Legendární francouzský dodávkový automobil Citroën typ H s charakteristickým uplatněním vlnitého plechu v konstrukci karoserie zná snad každý. Aby také ne, vždyť jeho sériová výroba běžela od roku 1948 až do roku 1981 a přinesla (včetně nevelkého objemu licenční výroby v zahraničí) téměř půl milionu vozů typu H a jeho modifikací (HZ, HY, HX, HW a 1600). Citroën typ H navázal svou koncepcí na svého předchůdce, na dnes už opomíjený Citroën TUB (Traction Utilitaire Basse/Traction Utilitaire de type B).
Zatímco typ H je ošklivý a zároveň krásný, Citroën TUB si od veřejnosti po představení na jaře 1939 vysloužil nálepku pouze ošklivého. Někteří motoristé ho dokonce kvůli tomu častovali nelichotivými výrazy. Ale zakrátko si nový automobil díky užitné hodnotě svoji reputaci dost vylepšil.
A čím byl tedy Citroën TUB tak výjimečný? Jako první dostal boční posuvné dveře usnadňující vykládku a nakládku zboží (logicky na bok situovaný k chodníku). U dodávek běžně používané dveře na zádi měl TUB samozřejmě také, a to u některých verzí situovány vodorovně a u jiných svisle (např. sanitka).
Druhou tehdy konstrukční výjimečnost – pohon předních kol – měl na svědomí (ale plánovaně) prostý fakt, že dodávkový vůz vycházel po mechanické stránce z revolučního osobního Citroënu Traction Avant. Což byl jeden z prvních sériově vyráběných vozů s pohonem předních kol, samonosnou karoserií a odpružením torzními tyčemi. Ve výrobě zůstal více než dvacet let.
A tak i u dodávky TUB motor umístěný vpředu poháněl přední kola (tehdejší klasika byl motor vpředu s pohonem zadních kol). Podlahová plocha nákladového prostoru tak mohla být relativně nízko (42 cm nad úrovní terénu), protože nepřekážela žádná rozvodovka atd. Opět se jednalo v této kategorii o primát, Citroën TUB byl prvním dodávkovým automobilem s pohonem předních kol (pokud tedy nebudeme počítat dodávkové verze některých osobních automobilů).
Citroën TUB
Citroën TUB uvezl 850 kg nákladu, osádka v trambusové kabině byla dvoučlenná. Nákladový prostor, ve kterém se mohl standardně do výšky narostlý jedinec pohybovat vzpřímeně, byl přístupný z kabiny osádky. Tyto a řada dalších „vymožeností“ byly předepsány v samotném zadání na nový vůz a je vidět, že konstruktéři se s ním poprali, jak zákazník káže.
K pohonu sloužil vodou chlazený zážehový čtyřválec (7CV) o zdvihovém objemu 1628 ccm a maximálním výkonu 35 koní. Ke konci produkce se montoval silnější motor (11CV) o zdvihovém objemu 1911 ccm a maximálním výkonu 46 koní, automobil s tímto motorem se značil jako Citroën TUC (Traction Utilitaire de type C)
K ukončení výroby došlo v prosinci 1941 a celkem bylo vyrobeno 1740 dodávek TUB s menším podílem výkonnější verze TUC.
Citroën TUB
Citroën TUB Electrique
Citroën TUB Electrique. Přestavba dodávky TUB na elektrický pohon znamenala kvůli umístění akumulátorů nejen redukci přepravní kapacity, ale i ztrátu bočních posuvných dveří.
Asi stovku dodávek přestavěla v letech 1941/42 firma Fenwick na elektrický pohon. Jako zdroj energie sloužily olověné akumulátory o celkové hmotnosti 540 kg umístěné v dřevěné bedně v nákladovém prostoru. Na jedno nabití dokázal po městě najet asi 50 km. Není to mnoho, ale nakonec tyto vozy přišly v dalších fázích války kvůli nedostatku ropných paliv v třetí říši vhod.
