Zapomíná, nedokáže se soustředit a jeho nálady se prudce mění. Nepamatuje si ani to, že byl u porodu tří svých dětí. Alex Vega kvůli svým potížím bere prášky a dochází za psychiatrem.
"Probudil jsem se s křikem. Řekl jsem si, že se s tím musím vypořádat, tak jsem na týden odešel do dolu, který patří mému švagrovi. Každý den jsem šel o něco hlouběji, abych překonal strach. Teď už mám mnohem méně zlých snů," vypráví.
Začátkem srpna 2010 zavalily tuny propadlých hornin důl San José a horníky uvěznily 700 metrů pod povrchem. Sedmnáct dní o nich nebyly žádné zprávy a předpokládalo se, že jsou mrtví. Jedna ze sond záchranářů se ale na povrch vrátila se vzkazem. "Jsme v pořádku, je nás 33," stálo na něm. Horníkům pak záchranáři začali posílat potravu a po 69 dnech strávených pod zemí byl zachráněn poslední i z nich, vedoucí směny Luis Urzúa.
Horníci však dodnes nemají klid. Mnoho z nich je bez práce, jeden skončil v psychiatrické léčebně. Minimálně dva z nich mají vážné problémy s alkoholem a drogami. Vlastníci dolu jim navíc stále dluží odškodnění.
"První dva roky po nehodě jsem si myslel, že jsem v pořádku," řekl BBC Carlos Barrios, kterému bylo v době neštěstí 27 let. "Nic mě nebolelo, hrál jsem fotbal, měl jsem práci, a najednou: bum!" Jeho stav se náhle prudce zhoršil, musel skončit v práci a už rok je na nemocenské.
"Šel jsem k psychiatrovi, ale ten mi jen dal prášky. Stal jsem se na nich závislý a pořád je ještě beru," řekl Barrios. "Mám noční můry, bojím se tmy. Mám malou dceru, a s ní a se svou ženou spát v jedné posteli, protože se mi zdají sny a začnu sebou házet a mlátit kolem sebe."
Práci nám nedají, bojí se
Omar Reygadas, jeden z nejstarších vysvobozených horníků, je už téměř rok bez práce. "Kvůli té nehodě jsme známí. Máme kontakty v médiích i s lidmi ve vládě. Takže když pracujeme pro nějakou společnost a vidíme, že nedělají věci pořádně, myslí si, že si budeme stěžovat. Proto se nám bojí dát práci," domnívá se Reygadas.
V srpnu 2013 soud rozhodl, že důlní neštěstí nemá viníka a ukončil vyšetřování. To rozhněvalo jak poškozené horníky a jejich rodiny, tak vládu. Tehdejší chilský ministr hornictví upozornil na to, že důl měl jediný východ, i když musí mít podle zákona dva. Komín, který mohl sloužit jako únikový východ, navíc neměl žebřík. Většina horníků se s majiteli důlní společnosti stále soudí, ale příliš nedoufají, že se brzy dočkají odškodnění.
Všem 33 mužům vláda původně slíbila invalidní důchod, nakonec jej ale získalo jen 14 nejstarších. "Slíbili nám ošetření zubů, protože jsme byli dlouhou dobu odkázaní jen na vodu z podzemních nádrží, po níž se nám začaly kazit zuby, ale nic z toho nebylo," řekl Vega.
Příběhu takřka zázračně přeživších horníků si už všiml i Hollywood. Během několika měsíců do Chile přijedou filmaři, mezi kterými by měly být i takové hvězdy jako Antonio Banderas nebo Juliette Binoche.
