Produkce tequily dosáhla v loňském roce 285 milionů litrů, což je o 17 procent více než v roce 2006, konstatuje Ramón González Figueroa, generální ředitel regulační rady pro tequilu (CRT). Ta má sídlo v Guadalajaře, metropoli mexického státu Jalisco, kde se tento nápoj pod svou ochrannou známkou vyrábí především.
„Tequila je malá kategorie, představuje polovinu objemu koňaku, ale je to kategorie se silným růstem a vysokou přidanou hodnotou,“ vysvětluje Olivier Fages, ředitel podniku Pedro Domecq, který nyní patří skupině Pernod Ricard.
Francouzská firma, která je ve výrobě alkoholických nápojů na druhém místě ve světě, se pustila do tohoto dobrodružství teprve v roce 1999. Světový trh představuje asi dvě miliardy eur (56 miliard Kč).
„Pro nás to znamená roční růst o 25 procent v objemu a 30 procent v hodnotě, ačkoli to představuje jen o něco více než jedno procento celkového obratu firmy,“ upřesňuje Olivier Fages.
V Arandas pracuje palírna ve výparech melasy na plné obrátky a ročně vyrobí 800 tisíc až 900 tisíc beden. Podle jejího ředitele Jesúse Hernándeze bude kapacita závodu brzy zvýšena, aby se mohlo vyhovět poptávce.
Od roku 1994 bylo podle CRT založeno 133 podniků vyrábějících tequilu a počet jejích značek dosáhl rekordního počtu 774.
Rozmanitost druhů, kontrola kvality a luxusní a moderní prezentace se staly hlavními hesly průmyslu, který útočí na netradiční trhy.
Největší rozvoj zaznamenala nejdražší kategorie, která obsahuje 100 procent agáve a jejíž odbyt loni vzrostl o 26,3 procenta.
Hlavním trhem podniku Pernod Richard je Rusko, kde tequila začala vytlačovat vodku. „Jde o třetí největší trh z hlediska obratu, po Spojených státech a Mexiku,“ poznamenává Olivier Fages.
Skupina se rovněž rozhodla pustit se na americký trh s tequilou vyráběnou zcela tradičním způsobem, Tezón, která se může prodávat až za 50 dolarů za láhev (900 Kč).
Vše nasvědčuje tomu, že vítězné tažení tequily může pokračovat. Ramón González Figueroa odhaduje, že odbyt tohoto nápoje poroste ročně o pět procent. Dokonce i v Mexiku loni spotřeba tequily znovu vzrostla.
Jedinou neznámou zůstává kultura agáve. Na poli nedaleko Arandas „jimadoři“ ořezávají tuhé listy ze srdce agáve speciálním nožem jimou. Surovina se dopraví do závodu, kde se vaří, vzniklá šťáva se fermentuje a pak destiluje.
Majitelé pole s agáve Ignacio a Enrique láteří. Podle nich na zvýšené oblibě tequily vydělali všichni (průmysl i stát, který si vybírá 70 procent zisku v podobě daně), kromě rolníků.
Nabídka totiž převyšuje poptávku, což srazilo ceny suroviny.
Ignacio a Enrique tvrdí, že už nechtějí vysazovat agáve, ale kukuřici, což je rentabilnější.
Agáve totiž potřebuje asi osm let, než dozraje. Jesús Hernández z palírny nevylučuje, že její produkce může klesnout.
Možná v příštích dvou třech letech, připouští Ramón González Figueroa. Podniky ale prý mají zásoby tequily na dva roky.
