Útlá drobná žena v bílých viktoriánských šatech leží na zádech, v ruce pušku dvaadvacítku s dvěma náboji v hlavni, dvě další leží vedle ní. Její asistent vyhodí do vzduchu šest skleněných koulí, aby ostrostřelkyně před vzrušenými diváky vyprázdnila komory všech tří zbraní a terče rozbila, ještě než dopadly na zem.
Svým střeleckým uměním si vydělala přes sto tisíc dolarů, vystupovala v show legendárního Buffalo Billa, vyhrála hromadu cen ve Spojených státech i na starém kontinentu, audience jí poskytovali evropští králové i státníci a stala se první superstar svého druhu. Její jméno nemůže scházet v žádném výčtu silných žen historie.
Mezi vlky
Na to, že silná bude muset být, dcerku chudých farmářů ostatně připravilo neradostné dětství. Po tragické smrti svého muže nebyla její matka schopna všechny své děti uživit a Annie poslala k místnímu farmáři, který ji za výpomoc na statku slíbil naučit číst a psát.
Místo toho ji čekalo peklo. Pro "vlky v lidských šatech", jak o domácích mluvila, dřela Annie, bylo jí tehdy něco přes osm, od úsvitu do noci. Vzdělání bylo iluzí, zato ji ale bili a odpírali jídlo. Jednou ji nechali mrznout na sněhu, od smrti děvče zachránil jen strach "pěstounů", že by jinou dětskou otrokyni v kraji nesehnali.
Ve dvanácti Annie od sadistického páru utíká. Na cizího muže, který jí dal peníze na jízdenku, nezapomněla do konce svého života: "Modlím se za onoho dobrého člověka každou noc."
Nejdřív se smál, pak prohrál. A pak se zamiloval
S puškou se učila zacházet od svých devíti, od patnácti se jí živila, prodávala zvěřinu místnímu obchodníkovi. Mušku měla dokonce tak dobrou, že se ještě jako malá slečna účastnila soutěží ve střelbě, které tehdy, s vynálezem opakovaček, začaly být populární.
Na jedné takové se v roce 1875 utkala s ostrostřelcem Frankem Butlerem. Nebyl to jen nějaký lokální amatér, křižoval Ameriku, vyzýval k soubojům místní šampiony a jeho výsledky mu dávaly právo tvrdit o sobě, že nenajde přemožitele. I právo rozesmát se, když se dověděl, že proti němu má v Cincinnati vystoupit jakási patnáctiletá žába.
Jenže to děvče mu dalo na frak. A nejen to, zlomilo mu srdce. Vzali se a Annie mu dělala asistentku, jenže jen do té doby, než si Frank, tváří v tvář umění své drobné ženy, přiznal, že by si role měli vyměnit.
Dobyla i Evropu
A tak od té doby vyhazoval karty a skleničky do vzduchu on. Annie Oakleyová sestřelovala sklenice z hlav dobrovolníků, provrtávala i šesti kulkami karty vyhozené do vzduchu, střílela vleže, ve stoji na jedoucím koni i zády k terči s pomocí zrcátka. Při jednom vystoupení trefila 4 472 z pěti tisícovek předmětů hozených do vzduchu.
Mezi její fanoušky patřil náčelník Sedící býk, který jí dal indiánské jméno Malá jistá trefa, a slavný Buffalo Bill, který ji angažoval do své show o Divokém západě. Pistolnické prostředí ale Oakleyová překročila, na jejích evropských taženích její mušku obdivovaly miliony obyčejných lidí (jen během šesti měsíců v Anglii to bylo dva a půl milionu lidí) i pomazaných hlav a politiků.
V manželství byla v roli živitelky. Znala ji už ale v dětství, kdy peníze z prodeje jejích loveckých kořistí splácely hypotéku a hradily výdaje na jídlo.
"Jste nejlepší střelec, jakého jsem kdy viděl," vysekl jí poklonu waleský princ Edward II. Svůj um ukazovala anglické královně Viktorii i italskému králi Umbertu I. a kulkou ustřelila popel z doutníku německého císaře Wilhelma II. (Reakcí na to byl vtip, podle něhož by zabránila první světové válce, kdyby trefila místo cigára panovníka. V každém případě po začátku války požádala císaře o opakování pokusu, ten ale odmítl.)
Americká superstar, model začátek dvacátého století
Jinými slovy, Annie Oakleyová se stala populární osobností. "Byla jednou z prvních amerických celebrit, které se o své jméno skutečně staraly jako o obchodní značku a dělaly si vlastní, velmi chytrý marketing," říká profesorka historie z University of New Mexico Virginia Scharffová.
Věděla například, jakou moc mají média. Uznání od Sedícího býka tak Oakleyová vytěžila reklamou otištěnou v listu New York City Paper a když jí, a to je další důkaz jejího renomé celebrity, podrazily v roce 1903 nohy lživým obviněním noviny magnáta Randolpha Hearsta, věděla, že o svou image musí bojovat. Kvůli zprávě, že prý krade, aby si opatřila peníze na kokain, žalovala pětapadesát novin, které ji otiskly, a vedla s nimi po tři roky právní válku. Ve čtyřiapadesáti případech ji vyhrála, a i když padla finanční kompenzace ve výši 27 500 dolarů na právní výdaje, nejdůležitější se povedlo – image byla očištěna.
Pěstovala si ji skutečně pečlivě a pedanticky. Musela, velmi dobře totiž vycítila, že se pohybuje na tenkém ledě.
Tak trochu moderní, tak trochu ze starého světa
Vnikla přece na terén, jemuž dominovali muži, s muži se utkávala, muže porážela a vydělávala víc peněz, než o nichž mohla drtivá většina pánů jen snít. A obraz silné, sebevědomé ženy, která nejenže nepotřebuje oporu a pevnou ruku muže, ale dokonce mu může konkurovat, se v Americe rozhodně ještě nezabydlel.
Žila v době převratných změn. Jedna část dam se přidala k hnutí za ženská práva, druhá se držela korzetů a viktoriánské morálky. Většina ale zůstala někde uprostřed, a právě pro ty se stala Oakleyová osobností, s níž se mohly identifikovat.
Už jen to, jak to bylo zařízeno v jejím manželství! Annie vydělávala, Frank jí dělal sekretářku, čistil jí zbraně, dohadoval termíny, staral se v pozadí, aby vše klapalo. "Prohodili si role," říká Shirl Kasperová, která o Oakleyové napsala biografii, "Annie hrála hlavní roli a Frank se držel vzadu."
Věděla ale, že kdyby hranice stále panující viktoriánské morálky překročila příliš, mohlo by jí to jako mediální celebritě uškodit. Vystupovala proto vždy v šatech respektujících nejpřísnější konvence, důsledně dbala na to, aby se v tisku neobjevovaly fotografie, na nichž je se zastřelenými zvířaty. Chtěly být viděna jako ctná, cudná, ne-nebezpečná lady.
"Byla si vědoma toho, že překračuje genderové hranice," připomíná profesorka ženských studií na Skidmore College Mary Zeiss Stangeová. Musela se proto vyvarovat toho, aby byla vnímána jako rebelka, která muže ohrožuje. "Musela přijmout obraz, který je pro viktoriánskou veřejnost přijatelný. Vynalezla tedy identitu kurážné dívky z Divokého západu, která ale není pro dobré muže se správným charakterem žádnou hrozbou."
Míru svého průkopnictví vyvažovala na lékařských vahách. "Je viktoriánskou ženou, ale vypadá jako moderní žena. Je taková i taková," charakterizuje ji Kasperová. Mohly se s ní proto v různých situacích ztotožnit různé sociální skupiny.
Jak schovat pušku ve slunečníku
Tak radikální, aby se přidala k hnutí za ženské volební právo, tedy nebyla. Vlastně, dokonce ho výslovně odmítla. Dnešní feministky se tomu diví, znalci jejího přístupu ke kariéře ale ne. Vysvětlují to právě tím, že se bála následků, které by to mělo pro její public relations.
V roce 1898 nabídla vycvičit padesát střelkyň první kvality pro armádu pro případ americko-španělské války. Když vypukla, prezident Theodore Roosevelt její nabídku odmítl. Za první světové války tentýž návrh shodil ze stolu i Woodrow Wilson.
I tak ale mnohými genderovými stereotypy slušně otřásla. Byla hlasitou stoupenkyní platové rovnoprávnosti – za stejnou práci jako muž by žena měla dostávat také stejný plat, tvrdila. A obhajovala právo žen na obranu. "Chtěla bych, aby každá žena uměla zacházet se střelnými zbraněmi tak přirozeně, jako s malými dětmi," hlásala s grácií lady a učila ženy střílet i to, jak nosit zbraň ukrytou ve slunečníku, které byly tehdy častější výbavou žen než kabelka.
Tvrdila, že naučila střílet na 15 tisíc žen.
"Nikoho podobného americká historie nemá," vzdává jí hold Scharffová. "Nikoho, kdy by ovládal moc zbraní, stejně jako by byl ztělesněním přívětivosti, čistoty a nevinnosti." "Zbraň symbolizuje moc a vědění, jak moc použít. Annie Oakleyová byla první příkladem, který měla americká veřejnost k dispozici, jak může vypadat mocná a silná žena," dodává Stangeová.
