Když v roce 2013 přebíral basketbalovou reprezentaci, Ronen Ginzburg prohlásil: „Mužstvu věřím. Je tu potenciál k postupu na olympiádu.“
Co se tehdy mohlo zdát jako příliš troufalý výrok, je nyní velmi reálnou možností. A 51letý trenér cítí po triumfu 80:59 nad Chorvaty jistou satisfakci.
„Někdo se tomu mohl smát, ale teď jsme opravdu blízko a musíme udělat ještě jeden krok,“ připomíná rodák z Tel Avivu, že kvalifikaci pro Rio zajistí jakákoli výhra z příštích tří pokusů na šampionátu: „Musíme si dávat vysoké cíle. Od prvního dne říkám, že to můžeme dokázat.“
Trenére, co vás do čtvrtfinále dostalo?
Více než o taktiku šlo o srdce hráčů. Od prvního do posledního jsem u nich viděl velkou oddanost a vůli to dokázat; není to o basketbalu, ale o ochotě poslouchat a dát do zápasu úplně všechno. Když máte takové hráče, můžete dosáhnout čehokoli. Těším se na budoucnost tohoto týmu.
Když se vrátíme na hřiště, nejvíce vás zdobí defenziva, že?
Určitě: podle mě patříme mezi tři nejlépe bránící týmy na turnaji. Musíme v tom pokračovat a budeme-li schopní předvádět takové výkony v obraně i nadále, můžeme se posunout ještě výš.
Říkáváte, že můžete porazit téměř každého. Upřímně: čekal byste i triumf o 21 bodů nad Chorvaty?
Samozřejmě jsem nečekal, že budeme hrát tak, jak jsme to předváděli prvních třicet minut proti Chorvatsku - byl to skvělý výkon. Ale máme skvělé hráče, byli jsme připraveni a Chorvatsko je týmem, který se dokáže rychle zlomit, když se nedaří. Tak se i stalo.
Shrnuto: šlo o ten nejlepší výkon, co jste zažil za své působení u týmu?
Asi ano. Už proti Litvě jsme hráli skvěle, ale teď to bylo nejspíš ještě lepší.
Mimochodem, dva týmy ze skupiny D - vy a Lotyšsko - už jsou ve čtvrtfinále a Litva má svůj zápas před sebou...
Všichni říkali, že naše skupina D není tak silná - a vidíte. Nikdo nám nevěřil, ale my sobě ano. Je to pro nás už druhý úspěch: prvním byl postup ze skupiny, druhým teď postup do čtvrtfinále. Uvidíme, co se ještě povede.
Tomáš Satoranský boří rekordy v asistencích, na hřišti je dominantní. Jak lídra svého týmu vidíte?
Je srdcem mužstva, hraje s velkým sebevědomím a odhodláním. Na tréninku je první a odchází jako poslední; neustále se vyvíjí. V Barceloně začal na lavičce a brzy se probojoval do základu. Pořád však není na vrcholu: jsem přesvědčen, že z něj v budoucnosti bude nejlepší rozehrávač v Evropě.
Kromě něj a další hvězdy Jana Veselého vám ale pomohli i další, že? David Jelínek, Patrik Auda, Blake Schilb...
David se trápil, ale pořád věřil - a dnes předvedl, čeho je schopen. Potřebujeme jeho střely, stejně tak Blakea Schilba. Máme dobré hráče a hlavní je, že si navzájem dokáží pomoci.
