Diplomatické depeše, které exkluzivně získal list The Daily Telegraph, dávají částečně zapravdu čínské vládě, která vždy tvrdila, že 4. června 1989 nad ránem na náměstí Tchien-an-men odpůrce režimu nezmasakrovala. Ale od začátku.
Americká ambasáda informovala ústředí o dramatu v pekingských ulicích, kde se na začátku června schylovalo k rozhodující zteči, velmi podrobně. Washington tak věděl o deseti až patnácti tisících vojáků s automatickými zbraněmi, kteří míří do ulic metropole, stejně jako o pohybu tankových divizí čínské lidové armády.
Americká diplomacie si v tajné poště také mohla přečíst, že studenti zbudovali na pekingských bulvárech důmyslný systém blokád, aby spolehlivě kontrolovali centrum města, nebo že využívají ke komunikaci mezi zátarasy motocyklové kurýry.
Poslední záchvěvy povstání v diplomatické korespondenci
Třetí červnový den před 22 lety dostali zaměstnanci ambasády důraznou výstrahu, ať neopouští velvyslanectví. Situace se začala povážlivě přiostřovat. "Lidé v hotelu Peking tvrdí, že vojsko vytlačuje obrovský dav na východ k bulváru Čchang-an," píše se v depeši z osudného večera.
"Ačkoli to vypadá, že tyto jednotky na dav nestřílí, střelba se ozývá z náměstí za vojáky," píše se dále v diplomatické poště. Ke zprávám přímo z náměstí využívalo americké velvyslanectví mimo jiné chilského diplomata, který sledoval poslední záchvěvy prodemokratického povstání na vlastní oči.
Osudnou noc ze 3. na 4. června se střílelo na mnoha místech v Pekingu
Demonstrant se na Tchien-an-men snaží domluvit vojákům, ať jdou domů (4. června 1989)
"Sledoval příchod armády na náměstí a neviděl žádnou hromadnou střelbu do davu, jen občasné výstřely. Většina vojáků, kteří byli vysláni na náměstí byli vyzbrojení jen obušky a holemi a kryli je ozbrojení vojáci," píše se v depeších. Pracovníci Červeného kříže podle Chilana zpanikařili a utekli.
Tajné odškodnění obětíPeking chtěl potichu odškodnit pozůstalí obětí z Tchien-an-men |
Podle interních materiálů komunistické strany zveřejněných v roce 2001 se dva tisíce vojáků spolu s 42 ozbrojenými vozidly dalo do pohybu v půl páté ráno ze severu na jih náměstí a narazili na tři tisíce studentů, kteří seděli na jižním okraji náměstí. Další události už líčí uniklé depeše.
Lídři protestů, včetně pozdějšího držitele Nobelovy ceny míru Liou Siao-poa, podle diplomata vyzvali studenty k pokojnému odchodu z náměstí. "Když bylo dosaženo dohody o odchodu studentů, spojili ruce, aby vytvořili zástup a společně opustili náměstí jihovýchodním koncem," píše se v depeších americké diplomacii.
Vojáci do demonstrantů stříleli, ale jinde
Výpověď z diplomatické pošty sice ostře kontrastuje s příběhy reportérů, kteří v té době byli v centru dění na náměstí Nebeského klidu, ale není zdaleka osamocená. Před dvěma lety například tehdejší zpravodaj BBC v Pekingu James Miles připustil, že před 22 lety zprostředkoval divákům své mylné dojmy.
Ani podle něj se prý na Tchien-an-men masakr nekonal. "Protestujícím, kteří byli na náměstí, když dorazila armáda, bylo po vyjednávání s jednotkami, jež měly na starosti dodržování výjimečného stavu, dovoleno odejít," popsal tehdejší události po letech Miles. "Nebyl to masakr na Tchien-an-men, ale Pekingský masakr," dodal.
Čínská lidová armáda střeží dva dny po masakru na Tchien-an-men hlavní přístupové cesty na náměstí
Podobně o událostech informují i tehdejší američtí diplomaté. Ke krveprolití totiž v noci ze 3. na 4. června podle jejich zpráv do Washingtonu opravdu došlo, ale odehrálo se v docela jiné části města.
Líté střety zachvátily oblast Mu-si-ti, asi pět kilometrů západně od města, kde se spontánně 3. června shromáždily tisíce lidí, aby zastavily postup jednotek čínské lidové armády. Podle uniklých interních materiálů komunistické strany začali vojáci do davu pálit ostrými kolem půl jedenácté.
Už předtím se snažili dav rozehnat slepými patronami a slzným plynem. Dav se snažil z místa uniknout, ale uvěznily ho vlastní barikády. Protestující se ocitli v pasti a armáda tak snadno rozprášila poslední zbytky odporu šestitýdenních protestů za demokratizaci režimu.
