Policie se sešla s pozůstalými jedné oběti masakru opakovaně v únoru a dubnu. "Hovořili jen o tom, kolik je třeba zaplatit, a zdůrazňovali, že chtějí odškodnit jen tento případ a ne všechny pozůstalé po obětech," píše se v dopisu skupiny Tchien-an-menské matky, jež pozůstalé sdružuje.
Celé setkání se odehrálo tajně a nepadla při něm ani zmínka o omluvě, veřejném vyšetření tehdejších událostí nebo oficiálním pojmenování viníků masakru, po kterém aktivisté volají už dlouhá léta. Podle britského listu The Guardian proto rodina odškodnění odmítla.
Tchien-an-menské matky nicméně i tento krok vítají. "Už šestnáct let žádáme vládu o dialog, ale kabinet nás ignoruje," píše se v dopisu, který organizace vyvěšuje na svém webu vždy před výročím krveprolití. "Tento rok bylo mlčení konečně prolomeno," píše se dále v prohlášení.
Vláda události cenzuruje, nároky ale tiše uznává
Organizace nicméně vyzývá vládní kádry, ať s ní zahájí oficiální dialog a neposílají za sebe policejní prostředníky. Zároveň komunistické bossy žádá, ať už jednou provždy skončí soustavné sledování a popotahování členů organizace.
Čínský masakrMasakrem na náměstí Nebeského klidu vyvrcholilo v noci z 3. na 4. června 1989 šest týdnů protestů za demokratizaci čínského komunistického režimu. Vláda poslala na náměstí kromě vojska i tanky a pozabíjela podle různých údajů až tři tisíce lidí. Tchien-an-menské matky zdokumentovaly smrt 203 lidí, mnoho obětí ale nebylo nikdy identifikováno. |
Pokus o tajné odškodnění by podle analytiků mohl znamenat, že komunističtí papaláši zvolna mění svůj pohled na brutální potlačení protestů. Čína sice v minulých letech zmírnila svoji rétoriku, ale pokojný pokus o demokratizaci režimu stále označuje jako "kontrarevoluční povstání" (více o tajení masakru čtěte zde).
Hovořit o 22 let starých událostech je v Číně stále tabu a každá zmínka o nich je přísně cenzurovaná. Každý, kdo se jen pokusí masakr připomenout, riskuje vězení. Současné motivy vlády, která oficiálně o pokusech odškodnit pozůstalé zarytě mlčí, jsou proto zastřené tajemstvím.
A to obvzlášť v roce, kdy Peking proti disidentům v obavách z nákazy arabskými revolucemi spustil největší šikanu za poslední dvě dekády. "Pochybuji, že to povede k uznání odpovědnosti vlády, ale už pouhý fakt, že členové Tchien-an-menských matek nejsou ve vězení, je nevysloveným uznáním legitimity jejich nároků," vysvětlil Nicholas Bequelin z Human Rights Watch.
