Soupeří spolu odmala, jejich kariéry jsou totiž propleteny jako sýrové korbáčiky.
Když před pěti lety slavil Wout van Aert světový titul mezi třiadvacítkáři, za zády si dovezl Mathieua van der Poela. O rok později si role už mezi dospělými vyměnili a Nizozemec se v Táboře stal nejmladším mistrem světa mezi elitou v historii.
V Táboře se Mathieu van der Poel stal nejmladším mistrem světa.
Tehdy, na začátku roku 2015 se zdálo, že v jejich minisouboji bude mít navrch vnuk slavného Raymonda Poulidora.
Tři roky nato je ale všechno jinak.
Defekty i problémy s tretrou
Předloni na blátivé trati v Heusden-Zolderu vyřadily Nizozemce ze souboje o duhový dres problémy s tretrou.
Loni v lucemburském Bielesu pohroma za pohromou.
V úvodu závodu si vypracoval slibný náskok, když přišel první defekt. Ten ještě van der Poel zvládl, náskok si dokonce udržel. Pak přišel druhý defekt a otec Adrie – vládce silničních klasik – v depu zvedl obě ruce k nebesům.
Van Aert se totiž na jeho syna dotáhl a když v pátém kole přišel třetí defekt v závodě, Belgičan měl cestu za druhým titulem mistra světa otevřenou.
Letos byly trumfy před startem jednoznačně v rukou domácího miláčka. Vždyť van der Poel ovládl do nedělního startu neuvěřitelných 26 z 32 závodů.
Na jeho triumf se nevyplácelo sázet, on přesto narazil.
Dvě minuty k dobru
V neděli ráno napsal třiadvacetiletý Belgičan na svůj Twitter: „Díky všem fanouškům, kteří do Valkenburgu dorazili. Věřím, že mi dáte křídla.“
Dorazilo jich na 26 tisíc a křídla van Aertovi opravdu dali.
What a race from @WoutvanAert He was flying over the tough and muddy course of @limburg2018 #Limburg2018 @BELCyclingTeam https://t.co/Ff3ynEHDe5
Podobně jako ve všech závodech této sezony vypálil hned po startu vpřed nizozemský démon. Znovu ujížděl celému startovnímu poli a natěšení nizozemští fanoušci doufali v první domácí zlato.
Oproti jiným závodům bylo přesto něco jinak. Na zádech si van der Poel vezl právě van Aerta. Ten tentokrát nedělal chyby a hned ve druhém kole se ujal iniciativy. V jedné z mnoha blátivých pasáží svému sokovi poodjel.
„Shit feeling (pocit na... - pozn.),“ popsal pak po závodě nizozemský cyklokrosař právě tenhle moment.
Van Aerta už totiž v závodě neviděl. Belgičan s každým dalším kolem potvrzoval svou dominanci, v polovině závodu vedl už o minutu a půl.
A když ani pád v pátém okruhu jeho triumfální jízdu neohrozil, přijel osamoceně do cíle, postavil se v pedálech, vyšvihl ruce nahoru a ukázal tři prsty.
„Na konci jsem byl totálně mrtvý, ale byl to jeden z mých nejlepších dní na kole. Víc než hodinu jsem jel nad svým limitem a nechtěl jsem riskovat pomalejší jízdou. Proto jsem do toho celou dobu šlapal,“ vyprávěl pak v cíli.
To už mu zkřehlé ruce pod tričkem zahřívala přítelkyně Sarah.
.@WoutvanAert girlfriend helping him to warm-up his hands #Limburg2018 https://t.co/D1lmUYOIyT
Až o dvě minuty později dorazil Michael Vanthourenhout. Třetí van der Poel proťal cílovou čáru se svěšenou hlavou.
„Nemyslím si, že bych něco udělal špatně. Cítil jsem se dobře a hlavně mám za sebou skvělou sezonu. Pořád bych raději vyhrál 26 závodů než 5 a titul mistra světa,“ rýpl si do staronového světového šampiona.
Tomu to v neděli bylo úplně jedno.
„Byla to Mathieuho sezona, ve které byl skoro neporazitelný. Ale já vyhrál potřetí za sebou ten největší závod,“ usmál se.
A teď hurá na silnici
Vlastně je tak trochu cyklokrosovým Peterem Saganem. Zatímco slovenský šoumen už tři roky nepřetržitě vládne světovým šampionátům na silnici, ty v terénu má pod palcem van Aert.
„Ten třetí titul je pro mě speciální. Moc lidí přede mnou tři světové tituly v cyklokrosu nezískalo. A ti, kteří ano, tak jsou ikonami našeho sportu. Tvrdě jsem pro tenhle okamžik dřel, teď je čas si to trochu užít,“ plánoval.
Zdeněk Štybar se loni před startem Milán-San Rema potkal i s cyklokrosovým mistrem světa - Woutem van Aertem.
Po kratší dovolené se plánuje zaměřit na jarní klasiky na silnici.
„Chci dál kombinovat silnici s cyklokrosem, protože jsem pořád ten stejný blázen,“ vyprávěl.
O této kombinaci se bavil s tím nejpovolanějším – rovněž trojnásobným šampionem v cyklokrosu a nyní cyklistou silničního Quick-Stepu Zdeňkem Štybarem.
„A je mi jasné, že dlouhodobě se to kombinovat nedá. Pokud zjistím, že jsou klasiky pro mě, můžu se v budoucnu rozhodnout přejít na silnici úplně. Ale teď jsem mistr světa v cyklokrosu, takže nemůžu odejít. A vlastně ani nechci,“ říká.
Jak dlouho tuhle větu bude opakovat?
