Kuriózní je, že církev se žalobou bránila postupu úřadu, jenž jí majetek svým rozhodnutím předal.
„Biskupství českobudějovické podalo v rámci církevních restitucí nárok na pozemek farnosti Křtěnov. Pozemkový úřad mu ale vrátil parcely dvě, druhá církvi nikdy nepatřila,“ vysvětlil právní zástupce biskupství Jakub Kříž.
Naopak pozemkový úřad nejdříve tvrdil, že obě parcely byly historicky církevní. Nakonec sice uznal, že se mýlil, ale své původní rozhodnutí chtěl zrušit soudem.
Podle listů vlastnictví katastrálního úřadu a geometrického plánu, které předložilo jako důkaz biskupství, totiž patřil sporný pozemek od roku 1922 manželům Šebestovým. „Církev by vlastně mohla být původně spokojená, že dostala víc, než chtěla. Jenomže by jí to mohlo přinést později komplikace,“ poznamenala soudkyně Kamila Drábková.
Oba pozemky jsou přitom zdánlivě bezvýznamné. Mají dohromady rozlohu 570 metrů čtverečních. Přes parcelu, kterou církev odmítla, vede příjezdová cesta do zadního traktu elektrárny.
Využití pozemků kolem areálu k hospodářským nebo stavebním účelům zatím brání rozsáhlé bezpečnostní pásmo, takzvaná havarijní zóna. Ta postihuje okruh do tří kilometrů, kde původně stály vesnice a ležely pole sedláků i křtěnovské farnosti.
„Zatím se na nich hospodařit nemůže, ale elektrárna tu nebude věčně. Na rozdíl od církve,“ míní vedoucí restitučního oddělení biskupství Petr Stukbauer.
