Dvacetinásobný šampion Československa na silničních motocyklech. Výborný konstruktér motorek. A především ten, který dokázal v Brně na mistrovství světa dojet v královské kubatuře na druhém místě, navíc na motocyklu československé výroby. Na překonání tohoto výsledku česká „silnice“ čeká už 48 let. Teď je jasné, že se jej mistr řídítek už nedožije. Bohumil Staša po dlouhé nemoci zemřel.
Bohumil Staša
Právě nezapomenutelná Grand Prix Československa 1971 zůstane u Stašova jména zapsána navěky jako jeho největší úspěch, přestože o ní nemluvil dvakrát rád. Tehdy se sešla řada okolností, které ze závodu třistapadesátek a jeho výsledku udělaly malý zázrak.
Závodní víkend, který Stašovi přinesl nejlepší výsledek kariéry, nezačal vůbec dobře. Ještě v tréninzích zničil Staša motor. Nový – syrový a neodzkoušený – ležel na ponku v továrně „čezety“ ve Strakonicích. Pro mechaniky začal závod s časem – sedli do půjčené Tatry 603 a vyrazili přes celou Vysočinu do jižních Čech. Ráno byl motor v Brně a Staša stál na startu.
Závod, který trestal suverény
To už věděl, že minimálně jeden z nejvážnějších rivalů Angličan Phil Read do závodu nenastoupí. Na mokré trati si o den dřív zlomil klíční kost, v noci za pomoci manželky utekl z brněnské Úrazové nemocnice, zapřáhl karavan za svůj Rolls-Royce a byl už na cestě do Německa. Stále ale před Stašou zůstávalo ve startovním poli několik světových jezdců v čele s Giacomem Agostinim. Suverénem, který od roku 1968 nevyhrál jen jedinkrát. Jinak byl stoprocentní.
Po startu se Staša držel na hranici první pětky. I to by byl se syrovým motorem skvělý výsledek. Jenže pak neporazitelný „Ago“ odstoupil pro poruchu převodovky. Odstupuje i Ital Grassetti na MZ. Staša předjíždí Smarta a je na druhém místě, hned za finskou legendou Jarno Saarinenem. A co víc – stahuje ho o nějakých třináct sekund na kolo. I při délce okruhu kolem čtrnácti kilometrů je to neuvěřitelný čas. Pak ale Staša zvolní, nevyzkoušený motor přece jen začíná zlobit.
Nakonec závodník projíždí cílem na druhém místě. Od té doby se mu na domácí trati nejvíc přiblížili Lukáš Pešek a Jakub Kornfeil. Oba čeští jezdci dojeli v Brně třetí – Pešek v roce 2007, Kornfeil loni. Oba pochopitelně v nejnižší kubatuře 125 ccm, resp. Moto3 a na zahraničních strojích.
Ten, který převzal žezlo od Štastného
Historické druhé místo přišlo po deseti letech Stašovy závodní kariéry. Poprvé se na československých tratích objevil v roce 1961, to mu bylo sotva sedmnáct. Hned od prvních závodů bylo jasné, že se zrodil neuvěřitelný talent, dokonalý následovník žijících legend Františka Štastného a Gustava Havla, kterým v té době už táhlo na čtyřicítku.
Jeho převaha se naplno projevuje v sezoně 1967, kdy získává tituly mistra Československa ve třech kubaturách. ČZ z něj dělá továrního jezdce, a i když strakonické stroje zůstávají stále ve stínu v té době úspěšnějších motocyklů Jawa, zajíždí Staša skvělé výsledky i v zahraničí.
Poměr sil na domácí konstruktérské scéně se začíná měnit v roce 1969. Ještě o rok dřív dojíždí František Štastný v Brně na skvělém třetím místě díky převratné čtyřválcové dvoutaktní Jawě. Jenže nespolehlivý stroj o rok později na Sachsenringu pošle ze sedla do příkopu velkou zahraniční posilu Jawy – Billa Ivyho. Mladý pilot umírá, Štastný si pouští pusu na špacír o konstrukčních vadách motoru Jawy, jehož zadření Ivyho osudný pád zavinilo, a v Brně je už tovární tým prakticky v rozkladu. Na třetím místě tentokrát dojíždí Staša. A posouvá „čízu“ do čela československého konstruktérského zápolení.
Poslední tovární pokus, který se nevydařil
Se světovou konkurencí dokáže stále upozaďovanější silniční závodní program ČZ držet krok s trochou štěstí právě do roku 1971. O rok později Staša naposledy startuje s tovární podporou, stačí to ale jen na dvě jedenáctá místa. O rok později přesedá na soukromou Yamahu a v pětistovkách končí šestý.
Na světové okruhy se Staša vrací v roce 1977 po boku Petera Baláže. Tentokrát na Jawě, která znovu zkouší v kubatuře do 250 ccm prorazit ve světovém šampionátu. Rok plný poruch pošle závodní program do záhuby a oba jezdci si hledají nové stroje.
Nepřekonatelní Staša a Baláž
V dalších letech se stanou největšími soupeři o titul. Oba jezdí na zahraničních strojích, které si upravují sami, víceméně amatérsky. Doma jsou k neporažení, na svět to ale už nestačí. Staša se s mistrovstvím světa rozloučí v roce 1985 v Hockenheimu. V Brně se tehdy staví nový okruh, domácí závod tedy jet nemůže. Oficiálně Staša kariéru končí při otevření nové brněnské trati v roce 1987. V té době je mu 43 let.
U motorek ale zůstává, své schopnosti investuje do konstruování strojů pro mladší generaci závodníků včetně svého syna a dál pro radost závodí na přírodních okruzích. V roce 2015 je spolu s Peterem Balážem jednou z hvězd, které tleskají zaplněné tribuny Masarykova okruhu při čestném kole legendárních závodníků z celého světa.
Se svým dřívějším souputníkem Peterem Balážem se Staša potkává dál na tratích, i když jen při čestných kolech. Znovu měli bok po boku vyjet na trať na konci letošního června mezi pavilony brněnského výstaviště tak jako pravidelně předchozí dva roky. Peter Baláž ale bude na svého soupeře čekat marně.
