Odevšad se ozývají mohutné dunivé rány z izraelských houfnic. Stojím uprostřed pole nedaleko izraelských tanků. Vzduch se třese výbuchy, nad sebou vidím kroužit bojové vrtulníky, zřetelně obtěžkané střelami.
Izrael splnil svou hrozbu a vtrhl v sobotu večer do pásma Gazy, v němž vládnou radikálové z hnutí Hamas. Teď je nedělní dopoledne. Tříkilometrovou zónu kolem Gazy armáda neprodyšně uzavřela, novinářům nezbývá než ze silnice vedoucí kolem sledovat válečnou vřavu.
S kolegy z České televize překvapivě nacházím dost možná jedinou nehlídanou polní cestu směrem k hraničnímu plotu, u nějž stojí dva zelené izraelské tanky.
AKTUÁLNÍ VÝVOJ V GAZEHamas chce jednat. Poprvé od začátku izraelských útoků na Gazu |
Po třech dnech hezkého počasí se rozbahněný terén zpevnil. Izrael právě na tohle čekal. Když se tak stalo, zazněl povel k útoku. Přichází jedna z nejdůležitějších vojenských akcí v novodobých dějinách této nenávistí svírané části světa.
Rakety Kassám létat nepřestaly
Tanky mohou postupovat bez obtíží, ale náš vůz stejně po chvíli dál nemůže, nezbývá než jít pěšky. Město Gaza je vidět jako na dlani. Je tam spousta mnohapatrových budov, věže se zásobníky vody, mešity, panelové domy. Velké město, jehož křik sem však nedolehne.
Pod ním se táhne bezpečnostní plot, který Izraelci vybudovali před lety, aby zabránili pronikání sebevražedných útočníků. Na vyvýšeninách jsou strážní věže, ve vzduchu na dlouhých šňůrách přivázané balony s kamerami. Gaza působí dojmem věznice.
Přiblížíme se k tankům, jsme od nich jen pár set metrů. Náhle z Gazy, napravo od nejhustší výstavby, vylétnou dvě šipky směrem na Izrael. Nechávají za sebou tenkou bílou kouřovou stopu. Militanti útočí podomácku vyrobenými raketami Kassám.
Je neuvěřitelné, že toho jsou i po týdenních náletech a nynější pozemní operaci Izraelců schopni. Byly to právě takové raketové útoky, které přiměly Izrael zahájit válku.
Výbuch kassámů po jejich dopadu kdesi daleko není slyšet, zato se nebe začne jakoby bortit hřmotem salv izraelského dělostřelectva. Také vrtulníky se přiblíží a spustí světelnou show. Aby odvrátily případný protiútok palestinskými střelami, vypouštějí klamné cíle - plíšky hořícího magnezia, jež vypadají jako světlice. Vše ještě přehluší rachot stíhaček. Rány z houfnic jsou intenzivnější, zjišťujeme, že se střílí zpoza kopce za námi, tedy asi i trochu přes nás.
"Arzenály zničíte, je ale ne"
Vracíme se zpět na silnici. Na jedné hromadě kamení tam stojí dva muži. "Ne, nejsme novináři," usmějí se. Jmenují se Shalom Mordechaev a Dima Podrobinok. Do Izraele se přistěhovali před deseti lety. Dima je původem z Oděsy, Shalom odkudsi z Kavkazu.
"Ty jejich arzenály je možné zničit, je samotné ale ne," říká Shalom o bojovnících Hamasu. "Zabijete jednoho a hned se místo něho objeví pět dalších." Oba bydlí v nedalekém městě Sderotu, kam rakety často dopadají, a přišli se jen dívat. "Asi letěly právě na Sderot," říká Shalom o palestinských raketách.
Zraky obou mužů jsou přitom upřené na kouřové hřiby nad Gazou. Když je kouř bílý, bylo místo právě zasaženo. Kouř černý pochází z požárů hořících už delší dobu. Po silnici kolem táhnou vojenské nákladní vozy s bombami, opačným směrem sviští džípy s vysokými anténami a za nimi těžké obrněné vozy. Nacházíme se u vesnice Kfar Azza. Cestu směrem ke Gaze hlídá policista, opřený o služební octavii. "L’šam, l’šam," pobízí nás. Jeďte pryč.
Život ve vesnici se nezastavil, právě přijíždí linkový autobus. Uvnitř sedí pár cestujících, nijak vystrašeně nevypadají. O kus dál je vesnice Kfar Maymon. Nízké domky jsou lemované lány s citronovníky. Vzadu jsou skleníky. Tu a tam je vidět, jak na plantážích někdo pracuje, i když odevšad duní válka. Je to bizarní, i když vzhledem k permanentním válečným podmínkám v těch krajích vlastně pochopitelná otrlost.
Všude také rostou kaktusy s plody, jimiž se rodilí Izraelci tradičně označují. Tedy že jsou jako "sabry": zvenčí pichlaví, uvnitř sladcí. Dnes však Izrael vystavuje na odiv jen svou pichlavost.
Cílem operace je zamezit raketovým útokům
Odjíždíme ke Sderotu, kde mluvím s jedním z mluvčích izraelské armády, kapitánem Eliem Isaacsonem. "Cílem operace je trvale zastavit nebo alespoň významně zamezit dalším raketových útokům na Izrael," podotýká. "Ten cíl se nemění. A naše akce je úspěšná."
Nejviditelnějším úspěchem zatím však zjevně není zastavení kassámů, protože ty nadále létají, nýbrž to, že izraelská armáda pronikla málo obydleným prostředkem Gazy až k moři a rozdělila ji tak vejpůl. Ptám se tedy, jestli budou přes dobyté území propouštět humanitární konvoje. Ty do Gazy v poslední době vždy mířily přes přechod na samotném jihu. Město Gaza je přitom na severu.
Kapitánovou odpovědí je, že organizace Světový potravinový program, která se na přísunu pomoci podílí, "před pár dny vydala prohlášení, že její sklady v Gaze jsou plné". Nicméně uznává, že v tuto chvíli není jasné, jestli bude možné pomoc stále dopravovat z jihu. Bylo by to dost obtížné, protože izraelské letectvo hlavní silniční tah ze severu na jih rozbombardovalo.
Isaacsona nevidím poprvé, novinářům sjíždějícím se do Sderotu je k dispozici už mnoho dní. Dnes poprvé však stále chodí se samopalem. Je válka, opravdová.
