Ten nápad vypadá na první pohled tak lákavě: místo vlastního auta usednete před domem do elektromobilu, o který se dělíte s dalšími, přejedete s ním, kam potřebujete, dáte ho nabíjet a víc se o něj nestaráte. Za půl hodiny za volantem zaplatíte 9 eur, tedy přibližně 235 korun. Když vás pojede víc, je to zhruba stejně drahé jako pařížské metro a asi čtyřikrát levnější než taxík. Předplatitelé jezdí dokonce za šest eur.
Teď však projekt Autolib v Paříži končí. Ne že by ho lidé nepoužívali – v Autolibu je registrováno přes 150 tisíc lidí, kteří využívají skoro čtyři tisíce elektromobilů. Jenže je v obrovské ztrátě, přestože jej 103 radnic pařížské aglomerace ročně dotuje šedesáti miliony eur. I s nimi projekt nabral astronomickou ztrátu 293 milionů eur, tedy kolem 7,6 miliardy korun.
Když projekt v roce 2011 startoval, věřil jeho iniciátor starosta Bertrand Delanoë, že může být časem ekonomicky soběstačný. Aby byly náklady co nejnižší, jsou sdílené elektromobily Autolibu dokonce nenalakované, aby případná výměna plechařiny po drobných nehodách byla co nejlevnější.
Dobrá myšlenka, která nepočítá s lidským faktorem
Ohlasy na systém sociálních sítích jsou rozporuplné. Především občasní uživatelé a turisté si Autolib pochvalují, pravidelní uživatelé, kteří by jej měli používat klidně několikrát týdně, si obvykle stěžují, že dlouho čekají na volný vůz, nebo že v cílové destinaci nemůžou najít volnou dobíjecí stanici.
„Popravdě nevím, pro koho Autolib je. Hromadná doprava v Paříži je rychlá, levná a spolehlivá. Možná kdyby ta auta měla nákladový prostor, aby se do nich daly naložit kartony s vínem po cestě z podzimního vinařského veletrhu, mělo by to smysl,“ konstatuje jeden z uživatelů systému na portálu tripadvisor.com.
Stížnosti jsou i na čistotu a technický stav aut. Ta jsou v podstatě reklamou na to, proč nemůže fungovat komunismus a společné vlastnictví. Lidé se ke sdíleným autům chovají zkrátka jako k něčemu, co není jejich. Že jsou otlučená, tolik nevadí. Jenže když se máte posadit na sedačku, na kterou za poslední týden několik roztržitých Pařížanů vylilo v lepším případě svoje ranní café au lait, dvakrát se vám nechce.
Už na pohled tak vypadaly „autoliby“ spíš jako kontejnery na odpad - špinavé, otlučené, ošuntělé. Občas se prý do některého z nich podařilo dostat bezdomovcům a přenocovat tam i s jejich domovem v igelitkách.
Vozy využívané v Autolibu vyrábí průmyslový a dopravní gigant Bolloré Groupe, který systém dosud i provozoval. Design malého městského auta, které vzdáleně připomíná peugeot, vymýšleli u dvorního designera Ferrari, studia Pininfarina, a v Itálii se auto i vyrábí. Na jedno nabití dojede až 150 kilometrů, maximální rychlost je 120 kilometrů za hodinu. Velká část vozů jezdí v programu Autolib, ale Bolloré je dodává i do jiných carsharingových programů – třeba do Los Angeles nebo do Singapuru.
Jeden týden, tři hráči. Elektromobily chtějí půjčovat i PSA a Volkswagen
Konec Autolibu je politicky velká rána pro starostku Paříže Annu Hidalgovou, která se profiluje jako velká bojovnice proti znečištěnému pařížskému ovzduší, z nějž nejvíc viní právě řidiče konvenčních aut. Jen pár dnů po oznámení konce Autolibu na Twitteru napsala, že carsharing v Paříži nekončí. Do další spolupráce se má zapojit značka Renault, projekt si vzal osobně na starost viceprezident značky Thierry Bolloré. Ano, muž stejného jména jako firma, která dosud provozovala Autolib. Thierry je bratrancem Vincenta Bollorého, šéfa rodinné skupiny.
Podle Renaultu začne automobilka od září tvořit síť půjčoven nejprve elektrokol a posléze i elektroaut. Autopůjčovna by měla fungovat částečně formou carsharingu, kdy budou auta zaparkována na ulici, i jako klasické autopůjčovny s pobočkami, kde bude možné si elektromobil půjčit. Do konce roku 2019 by v půjčovně mělo být k dispozici 2000 vozů z produkce Renaultu. Mělo by jít o jeho standardní elektromobily. Den před Renaultem oznámil podobný záměr i Peugeot, který už podobný systém provozuje v Madridu. Nasadit by chtěl 500 aut.
A nejnověji podobné plány oznámil i Volkswagen. Ten chce projekt sdílení elektromobilů spustit v německých městech příští rok, v roce 2020 pak chce expandovat i do dalších evropských zemí, USA i Asie. „Jsme přesvědčeni, že trh se sdílením automobilů má potenciál,“ uvedl člen představenstva značky VW zodpovědný za prodej a marketing Jürgen Stackmann. „Náš vozový park určený ke sdílení se bude skládat výhradně z elektromobilů,“ upozornil.
Sdílení aut v Česku: autopůjčovna i automobilové Airbnb
Sdílení opatrně zkoušejí i Češi. Zvykli si na půjčování bicyklů ve městech a pronajímání bytů přes platformy typu Airbnb, u aut je rozjezd o poznání pomalejší.
Oproti klasickým autopůjčovnám zákazník při sdílení platí jen to, co skutečně projede, nekupuje dálniční známku, nemusí řešit stále nákladnější servis moderních aut, pojištění ani výměnu pneumatik. Dosud největší český autový projekt Car4Way funguje především v Praze, aktuálně uvádí 240 bílozelených aut v nabídce. Ceník je hodně strukturovaný, ale zjednodušeně se dá říci, že za první půlhodinu zápůjčky se platí za půjčení Škody Fabia šest korun za minutu bez omezení nájezdu, každá další započatá hodina je za 49 korun plus 4,9 za ujetý kilometr. Zvýhodněná cena za 24hodinové půjčení fabie je 390 korun plus poplatek za ujetý kilometr.
V tomto týdnu se ovšem sloučily služby pro sdílení aut HoppyGo a SmileCar pod značku HoppyGo a vznikl tak největší tuzemský poskytovatel s nabídkou více než 1000 aut. HoppyGo ovládají Škoda Auto DigiLab a Leo Express.
HoppyGo je ten nejklasičtější carsharing. Jan Řezáč, mediální zástupce platformy, to přirovnává právě k Airbnb. Auta si v něm půjčují uživatelé výhradně mezi sebou, v systému tedy nefiguruje základní flotila aut provozovatele jako například u Car4Way, v jehož případě je služba podobná klasické autopůjčovně. V případě HoppyGo jde tedy spíše o komunitní záležitost, ta má ovšem už dnes desítky tisíc uživatelů v rámci ČR a chce se šířit i za hranice.
„Sloučení přineslo sjednocení služeb a nabízeného vozového parku. HoppyGo zůstane nadále bez vstupních poplatků a nabízí samostatné a speciálně navržené povinné ručení včetně havarijního pojištění s denní tarifikací, okamžité zaslání platby za zapůjčení vozu na účet majitele nebo asistenční služby včetně možnosti odtahu,“ popisuje Řezáč.
„Naším cílem je maximálně ulehčit a zpříjemnit zákazníkům cestování. Postupně budeme do aplikace přidávat další nové funkce a služby. Chceme spustit funkce jako odemykání vozů pomocí mobilní aplikace, k čemuž nám může posloužit koncernová platforma Volkswagen. Přímo se také nabízí, aby aplikace HoppyGo byla integrovaná do infotainmentu vozů Škoda. Toho bychom chtěli dosáhnout v dohledné budoucnosti,“ uvedl Petr Dörner, provozní ředitel HoppyGo.
„Dle historických čísel obou platforem by HoppyGo měl mít v součtu potenciál zhruba tisícovky zápůjček měsíčně s průměrnou délkou trvání tři dny na zápůjčku. Trh dle dosavadního vývoje carsharingu v ČR roste exponenciálně,“ dodává Řezáč.
Úvahy o carsharingu začali letos rozvíjet například také v Teplicích. Zatím je ve městě možné sdílet kola. Růžové bicykly jsou v sezoně přivázané na různých místech a registrovaní zájemci si je mohou odemknout a po jízdě opět někde zanechat. O účasti v projektu uvažoval vůbec první český carsharing Autonapůl, který nabízí auta v deseti českých městech.
Brněnské družstvo vzniklo v roce 2003 a disponuje asi 80 vozidly s průměrným stářím dva roky. Na začátku musí každý zájemce o sdílení aut podepsat smlouvu a uhradit vratnou zálohu pět tisíc korun. Poté dostane čipovou kartu, jejíž pomocí si odemkne zaparkovaný vůz, který si předem vybral. Za dobu existence prý firmě nikdo žádné auto neodcizil. Když už by se násilím dostal dovnitř, klíč je mu bez čipové karty k ničemu. Auto nenastartuje.
Sdílení ve skupinách
Úplně otevřené sdílení pro nejširší veřejnost je ovšem stále rizikové, jak ověřili v pařížském carsharingu Autolib. Objevují se tedy služby, které okruh uživatel zmenšují. Škoda Auto tak koncem června představila celoevropsky unikátní platformu pro sdílení vozů Uniqway. Služba, kterou spoluvytvářeli studenti z Českého vysokého učení technického, České zemědělské univerzity a Vysoké školy ekonomické, má zatím ve flotile patnáct fabií, které v si v testovacím provozu mohou půjčovat studenti těchto vysokých škol. „Hlavní myšlenkou bylo nabídnout mobilitu i přes omezený rozpočet a chybějící auto. Pokud bude praktický test úspěšný a 300 studentů poskytne pozitivní zpětnou vazbu, bude služba k dispozici celé akademické obci tří univerzit a v budoucnu se může rozšířit i na další vysoké školy,“ uvádí Tomáš Kotera, vedoucí komunikace Škody.
Carsharingovou platformu pro firmy testuje například velký multibrandový dealer Auto Palace ve spolupráci s energetickou skupinou Innogy. V pilotní fázi projektu Flexiauto se zaměřily na pronájem a sdílení elektromobilů firmám pro potřeby jejich zaměstnanců. „Ti si auto mohou v mobilní aplikaci objednat pro nejrůznější účely od cesty pro svačinu či na jednání až po víkendové výlety s rodinou. Klientům bude po podpisu smlouvy poskytnut elektromobil, nabíječka a vybavení pro sdílení. Příštích šest měsíců a vzorek patnácti aut v patnácti firmách rozhodnou o dalších investicích. Prvním klientem služby Flexiauto je velkoobchodní řetězec Makro,“ uvádí Tomáš Vaněk, PR manager Auto Palace Group.
„Aby se elektroauto vyplatilo, musí jezdit. Proto našim partnerům nabízíme elektromobil s kompletním vybavením, které umožní využití pro služební i soukromé jízdy, dvacet čtyři hodin denně. Jde o výraznou zaměstnaneckou výhodu určenou zejména pro mladou generaci zaměstnanců, kteří neradi čekají a vše řeší online. Navíc s elektromobilem mohou parkovat v modrých zónách zdarma,“ uvedl Pavel Špaček, produktový manažer ze společnosti Innogy Energie.
Aktuálně je v nabídce model Volkswagen e-up!, ale Flexiauto umí nabídnout i Renault Zoe nebo BMW i3. Nabíječku instaluje Innogy přímo v objektu firmy. „Dvouměsíční zkušební provoz přímo v Innogy ukázal, že v porovnání s vozem poskytnutým zaměstnancům na operativní leasing najezdí Flexiauto třikrát více kilometrů. Jeho vytíženost překročila 70 % a rezervace má až do konce prázdnin,“ uvádí Martin Chalupský, tiskový mluvčí Innogy v ČR.
