Byla taková vaše sezona, nebo se v ní ještě něco dalo udělat lépe?
Co se týče sportu, tak asi moc ne. Povedlo se mi úplně všechno až na to zranění. A kdybych vycházel z té situace, která nastala, nemohl jsem vytěžit víc, nedělal jsem žádné velké chyby.
Už před olympiádou v Riu jste říkal, že byste rád vyřešil svou smlouvu co nejdřív. Ale podobně jako před čtyřmi lety po Londýně se vyjednávání dost protáhla.
Je to tak, táhla se. Komunikace nebyla jednoduchá, protože manažer Specializedu pro marketing hodně cestoval a každá položka, kterou jsme potřebovali odsouhlasit, tak několik dní stála. Pak jsme zase čekali, až nám tým schválí, že prodloužení můžeme oznámit, na tom to taky hodně stálo. Ale zájem byl ze strany Specializedu od začátku, o podmínkách jsme se pak bavili asi měsíc. Možná ta diskuze trvala o něco déle, ale to i kvůli snižování rozpočtu. Museli jsme bojovat o skoro stejné podmínky, s čímž oni samozřejmě měli problém, protože chtěli snižovat peníze plošně všem.
Nakonec jste našli společnou řeč, podepsal jste na dva roky. To byl váš požadavek?
Chtěl jsem smlouvu minimálně na dva roky. Bavili jsme se o čtyřech, ale tady jsme si nechali otevřené dveře. Po olympiádě je vždycky cyklistický trh slabší. Skončily velké týmy, takže jestli byla v cyklistice nějaká krize, bylo to letos. Za dva roky se snad cyklistický byznys spraví a podmínku můžou být lepší. I proto jsme se rozhodli vzít smlouvu na dva roky.
Takže tam hrál roli i jakýsi kalkul z vaší strany?
Určitě taky. Ale i Specialized chtěl dvouletou smlouvu, na délce jsme se shodli, ani jsme moc netlačili. Samozřejmě, že kdyby chtěli roční smlouvu, asi by se mi to nelíbilo, protože řešit to každý rok se mi fakt nechce. Jednání jsou složitá, musíte řešit, jestli budete jezdit na tom nebo na tom kole, nabourává vám to přípravu. Ve smlouvě máme i dvouletou oboustrannou opci, kterou můžeme využít. Je nastavená dobře, pokud se mi bude dařit, neprodělám.
Ale zároveň máte otevřená dveře dva roky před olympiádou v Tokiu.
Přesně tak. Navíc mám stále soukromé sponzory až do roku 2020, takže mám určitou jistotu. Vlastně to je možná dobře, že se budu moct rozhodnout, eventuálně udělat změnu. A kdybych pak po Tokiu skončil, což je pravděpodobné, můžu na smlouvu zase navázat spoluprací s výrobcem kol a materiálu, za kterého budu jezdit. Byl bych rád, kdyby to byl Specialized, ale uvidíme.
Kdy jste se po olympiádě vrátil k tréninku?
Už je to asi šest týdnů zpátky a už teď to podle testů vypadá dobře, dokonce možná o trochu líp než loni. Za to jsem rád.
To bylo vidět i na fotkách Romana Kreuzigera se Zdeňkem Štybarem z Mallorky, kteří si dělali legraci, že jste kolem nich lítal.
Kluci chtěli začít trochu volněji. Já už jsem na základě těch testů chtěl jezdit naopak trochu rychleji, protože mi na horském kole to pomalé tempo nic nedá.
Měl jste vůbec čas si trochu odpočinout?
Letos to bylo trochu rozházené, protože po olympiádě jsem byl na operaci s rukou, kde mi vyndávali šrouby, skoro čtrnáct dní jsem stál. Ale po posledním závodě v Mexiku jsme si to s přítelkyní ještě trochu v Americe protáhli, jinak jsme na žádné velké dovolené nebyli.
Na co se teď o vánočních svátcích nejvíc těšíte?
Na jídlo a taky na to, že nebudu nic dělat. Na Štědrý den se maximálně pojedu hodinku projet nebo se proběhnout, ale pak už se těším, až si dáme dárky a posedíme s rodinou. Člověk to takhle má od dětství, i když je to už trochu jiné. Ale ta pohoda je asi nejdůležitější.
Zmínil jste jídlo, musíte se během svátků v jezení cukroví omezovat?
Právě na té Mallorce jsem si udělal trochu rezervu, takže když si na Vánoce něco dám, nic se neděje. Závodit začínám až někdy za tři a půl měsíce, ty důležité závody pak jsou až za čtyři měsíce, takže času mám dost. Řídím se tím, že dokud mi není oblečení malé, je to dobrý (zasměje se). Té nejhorší fáze tloustnutí už jsem se zbavil, teď už bych to chtěl jen držet a ve správný čas shodit úplně dolů.
Silvestr budete trávit s přítelkyní doma?
Asi budeme podobně jako loni v Beskydech. Možná si vyjedu na kolo, nebo vyjdeme na Lysou, abychom měli nějaký pohyb, na to se docela těším, až si užijeme trochu srandy.
Příští rok vás čeká s Christopherem Sauserem potřetí v kariéře etapový závod Cape Epic, je to tak?
Pořád platí. Bude to velká výzva, asi hlavně pro Sausera, který dva dny aktivně nezávodil a jen se tak vozil. Ale pořád je na tom fyzicky velmi dobře, bude zajímavé sledovat, jak si s tím poradí.
Pak už začne další kolotoč Světových pohárů a mistrovství světa v australském Cairns. Co si do příští sezony přejete?
Abych byl zdravý, protože v posledních čtyřech letech tam byla dvě těžká zranění, která obě sezony ovlivnily. Rád bych si užil sezonu bez zranění, někam posunul přípravu a zkusil si rok, kdy vás nic nebrzdí a nemusíte se z ničeho drápat nahoru. Chci si zase vyzkoušet ty nejvyšší cíle a vyhrávat největší závody.
