Profesionálním hokejistou se přitom stal trochu náhodou. „Už jsem byl na učilišti a při jednom turnaji si mě všiml trenér Tatry Kolín, který mě pozval na jejich trénink. Nebýt toho, tak jsem hokej nemusel hrát,“ řekl Paleček.
Výrazněji se tak hokeji věnoval od čtrnácti let, do té doby hrál jen s kamarády na rybníku nebo na školních turnajích.
„Z dnešního pohledu je to nemožné. Tenkrát to ale takhle bylo. Nebyly sportovní třídy a nezačínalo se od žáků,“ podotkl rodák ze Starého Kolína, který následně přešel do Pardubic a začal sbírat úspěchy.
V sezoně 1968-69 poprvé reprezentoval a v roce 1972 byl členem zlatého týmu Československa na světovém šampionátu v Praze. „To byl asi vrchol kariéry,“ zavzpomínal na historický triumf.
Jen o pár měsíců dříve přitom zažil jedno z největších zklamání. Zranění jej vyřadilo z nominace na olympijské hry v Sapporu.
„Byl jsem tam a den před nahlášením soupisky jsem se zranil. Dostal jsem bodyček na koleno od Machače a měl jsem nohu v sádře,“ litoval ještě teď. Jen jako divák tak sledoval, jak jeho spoluhráči získali bronzové medaile.
Aktivní kariéru ukončil v roce 1983, kdy byl již hrajícím asistentem trenéra v Hradci Králové. Následně se trénování věnoval naplno a úspěšně působil v Pardubicích, Liberci nebo v Karlových Varech, které před sedmi lety dovedl k extraligovému titulu.
Poté působil s přestávkami sedm sezon u reprezentace jako asistent Aloise Hadamczika. Národní tým společně opustili po olympiádě v Soči a Paleček už se k trénování zřejmě nevrátí. I ze zdravotních důvodů.
„Už nemůžu na brusle. Nemohl bych chodit jako trenér na led. I proto to nevyhledávám. Spolupráci jako poradce či konzultant bych se ale nebránil,“ řekl Paleček, který na slavnostní ceremoniál do Prahy přijel z lázní. Zařazení do elitní společnosti českých hokejistů mu udělalo radost.
„Jsem rád, že si na mě vzpomněli, a abych řekl pravdu, tak jsem to nečekal a nedoufal jsem v to. Je fantastické být ve společnosti takových osobností a je to pro mě čest,“ dodal Paleček.
