V televizním rozhovoru jste po štafetě tvrdil, že jste byl trochu nervózní. Což je u vás, věčného flegmatika, vlastně až nevídaný jev.
No na střelnici jsem trošku nervózní vždycky. Ale chvílemi jsme si z toho s Rybízem (šéftrenérem Rybářem) dělat legraci. Tím jsme se uklidňovali.
Kdy vám bylo nejhůř?
Od prvního do čtvrtého úseku. (směje se) Ale holky se furt zlepšovaly, tak to až tak zlé nebylo. Zatrnulo mi, když Verča dala vestoje dvě mimo, ale Francouzka naštěstí taky, střílely doslova zrcadlově. Jinak těch kritických momentů vlastně moc nebylo. Takže to relativně šlo.
Gabriela Soukalová po první ležce ztratila hůlku a musela se pro ni shýbat...
...no, občas se Gabče takové věci stávají, když to řeknu diplomaticky.
A při výjezdu ze stojky jí Francouzka Habertová hůlku pro změnu přišlápla a zlomila. Jak dlouho potom jela bez ní?
My na to byli připravení, servisní tým měl hůlku nachystanou a Gabča ji hned pod kopcem dostala. Bez ní jela snad jen 200 metrů, navíc tam byl sjezd, takže to bylo dobré.
Vezměme to ještě znovu od prvního úseku. Eva Puskarčíková si ležku podobně jako v Hochfilzenu pohlídala, ale opět se to vyplatilo, že?
Jo, byla při ní malinko pomalejší, ale 5 na 5 se vždycky počítá. Pak vstoje jednou dobíjela, zvládla svoji práci výborně.
Gabriela Soukalová pak v průběhu svého úseku dokonce chvíli vedla. Jen před předávkou jí duo soupeřek poodskočilo.
Ona je musela v prvním kole malinko dojíždět a také ve druhém se dotahovala dopředu. Možná pak Gabče ke konci pár sil chybělo, ale žádná velká propast tam nenastala.
Přišel třetí úsek a Jitka Landová. Její výkony ve štafetě, kde dřív bývala často nejistá, jsou letos tím nejpříjemnějším překvapením v českém ženském týmu. Souhlasíte?
Jak jezdí letos štafetu Jíťa, je vážně příjemné. Zaslouží velkou pochvalu. Jen jedno dobíjení vestoje byla od ní moc pěkná bilance. I běžecky se držela. Má sice malinko pomalejší začátky, ale potom vydrží se silami a je schopná ke konci dokonce zrychlovat.
Když vyslala Veroniku Vítkovou na závěrečný úsek z druhé pozice, nedaleko za Ukrajinkami a před Francouzkami, co jste si pomyslel?
Jelikož jsme měli předtím čtrnáctidenní pauzu na trénink, přece jen jsem nevěděl, jak na tom kdo běžecky je. Ale říkal jsem si: Na bednu by to mohlo dopadnout.
Od prvních metrů vypadala Vítková běžecky dobře.
Jenže jsem nevěděl, jak je na tom Bescondová. Díky běžeckým výkonům Verči v téhle sezoně jsem byl relativně klidný. Ale je tam na trati jedna záludná zatáčka, stát se pořád mohlo všechno možné.
Definitivně jste uvěřil ve vítězství při posledním stoupání?
Tam už jo. Jakmile Verča Bescondové cukla, pomyslel jsem si: Ta už se těžko sebere.
Teď snad opravdu nikdo nepochybuje, že česká ženská štafeta bude pravidelně kandidátem na stupně vítězů.
Už tam na nich dvakrát stála, tak by to tak mělo být. Ale známe to, biatlonová štafeta je opravdu zvláštní disciplína, při které se dějí zvláštní věci.
Příště bude mít váš tým na hrudích jedničku, vedete Světový pohár štafet před Běloruskem.
Jo? Tak to bude příště zajímavý nástřel, na tom prvním stavu je vždycky jiný vítr než na ostatních.
Tentokrát potřebovaly i vaše dívky při nástřelu a před startem uklidnit?
Trochu jo. Po té čtrnáctidenní pauze je vždycky nervozita o něco větší. Dělaly přes Vánoce spíš objemový, těžší trénink a nevěděly, co natrénoval svět. Naštěstí ony už jsou zkušené. Je jim sice jen kolem pětadvaceti, ale zkušené jsou i tak dost.
