Okna s výhledem na Orlickou přehradu, lesy, venkovní bazén s terasou a posezením. Ve vestibulu se prohánějí děti, dospělí si povídají. Další čekají na oběd na pokojích. Hotel Vltava v Červené nad Vltavou připomíná oázu klidu jako vystřiženou z katalogů cestovních kanceláří.
Zaslouženou pohodu si teď v zařízení ministerstva vnitra užívá 46 krajanů, kteří na jih Čech dorazili před devíti dny z východoukrajinské vesnice Čechohrad. Z domovů je vyhnala válka.
V neděli přiletí do Česka vládním speciálem další čtyři desítky volyňských Čechů, mezi nimi i 92letá žena. První skupina je pojede na pražské letiště přivítat. „Jsme moc rádi, že tady můžeme být. Bojová linie je tři hodiny jízdy autem od nás. Měli jsme strach,“ shodují se krajané.
Ukrajina je domov, kam se již nechtějí vrátit
Když mluví o Ukrajině, nazývají ji stále domovem. Ale rychle dodávají, že už se tam nikdy nechtějí vrátit. Nyní si přejí, aby v Čechách rychle našli bydlení a práci a aby děti vystudovaly.
„Jsem knihovnice, pak ale nebyla práce, a tak jsem uklízela ve škole. Tady budu dělat cokoliv, jen když něco najdu,“ říká například 54letá Naďa Ivanova.
Má výhodu, protože patří mezi ty, kteří mluví dobře česky. „Dědeček mě učil psát, číst i mluvit česky,“ vysvětluje Ivanova.
Její rodina má kořeny na Litoměřicku, Liberecku a v Ústeckém kraji. Tatínek byl příjmením Samek, maminka Sršňová. Naďa Ivanova se vdala za Rusa.
„Prarodiče popisovali cestu na Ukrajinu, dědeček v kronice naší rodiny pokračoval. Proto víme o celé historii. Moje mladší dcera ji píše dál,“ vypráví.
Brzy se začnou učit česky
Na stole v pokoji této volyňské Češky leží nedopitá káva a kniha. „Čtu ráda i české knížky. Dědeček s babičkou jezdili do Čech. Vozili nám je odtud. Takže znám pohádky Boženy Němcové, Robinsonku. Mám hodně českých knih. Jenže všechen život neuvezeš ve dvou kufrech, jak se u nás říká, a tak jsem je nechala doma,“ popisuje usměvavá žena.
Naďa Ivanova je nadšená z přístupu Čechů i ubytování. Dvoulůžkový pokoj s malým stolkem, křeslem a koupelnou je něco úplně jiného, než na co byla zvyklá na Ukrajině. „Tam máme velký dům. Ale tady se mi líbí, takový pokoj mi stačí. Když se odstěhovaly z domova naše tři děti, byl dům moc velký a já ho pořád jen uklízela,“ vtipkuje.
Do Čech přijela se sestřenicí, má tu také syna a dceru. Starost jí dělá nejstarší dcera, která zatím zůstala na Ukrajině. „Rozvedla se a manžel jí nedovolil vyvézt děti. Stýská se mi, budeme se snažit je sem dostat,“ popisuje Naďa Ivanova.
Postavit se na vlastní nohy pomáhá krajanům Arcidiecézní charita Praha. V hotelu jsou denně k dispozici dva až čtyři pracovníci. Kromě provozních věcí zajišťují sociální poradenství a asistenci. Tedy doprovod na úřady při vyřizování trvalého pobytu, evidenci na úřadu práce a pojištění. Krajanům začne v nejbližších dnech na hotelu bezplatný kurz českého jazyka. Než se rozmluví, pomáhají jim sociální pracovníci i s tlumočením.
Bydlení a práci nabízejí firmy i obce z celé republiky
Pět dětí navštěvuje od pondělí Základní školu v Milevsku. Chodí do první, druhé, třetí, páté a osmé třídy. „První den byly nadšené z velkých tříd, vlídných učitelek i spolužáků, kteří je přijali mezi sebe. Jedna z holčiček vyprávěla, že tři děti se učí rusky a ona jim bude pomáhat,“ popisuje koordinátorka sociální asistence Arcidiecézní charity Světlana Porche.
Krajané prožijí v Červené různě dlouhou dobu podle toho, jak rychle se jim podaří zajistit práci a ubytování. „Dokud budou tady, čeká je seznámení s reáliemi České republiky, jazykové kurzy a příprava na nový život. Změna bude poměrně velká. Zatím se jim zdá, že jde vše hladce, ale až opustí chráněný prostor, čekají je formality, jako uzavírání nájemní či pracovní smlouvy, které funguje diametrálně odlišně, než jsou zvyklí z domova,“ říká Pavel Dymeš z odboru azylové a migrační politiky ministerstva vnitra.
S nabídkami na bydlení nebo práci se ozývají firmy i obce z celé republiky. „Shromažďujeme je a vyhodnocujeme. Ne všechny jsou využitelné, prověřujeme je,“ informuje Dymeš.
Až se lidé zabydlí, začne s nimi Arcidiecézní charita probírat jejich představy a možnosti nabídek. Mezi 135 lidmi, kteří získali povolení k trvalému pobytu, je řada vysokoškoláků, středoškoláků a minimum těch, kteří mají jen základní vzdělání.
Další skupiny dorazí v létě Primárním kritériem při rozhodování, kdo dostane povolení k trvalému pobytu, bylo to, že aspoň jeden člen rodiny musí prokázat český původ.
„Na základě matričních a dalších dokladů, například rodných listů, ministerstvo zahraničí vydá doklad o tom, že žadatel splňuje kritéria a může být zařazený do programu. Z velké části se zvláště u první skupiny vycházelo z priorit, které jsme si vnitřně nastavili. Primárně je potřeba pomoci lidem, kteří jsou akutně ohroženi,“ popisuje Dymeš a dodává, že do Čech přijíždějí lidé z oblastí přímo postižených válečným konfliktem, z Doněcka a míst, která jsou blízko bojů, jako je právě Čechohrad.
Kolik volyňských Čechů v hotelu v Červené nad Vltavou celkově bude, se teď nedá přesně říct. „Bude fungovat průtokově. Někdo tu bude déle, někdo odejde dřív, další ještě nepřijeli. Kapacita je 130 lůžek. Jsou tu ale kompaktní rodiny, takže to neodpovídá tomu, kolik jich tu může být ubytovaných,“ vysvětluje Pavel Dymeš. Další skupina dorazí v létě poté, co děti ukončí ročník ve škole.
