Podruhé v kariéře se Barbora Špotáková vrací na atletickou scénu.
Při prvním comebacku po narození syna Janka získala evropský i světový titul a olympijský bronz.
Loni v červenci přivedla na svět druhého syna Darka. Poslední část její kariéry má nyní podtitul olympijské Tokio 2020. Tam jí bude 39 let. Tam chce končit a loučit se.
Co je nejdůležitější, abyste takový vyvážený život mohla mít?
Mít šikovného partnera kliďase, který vždycky řekne, že to nějak vyřešíme. A navrch trenéra kliďase. Bez nich bych to nedala.
Vy sama občas vyletíte?
Já jsem hodně horká krev. Nabudím se na stadionu a pak se to doma projeví. Aspoň je u nás živo.
Když jste podruhé otěhotněla, nenapadlo vás: Se dvěma dětmi se už vracet nechci?
Úplně nejdřív jsem si řekla: Ještě to zkusím. Až pak jsem během těhotenství občas měla pochyby. A po narození malého jsem řešila docela velké trable s bederní páteří. Sypala se mi, šířilo se to dál do těla. V listopadu mi úplně vypínala noha. Tehdy mě napadlo: Třeba to už nepůjde.
Ale jde to.
Moc mi pomohl fyzioterapeut Roman Karpíšek, i později při menších potížích s achilovkou. Nějaké zranění má občas každý, v 38 letech by už bylo divné, kdyby mi nic nebylo. Teď jsem zdravá. Jen nemám v tréninku tolik naběháno, jak bych si představovala.
Barbora Špotáková po narození druhého syna, dostal jméno Darek
Kam se z takového tréninku dá ve vašem věku oštěpem hodit?
Když mi to ulítne, tak za 67 metrů. Předloni jsem dvakrát hodila 68. Jdu do toho naplno, i když vím, že fyzický vrchol těla už mám za sebou. S tím nic neudělám.
Se 67 metry se stále dají vyhrávat nejvýznamnější akce.
Ale na nich se nestává, abyste tam hodili své sezonní maximum, i kvůli hodinovému čekání ve svolavatelně a neustálému přerušování závodu. Mně se to sice v Pekingu 2008 a Tegu 2011 povedlo, ale to bylo před spoustou let.
Všechny tituly jste už získala. Co vás nyní dál motivuje?
Baví mě pocit, že mohu jiným ženám ukázat, jak se to i se dvěma dětmi dá celkem přirozeně skloubit. A hlavně mě pořád hrozně baví závodit. Přijdu na stadion a pořád se mi stává, že mi hned začne samým očekáváním bušit srdce.
Taková menší nervozita před závodem bývá i zdravá.
Určitě, ta je základem úspěchu. Jen na největších akcích někdy nervozitu kočíruju hůř, když jsou po kvalifikaci i dva dny volna do finále. Ležím na hotelovém pokoji a v hlavě se mi mele páté přes deváté.
Lukáš Novotný a Barbora Špotáková (30. října 2013)
Doma si naopak říkáte: Jak to všechno s dětmi a tréninkem zorganizuju?
Zatím to zvládám. Občas mám černé svědomí, že bych se dětem měla věnovat ještě o kousek víc, ale jsou se mnou vlastně pořád. Mladší syn spal snad jen dvakrát u babičky. A starší stejně nejradši jede nějaký ten Minecraft, ty hranaté panáčky, tomu nerozumím. Ale počítač mu radši zakazujeme, má povoleno třikrát půl hodiny za týden.
Kolik poslední dobou naspíte?
Do šesti hodin. Bývala jsem zvyklá na osm. Mladší syn teď některé noci vůbec nespal. Když vám nespí celé jedno soustředění, je to těžké.
Posteskla jste si, že odbýváte své stravování. Proč?
Nemám čas na pestrou stravu. Nahrazuju to tím, že se snažím jíst takové ty superpotraviny.
Jaké?
Chlorelu, zelený ječmen, parazitické houby reishi nebo výtažky z červeného ovoce.
Nestala se z vás vegetariánka?
Vůbec, maso jím pořád. Ani nikdy nepůjdu k výživovému poradci, tyhle odborníky moc neuznávám. Kdo není hloupý, najde si sám, co je dobré jíst. To spíš ti mladší sportovci pořád potřebují stravu s někým řešit. Je to jiná generace.
Věčný Řím, místo návratů. Letos mě diváci nepřemotivují, říká Špotáková Barbora Špotáková při jednom ze svých startů v Římě. Ve čtvrtek se se tam znovu představí na mítinku Diamantové ligy. |
Mnoho závodících vrstevníků už mezi atlety nemáte. Vadí vám to?
Bavím se spíš s trenéry a fyzioterapeuty. Nebo se Zuzkou Hejnovou, s tou jsme prožily skoro celou kariéru. Líbí se mi, že pořád vtipkuje a že se smějeme. Dnes všichni sport hrozně moc řeší. Mají výživové poradce i psychology a babrají se v tom, co jim tihle lidé řeknou, místo aby se radši zasmáli. Stejné je to s mateřstvím. Jen se podívejte, jak se dnes ženy v období mateřství stávají ovcemi, které se nechají semlít spoustou poradců, co se najednou kolem nich vyrojí.
Vy jste naopak až neuvěřitelně věrná lidem, kteří jsou okolo vás už dlouhá léta.
Jo, já jsem znamení Raka, ti takové držáky potřebují. Stejný partner, stejný trenér, stejný manažer, stejné Tři sestry. Nepatřím do čím dál větší skupiny přelétavých atletů, kteří jakmile se jen něco málo nepovede, přeskakují k někomu jinému, kdo jim namluví, že jim to s ním půjde líp.
S partnerem Lukášem jste od roku 2005. Bude někdy svatba?
Třeba jo. Teď na ni není čas ani důvod. Až po kariéře změním jméno.
V Česku vám vyrostla skvělá konkurentka Nikola Ogrodníková. Co této nové situaci říkáte?
Jsem za Nikolu ráda. Přeju jí. A konkurence mě vždy motivovala. Aspoň nemusí všechno viset na 38leté paní se dvěma dětmi, která měla dřív docela často na zádech tlak, že by měla šampionát medailově zachraňovat. Já toho teď mám na zádech docela dost, tak jsem ráda, že tlak ponesou jiní.
Vše směřujete ke hrám v Tokiu. Tvrdíte, že nejste ještě ani definitivně rozhodnuta, zda budete startovat letos na mistrovství světa v Dauhá. Kvůli říjnovému termínu, který ztíží regeneraci před olympijskou sezonou?
Také. Mě to do Dauhá ani vnitřně moc neláká. I kvůli té zemi. Je mi vzdálená. Já bych do arabských zemí nejela ani na dovolenou, netáhne mě to tam.
Atletika podle vás patří jinam?
Ano. Mně prostředí motivuje. Můj mozek i svaly pozitivně reagují na místa, kde se mi hází dobře.
ČESKÉ SPORTOVNÍ HVĚZDY. Barbora Špotáková, Ester Ledecká a Gabriela Koukalová (zleva), nejlepší české sportovkyně v roce 2017
Tokio neznáte.
Neznám, ale Japonsko mi bylo vždycky sympatické. V Ósace jsem vyhrála mistrovství světa. A olympiáda je olympiáda.
S čím budete v Tokiu spokojená?
Že se tam vyfotím s beachvolejbalistkou Kerry Walshovou Jenningsovou. Má dva kluky a dceru, tři zlaté a bronz z olympiády, pořád hraje skvěle a chystá se v 41 letech do Tokia. Její příběh mě motivuje.
Můžete se tam vyfotit i s medailí?
Když se budu cítit stejně jako letos, mohu o ní přemýšlet.
