Život se psím společníkem je cestou k „úspěšnému stárnutí“, tvrdí práce týmu Yu Taniguchiho vydaná v magazínu Plos One. Není první svého druhu, předchozí potvrdily například vztah mezi soužitím se psem a menším počtem návštěv u lékaře a vyšším stupněm fyzické aktivity.
Taniguchi však chtěl přínosy psí společnosti prozkoumat s pomocí robustních dat i ze specifičtějších ohledů. V roce 2019 proto prokázal souvislost mezi životem se psem a větší fyzickou odolností, nižší křehkostí organismu japonských seniorů. Nyní se se svými kolegy a kolegyněmi rozhodl prověřit, jak se soužití se psem promítne do míry invalidity ve stáří.
Pes jako součást zdravotní prevence
K dispozici měl data k více než 11 tisícům mužů a žen z tokijské municipality ve věku od pětašedesáti do čtyřiaosmdesáti let. Týkala se jejich sociálních zvyklostí, zdraví, fyzické aktivity a samozřejmě toho, zda je členem jejich domácností i pes. První výzkum autoři provedli v roce 2016, druhý o tři a půl roku později.
K dispozici přitom měli, kromě údajů z dotazníků, též oficiální data z oblasti, o úmrtích a míře invalidity. Každý obyvatel Japonska starší čtyřiceti let totiž musí vyplňovat dotazník ohledně svých funkčních schopností a případných fyzických hendikepů.
Analýza všech dat přinesla přesvědčivé zjištění. Na konci sledovaného období, skončilo s invaliditou 17 procent respondentů. Jenže muži a ženy, kteří sdíleli život se psím společníkem, měli zhruba poloviční riziko invalidity než ti, kteří byli o psí společnost chudší. Lidé, kteří žili se psem někdy předtím, měli riziko nižší alespoň o 16 procent.
Vliv přitom vědci očistili od faktorů, jako bylo kouření, zdravotní historie, příjem zkoumaných. Odolnost vůči postižení souvisela s nižší křehkostí jejich fyzické konstelace, a ta zase s větší mírou pohybu.
„Venčení psa je fyzickou činností mírné intenzity, která se zdá mít ochranný účinek a redukuje nebezpečí invalidity skrze snížení rizika fyzické křehkosti,“ poznamenává Taniguchi z japonského Národního institutu pro environmentální studia.
Na podstatný fakt však upozorňuje portál Inverse. S pozitivními zdravotními benefity bylo soužití se psem spojeno pouze v případě, že chodil dotyčný se svým čtyřnohým přítelem ven. Pokud mu venčení zajišťoval někdo jiný, samotný život se psem se do kondice neotiskl.
Zvíře v domácnosti souvisí s lepší kondicí mozku
Ještě pionýrštější charakter má americká práce Jennifer W. Applebaumové a Tiffany Braleyové, která zkoumala souvislosti společného soužití s fungováním lidského mozku a s jeho kognitivní kondicí. Netýkala se však pouze psů, ale všech domácích mazlíčků. Výzkum trval šest let a zahrnoval 1 300 mužů a žen. Třiapadesát procent z nich žilo ve zvířecí společnosti, psi byli nejčastější, ale na seznamu byli i ptáci, kočky, rybičky, křečci, dokonce plazi.
Výzkum zjistil, že si lidé z domácností bohatších o zvíře udrželi déle kognitivní zdraví než ostatní. Nejsilnějším benefitem se chlubilo alespoň pětileté soužití. A jak může život se zvířetem chránit proti kognitivnímu úpadku? Ve hře může být opět fyzická aktivita, která je s některými zvířaty spojená. Též však snížení redukce, které nám domácí mazlíček dopřává a které má dlouhodobý vliv na kognitivní kondici. Přesnější mechanismus však známý není, platilo totiž, že se vlastníci domácích zvířat rekrutovali z lidí s vyšším příjmem, takže ve hře může být právě jejich větší sociální zabezpečení.
