Tomáši, v jakém stavu se teď německý ženský a potažmo mládežnický basketbal nachází?
Němci teď mají mírný náskok v tom, co se v Česku začíná řešit a co se musí řešit. Jde o provázanost, strukturu a funkčnost mládežnických týmů, aby to vedlo k úspěchu dospělé reprezentace. Na letošních mistrovství Evropy vyhrály v U18 i U20 německé týmy divize B, kadetky U16 skončily šesté v divizi A, což znamená, že příští rok budou mít všechny tři reprezentace v áčku. A nejsou to špatné týmy. Rozhodně nešlo o náhodu a hrály velmi slušně. Jejich struktura a provázanost na dospělé je už docela znát a Německo v tomhle před námi má jakýsi náskok.
Jak ta provázanost funguje v praxi?
Při mém příchodu do Německa před těmi téměř šesti lety byl ženský basket vzhledem k financím, popularitě a dalšímu takovým chudým příbuzným mužského basketbalu, což se promítalo i do fungování reprezentace. Teď ale převzali strukturu od chlapů, začali to dělat spolu, což znamená, že fungují zemské výběry, minimálně jednou měsíčně se scházejí výběry jednotlivých ročníků a jednou ročně mají mistrovství jen těchto výběrů jednotlivých spolkových zemí. Tam je přítomen hlavní trenér toho kterého ročníku, navíc ty výběry vzájemně dobře spolupracují a v tom je to hlavní. Asistent od reprezentace žen je zároveň koučem U20 a mezi U20 a U18 je to stejné. Věci si předávají a hlavní je osoba šéftrenéra dívčí mládeže, který pracuje na plný úvazek a dohlíží na funkční provázanost a strukturu a tady je podle mě rozdíl oproti Česku největší. Ta struktura je i při velikosti Německa dobrá. U nás v Dolním Sasku se každý měsíc scházejí holky z výběrů, podchytávají se talenty už od 12 let, už s výhledem na určitou kvalitu do budoucna. Pak se předávají dál a celé je to rozpracované až „do molekul“. Bylo by na dlouho to všechno popisovat.
A jak jsou na tom v Německu v kategorii dospělých?
Ze sportovního hlediska je pro mě před sobotním zápasem větším favoritem stále český tým. Co jsem mluvil i s Pištou Svitkem (novým koučem českého celku) a viděl nominaci, tak i přes neúspěch na ME bychom se neměli zříkat pozice favorita. Mělo by nám pomoct i to, že v německém týmu je několik nových tváří, pro něž to bude velmi těžká premiéra v dospělé reprezentaci. Navíc Němkám chybí téměř všechny legionářky. Těch není mnoho, ale chybějí jim dvě v současnosti nejlepší hráčky, které působí ve Francii. Jednu jsem měl dřív i tu čest trénovat.
Český tým tedy favorizujete i v prostředí soupeře.
Určitě ano. Hráčkám nejvíc prospívá mezinárodní konfrontace a tady nejde vůbec srovnávat Euroligu s bundesligou. Z těch 12 nominovaných německých hráček jsou pouze dvě legionářky, z nichž jen jedna hrála loni ve Španělsku a teď je ve Francii. Je to velmi kvalitní rozehrávačka (Svenja Brunckhorstová). Ta druhá teprve letos odešla do Polska (Sonja Greinacherová). Jinak jde o hráčky, které mají zkušenosti pouze s bundesligou a už jen to hovoří ve prospěch českého týmu.
O koho se Němky opírají?
Mají velmi šikovnou rozehrávačku Brunckhorstovou, která odehrála výbornou sezonu ve Španělsku. Je to několikanásobná mistryně Německa a shodou okolností odchovankyně klubu, kde teď působím. Pak mají dvě zkušené pivotky a ostatní už podle mě budou spíš sbírat zkušenosti.
Sonja Greinacherová (vpravo) v německém dresu proti Ukrajině.
Jak by ve vašem podání vyznělo srovnání ŽBL a bundesligy?
Českou ligu se stále snažím sledovat a musím říct, že v Německu je ku prospěchu soutěživosti, že letos se to hodně vyrovnalo, protože Wasserburg, který byl dlouhodobě v pozici malého USK a vyhrával všechno o třicet čtyřicet bodů, přišel o jednoho z klíčových sponzorů a tým už není tak silný. Postupně se také zmenšuje počet německých hráček. Nejdřív musely být ve hře tři, pak dvě a teď to pravidlo úplně zrušili, což ligu hodně ovlivnilo. Teď se tak obě soutěže velmi podobají. Letos hrálo KP Brno s Wasserburgem a prohrálo o dvacet, kdy Wasserburg už v Německu nedominuje, a KP má tým už jen podle jmen velmi slušný.
Je ještě něco, co by si z německého prostředí šlo vzít pozitivního?
Co mně tu hodně přilnulo k srdci a co je důvodem, proč jsem se tu rozhodl zůstat, jsou fanoušci. Za námi cestovali spoustu kilometrů a i po prohře o dvacet bodů si s námi plácli a řekli „Nevadí, bojovali jste“. Jakmile tu bojovnost vidí, ocení to. Ta kultura fanoušků tu jde ruku v ruce s úspěchem. My jsme jako fanoušci kritičtí a neumíme tolik hledat ty malé radosti. Soupeř je holt někdy silnější, ale přesto je třeba podpořit svůj tým. Tenhle rozdíl tady v Německu vidím a stále mě těší, že tu lidi drží s týmem v dobrém i ve zlém.
Annika Holopainenová (v bílém) z Wasserburgu v souboji s Barborou Holubovou z KP Brno.
Ilona Burgrová (v zeleném) z KP Brno mezi protihráčkami z Wasserburgu.
Gabriela Andělová (v zeleném) z KP Brno najíždí ke koši Wasserburgu.
Dějištěm reprezentačního duelu bude v sobotu Saarlouis. Jaké je tam prostředí?
Halu dobře znám, protože jsem tam získal bronzovou medaili ve Final-4 Německého poháru. Je to krásná hala v krásném městě obklopeném vinicemi, blízko lucemburských hranic. Místní tým získal několik ligových titulů, je odtud současný reprezentační trenér a basket má ve městě velkou tradici. Fanoušci mu rozumějí, umějí fandit a dokonce podpořit i soupeře, což jsem sám poznal, když nám fandili v tom Final-4. Potkal jsem tam tehdy i Moraváky z Olomouce, kteří ve městě dlouhodobě žijí. České hráčky se mají na co těšit. Hala má hlediště z obou stran, přirovnal bych to k Děčínu, jen tribuny nejsou tak přilehlé k palubovce a ten prostor je o něco větší. Možná se to spíš podobá hale v Ústí.
Holešovského cesta německým basketbalemV třináctitisícovém dolnosaském městečku Scheessel, kde vedl i bundesligovým tým dospělých, je Tomáš Holešovský šéftrenérem ženských složek. „Kolega z Bosny, který je tu dalším profi trenérem, vede ženské áčko ve druhé lize, a já mám na starosti dorostenky od týmu do 18 let po minižačky do 12 let. Během víkendu mám třeba jeden zápas v sobotu a čtyři další v neděli, kdy začnu ráno v devět a skončím v šest večer,“ popisuje svou fušku rodák ze Sadské na Nymbursku, který má v klubu se silnějším ženským elementem pod palcem zhruba 60 dívek. „Jsem tu už třetím rokem, takže je všechny znám jménem. Jen je někdy problém, když se jména podobají. Máme tam tři děvčata, co se jmenují Tea, Lea a Talea. Všechny zrovna hrají v jednom družstvu, a když zavolám na jednu, vyskočí najednou všechny tři,“ usmívá se bývalý rozehrávač, který je vedle Tomáše Grepla ojedinělou českou trenérskou spojkou v německém basketbalovém prostředí. „V našem klubu jde o kooperaci dvou dříve rivalských měst, něco jako kdyby se Sadská spojila s Nymburkem. Základna tu není široká, hráčky musí hrát většinou ve dvou kategoriích. S týmem U18 působíme v bundeslize, soutěže U16 a U14 se hrají nejdřív na zemské úrovni, pro nás tedy v Dolním Sasku. Zemskou soutěž jsme v U16 vyhráli dvakrát za sebou. Pak se postupuje na mistrovství severního Německa, kde jsme dvakrát skončili třetí. Odsud už postupuje jen vítěz do celoněmeckého šampionátu a tady už bylo znát, že v Dolním Sasku nám přece jen chybí větší konkurence. Mnohem populárnější je tu házená,“ informuje čerstvě trojnásobný otec. Do Německa odešel z angažmá v Karlových Varech. Své působení zahájil v bavorském městečku Nördlingen, kde strávil dva roky u bundesligového týmu s bonusem třetího místa v Německém poháru. Už tam si ale z vlastní iniciativy přibral i mládež a ženské béčko v regionální soutěži. I třetí rok zůstal v Bavorsku, ovšem to už bylo v Memmingenu, kde spíš v roli neprofesionálního trenéra pomáhal u mládeže. A pak už přišel na řadu Scheessel. |
