Jedna je blonďatá extrovertka, druhá tmavovlasá introvertka.
Jedna vyráží na trať s pečlivým make-upem, druhá se jím před závodem nemíní zdržovat.
Společné mají sport, národnost, úspěchy a také věk, vždyť je od sebe dělí pouhých 11 měsíců.
Loni patřila role lídra českého týmu Soukalové. Letos ji převzala Vítková. Což potvrzují i statistiky.
Minulou zimu vyhrála na „vzájemné zápasy“ Soukalová 13:11 a na medailová umístění 5:2. Zato v této sezoně? Vítková vede na vzájemné souboje 7:4 a po individuálních závodech stála na stupních vítězů už třikrát, zatímco kolegyně jednou.
Změny, jimiž obě od olympijské sezony prošly, byly výrazné. Vzpomínáte? V Soukalové se před rokem na trati probouzela „šelma“, která uštvala nejednu kořist. Vítková bývala naopak občas utrápeným bojovníkem, který strašně dře, ještě víc chce, ale ať udělá cokoliv, v posledním kole závodu si připadá spíše jako vymačkaný citron.
To vše je minulost.
„Letos je Verča velice spokojená žena, i mimo závody,“ říká šéftrenér Ondřej Rybář. „Všechno jí funguje, neřeší zbytečné věci. Není na trati lepšího pocitu, než když víte, že v posledním kole můžete, a do finiše dokážete ještě přidat.“
Letošní Vítková po trati letí. Při pátečním sprintu v Ruhpoldingu od prvního kola běžecky utíkala i hvězdám Mäkaräinenové a Domračevové a poprvé v životě dosáhla ve Světovém poháru nejrychlejšího běžeckého času dne. „Přitom jsem se to letos snažím rozjíždět pomaleji,“ tvrdila.
„Ale jinak jsem na sebe naštvaná,“ dodala hned v cíli. Tři rány mimo znamenaly osmé místo. „Má střelba za během pokulhává.“
Biatlonistka Veronika Vítková při střelbě ve sprintu v Ruhpoldingu.
Loni výbornou střelbou zachraňovala pomalejší běh. Na olympiádě v Soči se téměř nemýlila, za olympijskou sezonu měla střeleckou úspěšnost 87 procent. V této zimě je to 80 procent. „A rozdíl sedmi procent je moc,“ sama říká.
Soukalová vstoupila do sezony 29. běžeckým časem v Östersundu. V pátek už byla běžecky sedmá nejrychlejší. „Není to o tom, že by předtím něco podceňovala nebo netrénovala,“ říká Rybář. Příčinu hledejme jinde. Loni procházela sezonou s klapkami na očích. „Gábinina koncentrace na olympiádu byla absolutní, 24 hodin jí šrotovalo v hlavě, co musí udělat, aby tam uspěla. Letos si biatlon víc užívá. Není to loňská, běžecky dominující Gábina. Ale není ani o tolik horším závodníkem.“
Po 13. místě ve sprintu je už také ona v pohárové první desítce. Od mistrovství světa v Kontiolahti nás stále dělí dva měsíce. Hlavní úkol pro obě je jasně daný.
Pro Vítkovou zní: stabilizovat střelbu. „V tréninku mi jde, v závodech to neprodám,“ říká. Rybář věří: „Stačí, aby do sebe napumpovala víc sebevědomí na střelnici.“
A úkol pro Soukalovou: ještě vylepšit běh. „S tím přijde i střelecká jistota,“ věří kouč. „Když loni viděla, že na to běžecky má, mohla si rány pohlídat. Letos je tolik hlídat nemůže, protože běžecky trochu tratí.“
Soukalová vypráví, jak od března provedla v životě tolik změn. „Do toho přišla i jarní operace, a než se hormony a všechno ostatní srovná, chce to svůj čas. Ty loňské výsledky někde ve mně jsou. Jen je musím zase najít. Je to výzva.“
Není tolik podstatné, kdo z nich je právě lepší. Důležité je, že v obou má český tým výrazné biatlonové osobnosti, které mohou atakovat stupně vítězů v každém závodě.
A nemusí skončit jen u toho. Jitka Landová ve sprintu poprvé nahlédla do pohárové Top 10. A Eva Puskarčíková doběhla osmnáctá.
