U cisterny s vodou v Chán Júnisu na jihu Pásma Gazy dnes lidé naplňovali plastové nádoby a ručně nebo pomocí vozíků tažených osly, jízdních kol, nákupních vozíků, trakařů, dokonce i invalidního vozíku, je táhli domů.
„Boj o vodu se odehrává denně, od prvního vysídlení až doteď. Dokonce ani během příměří nenašli řešení problému s vodou,“ řekl Rámí Rizak, který musel i s rodinou opustit svůj domov ve městě Gaza.
Přestávka v bojích mezi Izraelem a Hamásem, která trvá již pátý den, umožnila, aby do Gazy z Egypta vjel větší počet nákladních aut s humanitární pomocí. Humanitární potřeby jsou ale tak obrovské, že mnozí obyvatelé Gazy pocítili jen malý nebo žádný dopad.
„Ať už je příměří, nebo ne, stále nemáme elektřinu, vodu ani žádné jiné nezbytnosti pro život,“ řekl Muás Hamdán, zatímco pršelo a k cisterně se bez přestání blátem a kalužemi prodíral proud dětí a dospělých v sandálech a žabkách. Hledání vody bylo hlavní činností, kterou bylo možné na ulicích vidět.
V jiné části Chán Júnisu se Marjam abú Rdžajláová vrátila do svého domu, který izraelský nálet proměnil v trosky, aby našla oblečení pro své děti. Rodina se nyní ukrývá ve škole, ve třídě sdílené s mnoha dalšími. „Sledujeme, jak jsou ničeny naše domovy, naše sny a úsilí, které jsme do nich vložili,“ řekla abú Rdžajláová. „Jak mám popsat naši situaci? Dali nám čtyřdenní příměří, co jsou ty čtyři dny? Přijdeme sem, politujeme se a vrátíme se zpátky,“ dodala.
 |
V jiné části města se Jásir abú Šamálá procházel po hromadě trosek, která bývala blokem, kde žilo mnoho jeho příbuzných. Řekl, že jich bylo zabito více než 30 – jeho rodiče, sestry a bratři, neteře, synovci a bratranci.
„Dvě věci mě přiměly vrátit se na toto místo. Zaprvé, můj bratranec je stále pod sutinami a nikdo ho nedokázal dostat ven. Za druhé mé bolestné vzpomínky,“ řekl. Abú Šamálá, který řekl, že přežil, protože on, jeho žena a jejich pět dětí bydlí v jiné budově, sbíral kusy betonu a odhazoval je stranou. V troskách bylo vidět hadrovou panenku.
Kalhousová: Hamás bude za rukojmí žádat propuštění i těch nejhorších zločinců |
„I když se snažíme najít své věci, je to zbytečné. Potřebujeme stroje a nářadí, abychom je vyhrabali,“ řekl. „Příměří je čas na to, abychom odstranili sutiny, nalezli všechny pohřešované lidi a pohřbili je. Mrtvé uctíme tím, že je pohřbíme. K čemu je příměří, když těla zůstanou pod troskami?“ dodal.
Válka začala, když bojovníci radikální skupiny Hamás, která ovládá Gazu, napadli 7. října jižní Izrael, kde podle Izraele zabili 1200 lidí, včetně kojenců a dětí, a zajali asi 240 rukojmích. Izrael odpověděl leteckým bombardováním a pozemním útokem na Gazu, při němž podle tamních úřadů zahynulo více než 15 tisíc lidí, z toho asi 40 procent dětí.
„Čtyři dny nestačí, 40 dní nestačí a čtyři roky nebudou stačit na to, abychom se zbavili bolesti,“ uvedl k příměří další obyvatel Chán Júnisu, Ahmad Nadžár.
