Dlouholetý křídelník národního týmu Nocar zažil jako hráč tři mistrovství světa, nastoupil na pěti evropských šampionátech. „Tohle je opravdu nejlepší, co jsem mohl zažít,“ říká o podmínkách v Kataru a svědčí o tom pohled na pokoje hotelu Intecontinental City, kde české výpravě patří kompletní patro.
Nocar pak vyprávěl i o dalších zážitcích z necelého týdne v Dauhá.
O standardech ubytování: „Oproti Evropě jsou rozměry hotelů určitě větší. Jejich výhodou je, že v normálním provozu asi moc nemusí hledět na rentabilitu - když jsme se s nimi bavili v létě, říkali, že standardní obsazenost pokojů je tu 10 procent. V Evropě by asi žádný takový hotel nepřežil; ví se, že aby byl profitabilní, musí být obsazenost na 70 procentech a výš. K tomu pak patří vše okolo. Větší pokoje a větší servis stojí větší peníze. To si u nás nemůžeme dovolat.“
O servisu: „Všechno, co si řekneme, odkývou, to ano. Ale ne vždycky je to potom tak i v realitě. Jsou to maličkosti, který nám nesmí odvést koncentraci od toho, proč tu jsme - od házené. Proto jsem tady já, k hráčům se tyhle věci úplně nedostávají. Třeba v pátek jsme potřebovali posunout o pět minut odjezd autobusu a začali z toho dělat problém. Řešíme to operativně.“
O speciálně hlídané stravě: „Myslím, že jídlo je docela dobré. Nechali jsme jen doplnit některé sladké věci, na které jsou kluci zvyklí a mají to rádi. Ale třeba tady platí, že nám nemůžou dávat dezerty, ve kterých je smetana. Plus jsme do jídelníčku zařadili hummus a arabský chleba, abychom ochutnali i něco místního. Většina hráčů to má ráda.“
O možnostech pro volný čas: „Vedle hotelu je komerční centrum s ledovou plochou, kde se dá bruslit, to samozřejmě nikdo nezkoušel. Pak je tu jedno menší, kam se dá zajít na kafe. Bavili jsme se, že pokud se budeme chtít někam podívat, asi vezmeme autobus a potom ve volném dni využijeme možnost podívat se do starého města, někam k moři. Aby to nebyl klasický režim hala-hotel-hala-hotel.“
O katarských specifikách: „Máme průvodce, co žije v zemi dva roky, a každý den nám vypráví pohádky. Všechny jsou zajímavé: poslouchat, že tady značka od auta je dražší než auto samotné, že když se Katařan narodí, určité zaměstnání vůbec nedělá a je podporovaný vládou... Budovy tu rostou jak houby po dešti, asi investují směrem do budoucnosti. Taková zajímavost, kterou jsme se třeba dozvěděli: v Kataru mají ministerstvo železnice, a přitom ani metr kolejí.“
