Post zmocněnkyně vám nabídl premiér Petr Nečas. Jak dlouho jste se rozhodovala, zda ji přijmout?
Je pravda, že mě oslovil přímo pan premiér, poté jsem měla jednání i s koaličními partnery, například s ministrem zahraničí Schwarzenbergem. Hovořili jsme o tom, jak si představuji koncepci ochrany lidských práv. Věděla jsem, že to bude pracovně velmi náročná pozice, takže jsem o tom nějakou dobu přemýšlela. Když jsem ale dostala definitivní nabídku, tak jsem ji přijala.
Jak si na specifickou funkci od půli února, kdy vás jmenovala vláda, zvykáte?
Funkce zmocněnce je velmi zajímavá a jsem v ní velmi ráda, ale je spojená s velkým množstvím práce. Ten měsíc a půl to byla skutečně práce od rána do noci. Koordinuji činnost šesti poradních orgánů vlády, setkávám se s odborníky na jednotlivá témata, neziskovým sektorem, ministry, poslanci, ale například i velvyslanci. Velmi rozsáhlou činností je také připomínkování zákonů a příprava strategií a koncepcí, které vychází ze sekce pro lidská práva.
Monika ŠimůnkováV letech 2004 až 2010 pracovala jako právnička a zástupkyně ředitelky Nadace Naše dítě zaměřené na ochranu dětských práv. V nadaci iniciovala vznik bezplatné Linky právní pomoci. V minulosti byla členkou panelu odborníků ministerstva práce a sociálních věcí pro problematiku mezinárodních únosů dětí. Byla vedoucí projektu první české internetové linky pro boj s dětskou pornografií. Jako odbornice na právní ochranu dětí se zabývala mezinárodními kauzami únosů dětí jedním z rodičů či nebezpečím, které dětem hrozí na internetu. Kromě funkce zmocněnkyně je na úřadu vlády i vrchní ředitelkou zhruba padesátičlenné sekce pro lidská práva. |
Zohledňovala jste při uvažování o nabídce na tuto funkci i to, že jdete na docela nevděčný post, ve kterém se u veřejnosti obtížně získávají sympatie?
Možná mluvíte o tom, že je to i funkce hodně mediálně výrazná. Uvědomuju si, že tím jak je to široká problematika, tak nemohu sbírat pouze pozitivní body. Budu tu funkci pojímat trochu jinak než můj předchůdce. Budu se snažit podobně jako jiní předchůdci, pánové Litomiský a Jařab, koordinovat lidsko-právní aktivity více v koncepčním a úřednickém smyslu a více je prosazovat v interním prostředí, než je medializovat. Ale v okamžiku, kdy přijde nějaké zásadní lidsko-právní téma, tak jednoznačně veřejně vyjádřím svůj názor, protože si myslím, že je to velmi potřebné.
Nečasově vládě se vyčítalo, že si s výběrem Kocábova nástupce dávala načas a lidská práva upozaďuje. Jaký máte zatím pocit z jednání s ministry, jakou váhu přisuzují vaším názorů?
Kdybych si byla myslela, že nebudu vyslyšena, tak bych tu funkci ani nevzala. Šla jsem do toho s tím, že komunikace s vládou, která mě do této funkce jmenovala, bude dobrá. Už jsem měla jednání s několika ministry a moje dosavadní zkušenost je pozitivní.
Máte přístup na jednání vlády?
Ano, pokud jsem spolupředkladatelem materiálů, které jdou do vlády, měla bych mít přístup na její jednání. Ty nejvíce zásadní věci určitě budu chtít osobně vysvětlit.
Chcete se hlouběji věnovat několika oblastem, nebo spíše podle potřeby reagovat na aktuální dění?
Myslím, že nejrozumnější přístup je zkombinovat obě věci dohromady. Asi nikdy se zmocněnec nebude moc věnovat všem tématům ve stejné míře. Jak je agenda široká, tak každá osoba v této funkci si dle své specializace najde témata, která by chtěla více prosadit. Já i vzhledem ke svému minulému profesnímu zaměření a tomu, že si myslím, že v rámci sekce pro lidská práva je tato oblast poddimenzována, bych ráda zvýraznila problematiku ochrany dětí a práv seniorů. Nadále se ale budeme věnovat i ostatním lidsko-právním tématům. Prioritou zůstává romská otázka. Je jasné, že to není věc, která by byla řešitelná ze dne na den, ale chtěla bych jí věnovat velmi ze svého úsilí.
Česká republika je i v zahraničí kritizovaná, že příliš mnoho romských dětí končí v praktických a speciálních školách. Mluvila jste o tom s ministrem školství Josefem Dobešem, a jak hodláte v této oblasti postupovat?
Vzdělávání romských dětí a jejich začleňování do normálních škol je pro mě naprosto zásadní. S ministrem jsme se už sešli, protože se na ministerstvu v současné době připravují určité vyhlášky a novela školského zákona, které by to měly akcentovat.
S ministrem jste si v této věci porozuměli?
Ano, při jednání jsme se shodli v tom, že jednoznačnou prioritou zůstává inkluzivní vzdělávání a začleňování romských dětí do hlavního vzdělávacího proudu. Základ vidím v tom, aby romské děti mohly dokončit střední vzdělání a uplatnit se ve společnosti i na trhu práce.
Jaký nejpalčivější problém se podle vás týká českých seniorů, na které se také chcete zaměřit?
Zaprvé je o právech seniorů a důstojném stáří důležité vůbec mluvit, což se zatím děje velmi málo. Na otázku stáří je nutné se dívat nejen z ekonomického a sociálního hlediska, ale právě i lidsko-právního. Chci, aby senioři měli možnost využívat právní pomoc, protože v některých situacích si neví rady, a také se chci podívat, jestli nejsou porušována jejich práva v zařízeních sociálních služeb. Až bude malinko volněji, tak bych ráda více vyjížděla do terénu. Teď jsem byla v Letech u Písku zahájit druhou návštěvnickou sezonu a uctít památku obětí romského holocaustu. Postupem doby by tyto moje výjezdy měly přibývat.
Na co se chcete zaměřit v oblasti ochrany dětí?
Jednoznačná priorita je snížení počtu dětí v ústavní výchově a posilování jednotlivých forem náhradní rodinné péče. Padesát procent manželství se rozvádí, sama jsem ve své praxi viděla, jak tím děti trpí, takže je nutné více zřizovat poradenská zařízení, která by jim pomáhala, a více využívat mediaci jako řešení sporů rodičů. Také tady stále není jeden zastřešující orgán pro ochranu práv dětí, je to roztříštěno do několika resortů. V současné době ministerstvo práce a sociálních věcí dělá v těchto oblastech určité kroky vedoucí ke zlepšení. Budu také usilovat o zřízení funkce dětského ombudsmana. Jelikož oblast ochrany dětí je velmi blízká i panu premiérovi, věřím, že budu mít v této činnosti i jeho podporu.
Zdravotně postižení nesouhlasí s návrhem chystané sociální reformy. Obracejí se na vás kvůli tomu?
Zatím ne, ale této oblasti se věnuje jedno z oddělení mé sekce a s jejím vedoucím intenzivně komunikuji a velmi se o to zajímám. Ve čtvrtek se na ministerstvu práce a sociálních věcí vypořádávaly připomínky a podle toho, jak se bude situace vyvíjet, tak se rozhodnu, jaké další kroky v této věci udělám.
