Mohutné stroje, jež konstruktér a výrobce Albin Hugo Liebisch vytvořil jako alternativu tehdy nedostupného automobilu, dokázaly najednou odvézt čtyřčlennou rodinu.
Nejdelší exempláře totiž měřily přes tři metry a dala se k nim samozřejmě připojit sajdkára. Obchodního úspěchu však sudetský Němec Liebisch, který se narodil před 120 lety, se svými motocykly nedosáhl.
Budoucí tvůrce nejdelšího sériově vyráběného motocyklu světa se narodil 26. července 1888 v Rumburku v rodině zahradníka.
Když mu bylo sedm, přestěhovali se Liebischovi do nedaleké Krásné Lípy. K vůni oleje přičichl Albin poprvé ve Varnsdorfu, kde se učil u prodejce šicích strojů, bicyklů a motocyklů.
A když si jeho mistr pořídil v roce 1905 jako jeden z prvních v okolí automobil, bylo o Liebischově osudu rozhodnuto. Brzy dal sbohem rodnému kraji a v devatenácti odešel do Německa.
Čtyři roky pracoval jako řidič u advokáta ve Wiesbadenu, v roce 1911 pak přijal stejné místo na bavorském zámku Buchenau. Tam se seznámil se svou pozdější ženou Herminou a také se mu narodil syn Albin Richard.
O dva roky později začal pracovat v autoopravně v Bayreuthu. Pak do Liebischova osudu zasáhla světová válka, během které bojoval na východní frontě a byl raněn.
Vrátil se do zázemí ke strojařině a v letech 1916 až 1919 pracoval v kopřivnické automobilce.
Počátkem 20. let se Liebisch i s rodinou vrátil do rodného kraje. Našel si práci v servisu krásnolipského průmyslníka a nadšeného motoristy Alfreda Hielleho, kde stavěl karoserie i pro vozy Bugatti.
Odtud to byl jen krůček k vlastnímu motocyklu, jehož prototyp Albin Liebisch postavil mezi lety 1922 a 1924. Stroj originální koncepce s dvojitým trubkovým rámem a nízko položeným těžištěm se začal vyrábět v roce 1925, peníze na rozjezd firmy dal konstruktérovi jeho tehdy už přítel Hielle.
Do dost těžkého rámu umístil Liebisch jednoválcový motor vlastní konstrukce o objemu 598 kubických centimetrů, který měl zpočátku výkon 16 a ke konci výroby pak až 24 koní.
Specialitou motoru bylo ztrátové mazání, které olejovalo nejen vačky, ale také samotného jezdce. To, co motocykly Čechie-Böhmerland proslavilo, ale bylo něco jiného než motor nebo pokrokové prvky konstrukce jako odlévaná hliníková kola.
Slávu si motorky z Krásné Lípy získaly zejména délkou - základní provedení měřilo 3,17 metru, tedy jen o 80 centimetrů méně než Škoda Fabia.
Liebisch chtěl nabídnout dopravní prostředek i rodinám, které si nemohly dovolit automobil. Za řidičem byla lavice pro dva pasažéry, další mohl sedět v postranním vozíku - a ke konci 30. let se objevil ještě delší model, kam se čtyři lidé "naskládali" za sebe.
Vedle toho ale továrna vyráběla i kratší verzi Touring, která se od jiných motocyklů příliš nelišila. Ve snaze získat zákazníky nabízel Liebisch i splátkový kalendář, ani to ale nevyvážilo špatnou prodejní síť. Většina zájemců se totiž musela vypravit přímo do továrny.
Kolik vzniklo do začátku války Čechií-Böhmerlandů, není přesně známo, každý kus byl navíc víceméně originál. Odhady se pohybují od 1500 do 2500 kusů, ze kterých se zachoval jen zlomek. Za války se v továrně vyráběly díly pro vojenský průmysl, po jejím skončení se Liebisch snažil získat svolení s obnovením výroby, nakonec ale skončil i se synem ve sběrném táboře.
Život nebo přinejmenším zdraví jim zachránilo to, že byli zručnými mechaniky. V roce 1946 nakonec dostali povolení odcestovat za příbuznými do německého Pasova.
Albin Liebisch si tam otevřel malou dílnu a pokoušel se zkonstruovat nový Böhmerland. Vznikl dokonce prototyp s aerodynamickou karoserií, pak ale dílnu poškodila povodeň a z plánů sešlo.
Německý konstruktér, který mluvil plynně česky a jenž dal světu nejdelší motocykl všech dob, zemřel pozapomenut v listopadu 1965. V té době začaly jeho výtvory, většinou odložené ve stodolách a kůlnách, pomalu získávat díky nadšencům zpět svou bývalou slávu.
