Přitom se na jedenatřicetiletém Valachovi docela vyřádil los a dál se před ním tyčí kolosální výzva - urvat aspoň jeden grandslamový titul v éře ovládané především Velkou čtyřkou.
Šestkrát za sebou Berdych na modrých betonových dvorcích v Melbourne postoupil nejméně do čtvrtfinále. Na žádném ze čtyř největších podniků není tak úspěšný.
Tentokrát je však jeho cesta pavoukem plná nástrah. Nejprve se v pondělí utká s italským kvalifikantem Vannim, což není zvlášť nebezpečný sok.
Od třetího kola mu ovšem hrozí střety se Švýcarem Federerem, jenž se vrací po trablech s kolenem, Japoncem Nišikorim a pak s Britem Murraym.
„Absolutně mě to nepřekvapuje,“ prohlásil s úsměvem. „Štěstí na los mě provází odmala.“
Pamatujete nějaký zlomyslnější případ?
Jednou se mi to tady sešlo od druhého kola: Kohlschreiber, Gasquet, Verdasco, Djokovič. To byla dost hustá palba. Často se něco podobného naskytne. Ale Roger ve třetím kole je dlouhou dobu nejspecifičtější věc, jaká mě potkala. Nejdřív ale oba musíme postoupit. Uvidíme. On taky dlouho nehrál, není sranda naskočit do grandslamu, do zápasu na tři vítězné sety.
Předloni jste tady porazil Nadala při jeho comebacku, který se podobá tomu Federerovu. Je to pro vás povzbuzení?
To je pravda. Třeba by se to mohlo zopakovat. Bylo by to fajn. Nikdy tak daleko dopředu o turnaji nemluvím, ale ono se to nabízí. Nemá cenu možnost zápasu s Rogerem obcházet. Už na to mám dost roků, abych věděl, jak se s tím porvat. Možná je lepší, když s ním člověk hraje dřív. Později by byl rozehranější, měl by větší sebevědomí. Tak to prostě je...
Loni na US Open jste přišel o obdivuhodnou sérii účastí na grandslamech. Jaký je pro vás návrat na jednu ze čtyř nejslavnějších akcí?
Mrzí mě, že se přetrhla ta šňůra, kterou jsem tak dlouho držel (52 turnajů). Federer ji taky přerušil, takže z aktivních hráčů zůstal nahoře jenom Feliciano Lopez. Celou kariéru mám postavenou na tom, že nelítám nahoru a dolů, že se vyhýbám delším zdravotním výpadkům. Škoda, mohl jsem se v tabulce dostat ještě výš (než na šesté místo).
Po nesnázích se slepým střevem už jste v pořádku?
Jo jo jo. Po všech vyšetřeních a rozhodnutích můžu říct, že jsme zvolili nejlepší variantu. Není to tak, že by nade mnou visel meč a hrozily mi potíže každým dnem. To už ne. Už vím, jaké mohou být příznaky. Je dobře, že jsem tělo nechal na podzim odpočinout a neléčil ho v běhu. Přece jenom dostalo zabrat od antibiotik a dalších věcí. Dal jsem se dohromady a pořádně potrénoval.
Změnil jste podání. Zjednodušil jste ho, používáte nižší nadhoz. Jak vám funguje?
Zatím dobře. V pohodě. Nestává se, že bych se v zápase najednou nějak ztratil. Že bych o něm musel přemýšlet a něco řešit. Podařilo se mi se změnou sžít. V Dauhá jsem hrál proti Tsongovi a dost foukalo, s čímž jsem dřív bojoval. A statistiky jsem měl parádní. Do takových podmínek je to velké plus. Víc se ukáže časem, dlouhodobě mi to může hodně pomoct.
Zkoušíte taky hrát hodně agresivně jako kdysi. Oblíbil jste si znovu tenhle styl?
Cítím se v něm naprosto přirozeně. Není nic, co bych dělal proti své vůli. Samozřejmě se mi někdy stane, že v daný moment udělám špatné rozhodnutí. Ale to už jsou detaily, ke kterým bych se ani nedostal, kdyby to nezkoušel. Je třeba tyhle situace opakovat a časem se v nich můžu jenom lepšit.
Jak po pěti měsících hodnotíte spolupráci s Ivaniševičem?
Hlavní změna je v servisu. Těžko můžu předělávat víc věcí. Pak bych z toho měl v hlavě guláš, vždyť už mi není dvacet. Goran na mě nemůže vychrlit milion nápadů: Teď budeš dělat všechno jinak.
Pořád usilujete aspoň jeden grandslamový titul v době Federera, Djokoviče, Nadala a Murrayho. Podřídíte se tomu cíli letos ještě víc?
Ani ne. Spíš zkouším přípravu ještě zintenzivnit, dívám se na úplně každou drobnost. Ono už fakt skoro nejde dělat víc.
Jako první vám stojí v cestě Ital Vanni. Co o něm víte?
Momentálně nic. (smích) Mám domácí úkol, nažhavím youtube a okouknu ho. Ale i zítra na kurtu bude dost času.
