Jste všichni tři ve finále. Co na to poví trenér Železný?
Bude mít radost.
Pousmál se, když jej zabraly kamery.
Pousmál? No tak to už je velké. Ne, to si dělám srandu. Ale my můžeme být taky rádi. Každý sice házíme sám o sobě, ale jsme skupina a prožíváme i osudy ostatních, protože spolu trávíme strašná kvanta času. A když se nám to dneska takhle podařilo, je to největší odměna pro trenéra, protože ten nám věnuje všechno, co může, a dělá to s největším nasazením.
Dá potom před vámi tu svoji radost najevo?
Nevím. Spíš ne. Bude tak nějak v klídku. Vždyť jsme přece každej v kvalifikaci předvedli to, co se očekávalo, ne? Já jsem hlavně rád za Peťu Frydrycha, že prolomil své čekání na finále. Předtím se trápil. Před jeho třetím hodem klobouk dolů, protože fakt není jednoduché se na takový pokus v kvalifikaci soustředit, čekáte tam dlouho. Já jsem taky čekal, házel jsem až na konci kvalifikační skupiny. A teď vám do toho běhají rozběhy a pouštějí hymny. Musíte se před třetím pokusem vyhecnout a ještě to najít v sobě.
Očekával jste, že to bude až tak kvalitní kvalifikace, kdy bude třeba na postup hodit takřka limit?
Jak jsem došel na stadion a viděl jsem, co naházela první skupina, hned jsem si říkal: Ty jo, tak 82 metrů bude třeba minimálně. Takhle jsem to měl nastavené v hlavě a skoro se to potvrdilo. Bylo poznat, že výsledky jsou přece jen letos vyrovnané na vyšších metrech. Když nám jinde dají do programu kvalifikaci ráno, jsou postupové metry většinou menší, protože někdo to ráno prostě nedá. Ale když ji dají večer, bývá to většinou dobré. A navíc, když jde o v zemi, kde je teplo, což je pro oštěpaře ideál. To potom lítá.
Vítězslav Veselý během oštěpařské kvalifikace na olympijských hrách v Riu de Janeiru.
V Londýně jste na olympiádě předvedl velehod v kvalifikaci, ale nezopakoval ho ve finále. Je tato výchozí pozice lepší?
To máte jedno, po kvaldě se všechno maže. A jede se zase odznova.
Ani pro hlavu to není lepší?
Ono je dobré potvrdit si formu a vědět, že to jde. Ale od Londýna uběhly čtyři roky, mám i jiné zkušenosti, jsem jinačí člověk.
Také máte od té doby nějaké ty medaile a titul mistra světa...
Jo, podařilo se, což je taky fajn. Nikdy nevíte, kdyby mi to tehdy vyšlo už v Londýně, jak by se potom vše vyvíjelo dál. Každopádně v sobotu je další šance a já to zkusím.
Jak daleko bude ležet medaile?
Myslím, že na 87 nebo 88 metrech. Spíš na 88, to by možná mohlo stačit. Tím, že vypadl Rahman, se hranice trochu snížila. Ale těžko říct, půjde o jiný den. Když si vezmete kvalifikaci na Evropě, v ní se také naházely velké dálky, ale ve finále byli všichni marní. V tom je oštěp jiný než třeba běhy a sprinty. V nich, když má někdo formu, většinou ji předvede.
Do finále budou dva dny volna. Pomohou vám?
Dřív jsem se cítil úplně špatně druhý den po kvalifikaci. Ale teď se cítím docela unaveně. Ráno jsem udělal blbost, dal jsem si ke snídani hodně melounu, celý dnešek mě pak docela bolelo břicho. Z tohohle hlediska jsou dva dny super.
Takže před finále bez melounu?
Když já už nevím, co jiného tam mám jíst. Pokud máte před závodem, moc vám jíst nechutná. A když tam máte ještě jídlo, které vám samo o sobě nechutná, tak si říkáte, že sice musíte jíst, ale přitom se vám vůbec jíst nechce. Snažíte se vymyslet, co by vám aspoň trochu chutnalo. Ale v té jídelně je to prostě všechno pořád stejné, každý den stejné chutě.
