, on je tolerantní. I když asi zpívám strašně, zpívám ráda. A to se musí poznat a ocenit, ne?
Určitě. A kromě zrcátek a zpěvu můžete ještě něco ze svých typických řidičských rysů přidat na misku kvality?
Vzorně si píšu kilometry.
Prosím…
Skutečně. Já sednu do auta a první, co udělám, píšu záznam o jízdě. Až z toho mám radost, jak jsem disciplinovaná.
A proč to?
No přece kvůli naší firemní paní ekonomce.
Aha. Ale když jsme se dostali opět k vaší profesi, opravdu se nedíváte na auta trochu i pohledem módního návrháře?
Ale to víte, že ano. Hodně citlivá jsem na barvy. Nadšení pro moje mondeo vyplývá i z toho, že má nádhernou višňovou barvu krásně ladící s krémovou kůží a dřevem uvnitř. Jmenuje se ostatně Melvin Višňovka. Já dávám totiž svým autům aristokratická jména; mým oblíbeným filmem je Lepší už to nebude.
Zcela jiná věc je, že když navrhujete nějaké oblečení pro takové ty velké protokolární svatby, musíte ho ladit třeba i k tomu, z jakého vozu bude nevěsta vystupovat. Ale to je opravdu jen výjimečná situace.
Máte oblíbenou značku auta? Ale neříkejte Ford Mondeo…
Inu, mívala jsem kdysi také představy, jak vystupuji z rudého maserati ve vysokých špičatých lodičkách a za rohem na mě čeká kmotr. Tím chci říct, že se mi líbí krásná sportovní aerodynamická auta. Ovšem dnes už nejsem jen bohém, ale také pragmatik.
A tak vím, kolik stojí oprava pochroumané karoserie. Takže i kdybych sama volila spíš sedan a líbí se mi třeba i off-roady, z praktických důvodů mám kombi. Ale jinak mohu říci, že dnes už jezdí po světě tolik pěkných aut, prakticky každé nové má něco do sebe. Vždy mě fascinovaly kabriolety, to je u mě věc srdíčková, která mi zůstává stále.
A něco se vám naopak nelíbí?
Asi budu u lidí za špatnou, ale mně se nelíbí oktávky zevnitř. A pak takové ty vozy s useknutým zadečkem, myslím, že to jsou ty poslední renaulty. Možná se budete divit, ale docela sleduji i ty nejrůznější studie, průzkumy a žebříčky kvalit a slabin jednotlivých aut.
Proto také nikdy neřeknu, že auto, které právě mám, je nejlepší. Vím, že každé má něco, co je lepší, ale též slabiny. Ale na druhé straně vnímám auta i pocitově. Je to, jako když si kupuji hrníček: musí mi padnout do ruky. A když mi někdo řekne, že je hrozný, nevadí, když mně padne a je můj.
Takže by se na závěr hodila rada, co do auta ano, a co ne…
Jedna věc je krása a druhá praktičnost. Například některé textilní materiály se špatně snášejí s bezpečnostními pásy, vytvářejí na povrchu žmolky. Nebezpečný také může být ve voze šifon. Vůbec jemné citlivé materiály se moc do auta nehodí. Málokterý je testovaný na otěr bezpečnostním pásem.
Obecně ale radu nečekejte; dáma přece pojede vozem jinak oblečená na pracovní schůzku, jinak na večírek. Ale přece jen jednu věc bych poradila: móda nemóda, kdo má v autě klimatizaci, měl by myslet na teplo od nohou. Klimatizace je fajn, ale po pár kilometrech mě zebe. Já například mám v každém voze pár tlustých bavlněných ponožek.
A to si natáhnete ponožky, i když jedete jinak parádně společensky oblečená?
To byste se divil, mě je možné vidět v autě i s natáčkou a sponkou pod ofinou. A nemám s tím problém.
 JEJÍ VIŠŇOVKA Kdo jiný by měl dobře vědět, co mu nejvíc sluší, než špičková módní návrhářka. A to i v případě auta. |
 Šifon se do auta moc nehodí; teplé ponožky, ty ano |
 BEATA RAJSKÁ A JEJÍ VIŠŇOVKA Kdo jiný by měl dobře vědět, co mu nejvíc sluší, než špičková módní návrhářka. A to i v případě auta. |
