Má však ještě něco navíc: mezi automobilovými koncepty, které vznikají většinou jako čistě technicko-umělecká díla dokazující kreativitu svých konstruktérů, tohle auto vyniká silným příběhem stojícím za jeho vznikem.
Obsahuje všechno, co má dobrá story mít: osudovost, náhodu, lásku, nemoc, smrt, naději i charitu; a tenhle příběh žil a žije jeden "obyčejný" zubař z amerického městečka Traverse jménem Gary Kaberle.
Začalo to před padesáti lety
V padesátých letech vyrobil legendární konstruktér Nuccio Bertone ve svém turínském studiu na zakázku tři zvláštní automobily, jejichž design navrhl Franco Scaglione - jeden z prvních tvůrců, kteří začali automobilům dávat výrazně aerodynamické tvary.
Mezi lety 1953 a 1955 vznikla auta s názvem BAT 5, 7 a 9; tři písmena ukrývala zkratku názvu Berlinetta Aerodynamica Technica; tu opravdovou techniku, včetně motoru o obsahu 1,9 litru (59 kW), dodala Alfa Romeo ze svého modelu 1900 sedan. Toho se mezi lety 1950 až 1958 vyrobilo 19 tisíc exemplářů.
Berlinetta Aerodynamica Tecnica (zleva): BAT 5, BAT 7, BAT 9
Auta byla vyrobena a jedno z nich, "devítka", našlo majitele až za oceánem, ve Spojených státech. Po osmi letech na něj všichni zapomněli, jeho majitel se dostal do finančních problémů a v nucené dražbě jej musel prodat. Obchodník s ojetinami v městečku Greenville v Michiganu jej postavil do výlohy prodejny, aniž přesně věděl, jaký je to klenot.
A tam auto jednoho dne v roce 1963 uviděl sedmnáctiletý Gary Kaberle, který si vyjel na svůj první větší výlet ze šedesát mil vzdáleného Evartu. Zamiloval se. Netušil, že auto je výjimečné, prostě jej obdivoval jako krásný a zvláštní stroj. Rozhodl se, že jej musí mít; dodnes však nechce prozradit, kolik za něj obchodník s ojetinami chtěl.
Bylo to prý zhruba tolik, kolik tehdy stál nový čtyřdveřový sedan Chevrolet, tedy asi 2 700 dolarů. Gary měl ovšem jen tisícovku, pomaličku našetřenou z brigády v prodejně popcornu, kde bral dolar za hodinu. Zbytek mu půjčila babička, a tak si auto mohl odvézt.
Nijak zvlášť jej nerozmazloval, normálně s ním jezdil do práce v "popcorárně", a postupem času začal shánět informace, co je to vlastně za vůz. Během let, kdy studoval medicínu, oženil se, rozvedl a vybudoval svou zubařskou ordinaci, měl auto pořád doma v garáži a vůbec neuvažoval o tom, že by jej prodal. Oženil se podruhé a jeho druhá žena, Deb, si auto zamilovala už na první pohled - strašně ráda jej řídila a říkala o něm, že to není auto, ale pojízdná socha.
Auto za experimentální léky
V roce 1989 pozvali Garyho a jeho BAT na známou přehlídku veteránů v kalifornském Peeble Beach, kde se setkal i s tvůrcem auta Bertonem, který svůj výtvor neviděl celá desetiletí. A jako bonus celou soutěž vyhrál.
Zdálo se, že Gary je šťastný muž, ale tragédie už stála přede dveřmi. Zanedlouho jeho manželka Deb onemocněla, a diagnóza byla děsivá: rakovina prsu. A to tak agresivní forma, že jí lékaři dávali pouhých šest měsíců života. Pomoci by jí mohly právě testované experimentální léky, ty ovšem zdravotní pojišťovna nemohla proplatit a Gary si je za normálních okolností nemohl dovolit platit.
I když to skoro třicet let odmítal, nakonec BAT prodal. Dostal několik jiných veteránů (například Ferrari F40) a měl na léčbu potřebných několik milionů dolarů.
Nové léky zabraly, Deb se uzdravila a celá rodina se vydala do italského Turína, kde stál BAT 9 vystavený v muzeu. Chtěli autu poděkovat za to, že jim dopřálo navíc pár let společného života. V roce 1993 se rakovina vrátila, a protože Deb byla příliš slabá na další chemoterapie, rozhodla se umřít doma. Tady by příběh mohl smutně skončit.
Vyrobíme nástupce?
Gary Kaberle začal uvažovat nad tím, že by příběh kolem jedinečného auta mohl nějakým způsobem shánět peníze na pomoc dalším nemocným rakovinou, když jen jemu samotnému tahle nemoc vzala tři nejbližší - babičku, tátu a manželku.
Napadlo ho nechat vyrobit moderní repliku auta v limitované sběratelské sérii a prodejem jedinečných vozů pak shánět peníze na vývoj nových léků pro boj se zatím vesměs nevyléčitelnou chorobou. Proto v roce 2006 navštívil Bertoneho designérské studio u Turína, aby tam přednesl svůj nápad.
Nebylo to úplně snadné: Nuccio Bertone už byl devět let po smrti, firma měla velké finanční problémy, a Gary tak musel předestřít svou vizi jeho vdově Lilli a jejím dcerám. Nakonec vedení ateliéru Bertone rozhodlo, že do stavby dalšího automobilu BAT půjdou, a Gary Kaberle coby investor prodal většinu aut ze sbírky, kterou kdysi dostal za "devítku".
Všechno vypadalo nadějně, padlo dokonce rozhodnutí, že BAT 11, jak projekt nazvali (žádná 10 nikdy nevznikla, číslo přeskočili), bude zdobit Bertoneho stánek na autosalonu v Ženevě. Zbývalo ještě získat souhlas automobilky Alfa Romeo, na jejímž podvozku stál původní BAT 9, aby i novému autu propůjčila svou značku a tím i důvěryhodnost. To se podařilo, a tak nový "batmobil" stojí na prodlouženém podvozku Alfy 8C (používá ho například i Maserati Gran Turismo).
Záchrana před krachem
Loni na začátku roku však dostal Gary Kaberle z Itálie špatnou zprávu: ateliér Bertone je před bankrotem a vedení rodinné firmy se zmítá v hádkách. Jen pár dnů před začátkem ženevského autosalonu pak Lilli Bertone odřekla účast na něm a práce na prototypu BAT 11 se zastavily.
Designéři, kteří na voze pracovali, se s tím však odmítli smířit a zatím vlastními silami nepojízdný stroj vytlačili ze studia a do Ženevy přesto poslali. Neměli však místo, kde by jej vystavili, takže jej viděli jen designéři na soukromé party - přesto si získalo mezi odborníky velkou pozornost.
Britská TV show Top Gear mu dokonce udělila titul "Nejlepší koncept roku 2008". A po dalším necelém roce se stále nedokončený vůz stal letošní senzací autoshow v Detroitu - na své výstavní ploše mu našli místo designéři z detroitské umělecké vysoké školy (College for Creative Studies), a to přímo v epicentru výstaviště u velkého stánku Volkswagenu. Hrdý majitel Gary Kaberle ho tady rád ukazuje každému, kdo má zájem.
Auto ovšem není hotové a těžko říct, jestli kdy bude. Nemá motor, převodovku ani dveře - je to vlastně jen designová studie s nádhernou karoserií. Na dokončení auta chybí odhadem dva až tři miliony dolarů a tolik Gary Kaberle rozhodně nemá.
Shání proto velké firmy, zatím jednal například s Microsoftem, Bose nebo Disneym, a doufá, že se auto podaří dokončit a pak naplnit jeho plán na charitativní "tažení". Doba na to sice není úplně nejvhodnější, ale zubař z malého města Evart už několikrát světu ukázal, že se tak lehce nevzdává.
