Za druhé světové války zavraždili nacisté v okupovaném Polsku na dva miliony Poláků a tři miliony polských Židů. Krváceli a umírali lidé z obou skupin. Jenže konzervativním národoveckým polským politickým silám hrůzná realita dějin nestačí. Rády by vykreslily utrpení polského národa jako událost „větší než holokaust“. Mluví o Polokaustu, aby zastínily utrpení Židů. A aby zahlušily pravdu o polských protižidovských pogromech v Radziłówě, Grajewu, Wizně nebo masakru židů v Jedwabně u Lomže.
Proti tvrzení, že by na zdi podél lesíka měli nacisté „rozvěšovat oběšené Poláky jako hrozny vína“, se ohradili pamětníci, kteří tu žili.
