Srníček před Vánoci zkolaboval, když si byl zaběhat. Od té doby byl napojený na přístroje. Bylo mu 47 let.
Jakub Otava
Jak Spartu zpráva o úmrtí Pavla Srníčka zasáhla?
Jeho zdravotnímu stavu jsme věnovali maximální pozornost, náš lékařský tým byl ve spojení s doktory z Ostravy, kde měl špičkovou péči. Bohužel bylo od začátku jasné, že je jeho stav velmi vážný. Ten kolaps byl pro nás šok: Pavel se o sebe staral, běhal, žil neskutečně zdravě, nekouřil, nepil. A přesto ho zradilo srdce. Je to pro nás velká ztráta - nejen v lidské, ale také v profesní rovině.
Jaký byl trenér?
Jako trenér brankářů byl absolutní špička. Práci věnoval velkou energii, a to nejen u áčka. Připravoval tréninky všem kategoriím, dělal individuální jednotky. Neskutečný pracant a profík. Brankáři pod ním dřeli, měl opravdu tvrdé tréninky, ale nikdo neodmlouval. Byl pro kluky velkou autoritou.
A lidsky? Máte na něj nějakou vzpomínku?
Rovnej chlap. Dělali jsme si z něj srandu, že je to chachar z Ostravy, protože mluvil s ostravským přízvukem. On to ale bral, nestyděl se za to a dělal si srandu z našeho pražského přízvuku. Byl to tvrdej chlap, chlap s velkým CH. Měl obrovské zkušenosti a z mého pohledu byl v Česku nedoceněný. To je vidět z reakcí zahraničí na jeho úmrtí. V Newcastlu byl legendou, v cizině toho dokázal hodně. A své zkušenosti uměl předávat dál.
