Ve valné většině jde o produkty, které nemusí být registrovány Státním ústavem pro kontrolu léčiv, takže ani není třeba, aby prokázaly, zda jsou účinné. Stačí doložit, že tělu neškodí.
Ale jaký je skutečný efekt - rozumí se u zdravých lidí? Sporný, říkají jedni - stačí dobrá životospráva: pohyb a kvalitní strava. Jiní míní, že i tak mohou prospět, přinejmenším někomu. Výrobci preparátů se samozřejmě snaží přesvědčit, že by je měli užívat skoro všichni: potraviny prý nejsou kvalitní, a když už, ničíme je při vaření. Také nás oslabuje životní prostředí, uspěchaná doba je nepřítelem zdravé životosprávy, hodně kouříme, pijeme a stresujeme se.
Podle této logiky by pak ovšem potravinové doplňky potřebovali úplně všichni. Tím spíš, že věci, které jedni popisují jako zdravé, označují jiní za alespoň v něčem škodlivé. Tak například zdravou míru stresu, který jinak ničí organismus, doporučují psychiatři jako hnací motor života. O prospěšnosti rekreačního sportu snad nikdo nepochybuje, a přece je tu varování, že huntuje tělo a ničí klouby. A polknout denně několik pilulek je vlastně nejsnazší.
Specialista na problematiku farmacie Josef Suchopár ze společnosti Infopharm se spíš přiklání k názoru, že zdravý člověk může vitaminy, minerály a stopové prvky získat z vyvážené stravy.
"Ale zdraví je relativní. Z řady zahraničních epidemiologických studií se ukazuje, že i zdravým jedincům chybějí některé důležité nutriční složky, což může být příčinou i poměrně závažných onemocnění," podotýká.
Jan Horáček, mluvčí lékárnické komory a provozovatel lékárny v Praze-Petrovicích, sám leccos vyzkoušel. V období chřipek bere vysokou dávku vitaminů, a jak říká, tři roky nezná nachlazení.
Udělal však i zkušenost s přípravkem pro stárnoucí populaci, geriavitem, obohaceným o ženšenový extrakt. Reklama tvrdí, že zlepšuje kondici, paměť i myšlení. Tříměsíční dávka za 900 korun. "Já to zkusil, zpočátku to bylo dobré, to bezesporu - ale pak jako by si organismus zvykl a chtěl něco víc," líčí lékárník.
Souhlasí s tím, že by Češi, chtějí-li bránit stárnutí a nekonzumují-li olivový olej a ryby, měli dodávat tělu zdravé tuky typu EPA rybí olej, který příznivě ovlivňuje cholesterol, srdce, cévy a klouby.
Je to proto, že česká populace má daleko k ideálu zdravé středomořské stravy. Tam vede olivový či řepkový olej, kdežto zdejší kuchyně stále preferuje nasycené tuky, jako je máslo a ztužené margaríny.
Na klouby, jimž by pomohly zdravé tuky, má zase dobrý vliv lecitin, který je ještě blahodárný pro paměť a vůbec nervovou činnost. "Já už bych ho měl ve svém věku baštit po lžících..." říká Jan Horáček a přidává: "Za tyto přípravky bychom mohli utratit nekonečně mnoho peněz." A lidé to dělají.
"Když před šesti lety přišel na trh první z multivitaminových přípravků a stál 420 korun, vsadil jsem se, že si ho v Praze nekoupí víc než pět set lidí. Za první dva týdny jich bylo pět tisíc," říká přednosta Farmakologického ústavu 2. lékařské fakulty UK Jan Švihovec.
Ačkoli jsou vitaminy, minerály a stopové prvky pro organismus důležité, neznamená to, že se jimi člověk může krmit horem dolem. Vysoké dávky či některé nesprávné kombinace mohou tělu uškodit.
"Paušální používání patrně nelze doporučit. Například dávka vitaminu C vyšší než 2 g denně může po dlouhodobém podávání vést ke zdravotním problémům, stejně tak stopové prvky mohou ve vysokých dávkách působit toxicky," upozorňuje Suchopár.
Též nadbytek vitaminu A, který se v těle ukládá, není vhodný pro těhotné a kojící ženy - je totiž podezřelý z vzniku vrozených vad a zastavení růstu plodu. Za krajní je považována dávka 10 000 mj. denně.
Některé látky mohou svůj účinek zcela ztratit, neboť působí správně jen při určitém vzájemném poměru: například mezi vápníkem a hořčíkem by měl být poměr 2 : 1.
"Přišla za mnou do lékárny paní, že má křeče v nohou a bere prý vápník, hořčík, zinek. Křeče skutečně vznikají i z nedostatku vápníku, ale i když ho takto bere, nepoměr zůstává," vysvětluje Horáček.
Vápník kromě toho potřebuje pro správné vstřebání v organismu vitamin D. "Říká se, jak je slunění nezdravé pro kůži, ale když nevyjdete na slunce, je vám vápník na nic," popisuje některé z protikladných zdravotních doporučení. Nastavit vhodnou dávku vitaminových a minerálových preparátů je prakticky nemožné. Například stárnutí - kdo by mu nechtěl předejít. Ale...
Jedna z teorií říká, že za metabolické procesy je zodpovědná látka ubichinon (neboli koenzym Q 10), která s věkem ubývá. Aby člověk z tohoto pohledu zabránil stárnutí, měl by dodávat všechno, čeho se ve stáří nedostává - v tomto případě koenzym Q 10.
Další z teorií, proč tělo stárne, stojí na tom, že tkáně poškozují volné radikály. Bylo by tedy na místě dodávat pro změnu vše, co působí proti těmto volným radikálům: takzvané antioxidační činidla (beta-karoten, vitamin C či E a selen).
"Stárnutí je komplexní proces a každá teorie se v něm zřejmě nějak uplatní, ale nikdo neumí říci, v jaké míře a v jakém věku. Záleží na tom, jak kdo žije, kde žije, jaká je jeho genetická výbava. Abyste zjistila, jakou koncentraci skutečně potřebujete, musela byste znát mapu svého metabolismu. Na metabolických jednotkách se kontroluje, ale nemůžete být napojena na hadičky," říká Jan Horáček.
A dodává: "Jistě můžeme zlepšovat nedostatky v naší výživě, bránit nějakým způsobem tomu, aby nás negativní vlivy životního prostředí a stylu devastovaly a vysilovaly, ale aby se člověk optimálně nastavil, to je takřka nemožné." Jan Horáček byl přesto schopen pro potřeby MF DNES vytvořit jakýsi fiktivní jídelníček potravinových doplňků tak, aby posílily všechny části těla, ale aby se netuplovaly a zároveň nebezpečně nekřížily.
"Upřímně řečeno, takových lidí, kteří by přišli a řekli: Chci něco na všechno, mnoho není," říká však lékárník. Většinou za ním přijde člověk s přáním, že chce něco na konkrétní problém: třeba student, který se potřebuje dostat do formy před zkouškami. Ten si odnese si nějaký multivitamin, lecitin na kondici a ginko bilobu na paměť.
"Kdyby člověk přišel s takovým maximalistickým požadavkem, o němž mluvíte, asi bych si řekl, že se možná snaží dohnat to, co zameškal špatným životním stylem. Každopádně bych si pomyslel, že to trochu přehání, protože není jisté, co mu to opravdu přinese. Na druhé straně: vyjdeme-li z toho, že zdraví je nejcennější, co máme, je to určitě lepší, než když člověk ty peníze propije nebo prokouří," soudí Horáček.
