Ve slunečné Kalifornii mají asi nejpokrokovější silniční předpisy na světě. Umožnily na zdejší silnice vypustit opravdové autonomní automobily s plně robotickým řízením a současně povolují projíždění motorek mezi jízdními pruhy v případě pomalu jedoucích kolon. A když se na silnici potkávají vozidla, která striktně a strojově dodržují dopravní předpisy, a zároveň motorkáři jezdící hlavně intuitivně, musí nutně občas dojít ke kolizi.
První nehoda tohoto druhu naznačila, jak bude vypadat vyšetřování a na čí straně bude podle zákona vina. Na kalifornské dálnici autonomní automobil Cruise AV (prototyp autonomního vozu postavený na základech elektromobilu Chevrolet Bolt) začal přejíždět do levého pruhu, avšak nemohl tento manévr kvůli ostatním vozidlům dokončit a při návratu do prostředního pruhu měl kolizi s motorkářem, který sem mezitím najel zprava. K incidentu došlo při poměrně nízkých rychlostech, vůz jel rychlostí 20 km/h, motorkář jej předjížděl rychlostí 27 km/h. Nedošlo k žádným škodám na vozidlech, jedinou újmou bylo pohmožděné rameno řidiče motocyklu.
Policejní zpráva vše popisuje takto: „Automobil Cruise AV jel prostředním pruhem jednosměrné tříproudové silnice. Zjistil mezeru mezi vozidly v levém pruhu (minivanem před ním a sedanem za ním) a začal přejíždět do levého pruhu. Ve stejný okamžik však minivan zpomalil a mezera se začala zmenšovat. Automobil Cruise AV proto přestal přejíždět do levého pruhu a vrátil se plně do prostředního pruhu. Ve stejnou chvíli, kdy automobil Cruise AV vyrovnával řízení, aby jel ve středu svého pruhu, projížděl mezi dvěma pravými pruhy motocyklista. Ten při pohledu na blížící se bok automobilu Cruise AV prudce uhnul a upadl. Motocyklista byl označen za viníka nehody, jelikož se pokusil o předjetí a minutí napravo jedoucího vozidla za podmínek, které nedovolovaly bezpečné provedení tohoto manévru.“
Na robotických motorkách pracuje hned několik výrobců. Otázkou je, zda takový stroj dává smysl.
Tato nehoda byla malou ukázkou toho, co nás v budoucnosti čeká a jak bude vypadat vyšetřování případných nehod mezi roboticky řízenými vozy a běžnými řidiči. Přestože silniční provoz je v západním světě sešněrovaný množstvím předpisů, které si běžný řidič leckdy už ani pár let po autoškole nepamatuje, velká část řízení se přeci jen řídí „selským rozumem“ a lidskými instinkty. Jenže když dojde k nehodě, autonomní vozidlo s robotickým systémem „za volantem“ poskytne právníkům zaznamenaná data z desítek snímačů, radarů a dokonce i údaje o zrychlení či zpomalení z gyroskopických senzorů. A pro právníky velké korporace vyrábějící tyto vozy nebude problém ukázat, že robotický automobil jel přesně podle předpisů a že chyba je na straně lidského řidiče.
A takových nehod bude během postupného nasazování autonomně řízených automobilů do provozu logicky přibývat. Stroje prostě budou ještě řadu let jezdit jako stroje a budou muset striktně dodržovat předpisy (jak takové auto jezdí, čtěte zde). Než se podaří zapracovat do systémů řízení například i takové věci, že při posuzování situace na křižovatce lidský řidič přeci jen lépe odhadne třeba rozdíly v předpokládaném chování seniorů za volantem nebo podvědomě sleduje oční kontakt a odhaduje, kam se ostatní řidiči dívají a jakým stylem jedou. Kdo zažil třeba jízdu v italských velkoměstech, kde se mezi auty proplétají tisíce skútrů a motorek, určitě si dokáže představit neštěstí v podobě robotického systému, který v případě pochyb a nejisté situace musí dupnout na brzdu. Podle statistik také většina nehod s účastí autonomně řízeného automobilu byla s nárazem jiného vozidla zezadu.
Autonomní vozy sledují situaci kolem sebe pomocí radarů, lidarů, kamer a ultrazvukových senzorů.
Podle průzkumu agentury Bloomberg velká část řidičů v San Franciscu označuje systém řízení autonomních vozidel za přehnaně opatrný, což paradoxně zhoršuje celkovou bezpečnost okolního provozu. Lidé jsou zvyklí na lidské řidiče, kteří se řídí napřed instinkty a „selským rozumem“ a až pak předpisy, dokonce i když to znamená jejich občasné překročení.
Autonomní vozidla určitě budou z pohledu celkových statistik dopravních nehod bezpečnější než průměr ostatních vozidel na silnici. Jejich řídicí systémy jsou téměř tak dokonalé jako v letectví. Nikdy nebudou unavená, mají oči všude, nevadí jim tma ani déšť, neholdují alkoholu ani se nedají zlákat k riskantní jízdě. Jenže nikdy nebudou umět tak dobře odhadovat lidskou intuici nebo třeba navazovat oční kontakt jako člověk. K tomu bude přibývat riziko technických problémů nebo možnost záměrného narušení programového kódu hackery. Než tedy roboti vytlačí běžné řidiče ze silnici, bude to podle odhadů většiny odborníků ještě trvat několik generací.
