Problematice výměnných P2P sítí a digitálního pirátství se na našem serveru věnujeme pravidelně. Odkazy na články s touto tématikou naleznete v boxíku Psali jsme o P2P a pirátství. V dnešním článku si posvítíme na P2P sítě z hlediska postižitelnosti případných nelegálních sdílečů dat. Jak by vůbec měl vypadat takový zátah na P2P piráty? Kdo jej musí iniciovat? Má poskytovatel internetu právo, prozradit vaši identitu policii? Kolik pirátů bylo za sdílení hudby přes P2P již v ČR odsouzeno? Tyto a další otázky jsme položili těm nejpovolanějším. Oslovili jsme několik poskytovatelů internetu, včetně mobilních operátorů, Policie ČR a organizace IFPI zastupující fonografické společnosti.
P2P pirátsví hrozí
P2P sítě trápí fonografický a filmový průmysl stále víc a víc. Tento druh pirátství se dostává do popředí a na trh s legálně nahranými nosiči má větší dopad než pokoutné rozšiřování vypálených DVD a CD. JUDr. Jaromír Soukup zástupce ředitele ČNS IFPI (Mezinárodní federace hudebního průmyslu - Národní skupina České republiky) k tomu dodává: "Lze s vysokou mírou jistoty předpokládat, že aktivity P2P pirátů mají v poslední době větší dopady na legální trh se zvukovými nosiči než ony klasické pirátské způsoby zejména hmotného rozšiřování pirátských rozmnoženin (např. okopírovaná CD a DVD – poznámka redakce).". Více se dočtete v článku: Když si stáhnu MP3 z webu, můžu jít do vězení? kde naleznete i údaje o odhalených případech pirátství, páchaného tradiční cestou rozmnožováním hudebních nosičů CD a DVD.
Víte, co znamená zkratka P2P?
P2P aplikace, neboli výměnné sítě, slouží ke sdílení dat mezi dvěma a více uživateli zároveň. Původní P2P sítě byly plně centralizované, kde se jednotlivý uživatelé (peer) připojovali k centrálnímu registru. Modernější sítě se již nespoléhají na centrální počítač, ale spojují počítače přímo mezi sebou. Požadovaný soubor je pak hledaný řetězovou metodou, kde se požadavek přeposílá z jednoho počítače na druhý, dokud nedojde k cíli. Existují také systémy, které kombinují obě předchozí metody. Centrálním serverem se zde může stát jakýkoliv počítač v P2P síti. Těmto se pak říká ultrapeers.
Nás zajímalo, jak IFPI čelí stále rostoucímu problému P2P pirátství. Zjištění jsou poměrně překvapující, i když vzhledem k právnímu bezvědomí, které v této republice panuje, se zřejmě není čemu divit.
Počet žalob = 0
S ohledem na stávající právní mantinely to nemá IFPI právě jednoduché. Za celou dobu existence P2P sítí, bylo ze strany IFPI na piráty zde působící podáno celkem nula žalob (situace v ČR). Z toho logicky vyplývá, že i počet potrestaných je nulový. Česká republika však není jediná, která v boji s nelegálním šířením audio nahrávek přes P2P prohrává. Identická situace je například v Belgii a v Rakousku, podobná potom ve většině evropských států. K tomuto neradostnému faktu Soukup dodává: „O něco dál jsou v USA a v Japonsku, kde již první aktivní zásahy proti uživatelům P2P sítí byly uskutečněny a také proběhly některé soudní spory. V Japonsku je v právní moci rozsudek, kterým byla shledána vinnou právnická osoba zabývající se touto činností.“
V současné době se na ústředí IFPI v Londýně a v Evropské centrále IFPI v Bruselu připravuje jednotná metodika boje proti P2P pirátům. Vše je ovšem teprve na počátku.
Sdílíte? Myslíte si, že vaše anonymita je nedotknutelná?
Jak by vůbec měl vypadat postup při odhalování a trestání pirátů? Narazit na internetu na nějakou tu P2P síť až po strop napěchovanou nejnovějšími audio nahrávkami a filmovými předpremiérami, není pro zkušenějšího uživatele žádný problém. Pokud se na takovou síť připojí a audio nahrávku si stáhne, rozhodně tím nepáchá žádný trestný čin. Porušení zákona nastane až ve chvíli pokud dotyčný nabídne prostřednictvím této sítě chráněná data (např. kopii audio CD, nebo filmu) ke sdílení. Beztrestně lze samozřejmě sdílet jakákoliv data, ke kterým dotyčný vlastní všechna autorská práva (tj. vlastní tvorba atd.).
Stejně jednoduše jako uživatel, může tyto P2P sítě odhalit i poskytovatel internetu. Ten také jediný zná identitu všech svých uživatelů, kteří na danou P2P síť přistupují. Komu a za jakých okolností, ale smí tyto údaje sdělit? Na to jsme zeptali několika významných společností podnikajících v tomto oboru : SkyNet , Eurotel, T-Mobile a UPC.
Oslovené společnosti se v odpovědích na naše otázky vesměs shodují. Faktem je, že personální informace o jednotlivých uživatelích mohou internetoví provideři poskytnout pouze orgánům činným v trestním řízení (tj. Policii ČR) a to pouze za předpokladu, že žádost je podložena rozhodnutím soudu. Totožnost a osobní údaje uživatelů jsou totiž chráněna telekomunikačním tajemstvím, za jehož porušení se udělují mnohamilionové pokuty.
Co může udělat provider?
Provider sice nemůže podrobná data o uživateli prozradit, nicméně je běžné, že informuje přímo nařčeného uživatele skrývajícího se pod anonymní IP adresou a upozorní ho na jeho nezákonné jednání. Dalším krokem je vypovězení smlouvy ze strany poskytovatele. Je samozřejmě otázka, zda tento krok provider učiní, jelikož odpojený klient se může připojit přes kteréhokoliv jiného konkurenčního poskytovatele znovu. A i zde platí heslo: Náš zákazník, náš pán. Vezmeme-li v úvahu, že klienti, kteří stahují velký objem dat (např. přes P2P) musí mít kvalitní připojení, za které musí i slušně zaplatit, je jasné, že provider s výpovědí spěchat nebude.
P2P jako právní a technický problém
Zástupce společnosti T-Mobile připouští, že provoz P2P sítí tvoří významnou část provozu mobilního internetu. Eurotel se v minulosti dostal do konfliktu se svými zákazníky, když na své datové síti CDMA zavedlu omezující opatření právě proti P2P sítím. Obě společnosti se odmítly sdělit podrobnější informace o charakteru dat sdílených přes P2P. Tisková mluvčí Eurotelu na otázku odpověděla: „Údaj o objemu přenesených dat našich zákazníků považujeme za důvěrný, a z tohoto důvodu jej nezveřejňujeme. Obsah přenášených dat přes P2P sítě nezkoumáme.“ Podobně odpověděly všechny dotázané společnosti. Sdílnější byla pouze společnost UPC.
TIP: Pokud se domníváte, že P2P sítě se týkají mobilních telefonů jen okrajově, přečtěte si článek na Mobil.cz: Dočká se Kazaa a Napster mobilních sourozenců?
Podle dostupných statistik využívá P2P sítě až tři čtvrtiny klientů UPC. František Malina ze společnosti UPC upřesňuje i charakter sdílených dat: „Objemy P2P provozu se pohybují řádově mezi 55-65%. Na charakter, obsah dat můžeme usuzovat jen ze stížností, se kterými se na nás obracejí různá filmová a nahrávací studia. V drtivé většině jde o filmy a hudbu, zanedbatelné je softwarové pirátství.“ Je pravděpodobné, že uvedené poměry platí i u ostatních provozovatelů internetu.
Nezanedbatelný provoz generovaný klienty P2P sítí klade samozřejmě větší nároky na přenosové kapacity sítě, což providerům způsobuje nemalé potíže. I z tohoto důvodu jsou pro klienty nastavovány nejrůznější omezující limity. K problematice přetěžování sítě sdíleči dat dodává Diana Dobálová z Eurotelu následující: „Při provozování P2P sítí jsou používány automatické nástroje (software), které umožňují stahovat data prakticky nepřetržitě a s maximálním datovým tokem, který síť poskytovatele internetu umožňuje. Takovéto nepřetržité využívání sítě však omezuje ostatní zákazníky… . Relativně malé procento uživatelů sítě pak může „obsadit“ kapacitu, kterou by bylo možné využít pro mnohem větší procento zákazníků, kteří nepoužívají automatické nástroje na stahování velkých objemů dat.“
Petra Zdeňková ze SkyNetu v P2P sítích technický problém nevidí: „Z technického hlediska jsou mnohem nebezpečnější viry a trojské koně, které zahlcují nejen kapacitu, ale i výkony poštovních serverů, antivirových systémů. Internetové kapacity je dostatek, takže zde bychom problém neviděli.“ Jednoznačný právní pohled na P2P sítě obecně, zatím nejspíš neexistuje. Všichni dotázaní včetně Policie ČR se shodují pouze na tom, že se jedná o problém složitý, nejednoznačný, který se je tak nevyřeší.
Co říci závěrem
Stejně jako víno není vinno, že se lidé opíjejí, tak ani P2P sítě nemohou za to, že jejich prostřednictvím lidé nelegálně sdílejí určitá data. Problém je potřeba hledat jinde. IFPI a ČPU (Česká protipirátská unie, zastupující práva filmových společností) mají jistě těžké postavení v boji proti P2P pirátům. Stále rostoucí počet pirátů je dán zvyšující se poptávkou. A proč pirátům roste poptávka a jinde naopak klesá? Protože piráti na ni reagují pružně a velmi ochotně. Nabízejí nezávislé i raritní filmy/nahrávky, stejně dobře jako aktuální blockbustery/hity. Využívají moderní prostředky komunikace a "své" zboží doručí zákazníkům až do domu. Cena je přitom velmi nízká ... Tímto odstavcem v žádném případě nechceme obhajovat porušování zákonů, je však otázkou proč zástupci fonografického nebo filmového průmyslu při svém podnikání neuplatňují alespoň jednu z uvedených předností. Jisté zásady totiž platí i při prodeji housek a to celosvětově. Tím rozhodujícím faktorem přitom nemusí být vždy pouze cena.
P2P sítě pohledem právničky
Na názor ohledně problematiky P2P sítí jsme se zeptali právničky JUDr. Dagmar Hartmanové, která je odbornicí na autorské právo.
K anonymitě uživatelů internetu Hartmanová mimo jiné uvádí: "Současným (právním) trendem poskytování připojení k síti internet je anonymní připojení, kdy poskytovatel nezpracovává žádné identifikační údaje o koncovém uživateli. Tento trend se objevuje i v právních předpisech Evropských společenství (viz např. Směrnice o soukromí a elektronické komunikaci)."
Ani samotné zjištění identity uživatele skrývajícího se za IP adresou nemusí nutně znamenat odhalení piráta: "Identifikace koncového uživatele jeho poskytovatelem připojení, tedy určení jména a příjmení, adresy, popř. data narození osoby, která je zaregistrována jako smluvní partner poskytovatele připojení k síti internet pod konkrétní IP adresou, neznamená jednoznačné určení osoby odpovědné za porušení autorského práva a práv souvisejících s právem autorským. K počítači takto připojenému k síti internet totiž může mít přístup více osob a bude až předmětem dokazování (ať už v civilním či trestním řízení), kdo je osobou, která se porušení zákona dopustila."
"Problematiku telekomunikačního tajemství řeší nový zákon o elektronických komunikacích, který od 1. května 2005 platí nabývá účinnosti pod č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. V plném rozsahu ruší doposud platný telekomunikační zákon. Text zákona je bohužel hodně nesrozumitelný, nicméně podle ochrana telekomunikačního tajemství je obdobná, i když se jí nově říká "důvěrnost komunikací" (§ 89 zákona)." dodává Hartmanová.
