Zprávy přicházející na druhém úseku štafety z vysílaček českého týmu byly jen a jen pozitivní. Soukalová ji přebrala na 11. místě. Ale dlouho tam nezůstala.
"Gabča letí. Je osmá."
"Už je za Gasparinovou."
"Už má Američanku."
"Vyjíždí ze střelnice třetí, 18 vteřin za druhou Zajcevovou."
Trenér Jindřich Šikola v tu chvíli prohodil ke kolegovi Ondřeji Rybářovi: "Přijede na stadion s Ruskou, uvidíš."
Nepřijela. Předjela ji. "Ona snad dojede i tu Ukrajinku!"
Předala Jitce Landové druhá, jen 12 vteřin za vedoucími Ukrajinkami a 20 vteřin před pronásledovatelkami. "Hele, Jíťa poběží dobře," tvrdil Šikola. Rybář pokýval hlavou: "O to se nebojím. Tady se bojím." Načež ukázal ke střelnici.
Bál se právem. Landová tu trpěla. Vleže třikrát mimo. Tři dobití. Trestnému kolu se naštěstí vyhnula. "Zaplaťpánbůh," ulevil si Rybář.
"Do pr...," zaklel přesto Šikola. "Byl to střelecký masakr."
Po dalším dobíjení vestoje klesly Češky do skupinky bojující o 5. až 7. místo, vidina medaile mizela. "S tím, co předtím Gabča předvedla, se ta medaile neodmítá," stále lamentoval Šikola.
Veronika Vítková se na poslední střelbě vyšvihla na 4. místo. "Ale Darja za ní jede jako blesk," varoval asistent Marek Lejsek před dotírající Domračevovou. Kilometr před cílem měla Vítková k dobru už jen 12 vteřin.
"Ou, ou," zaúpěl Rybář.
Víc však nebylo v silách Bělorusky. Vítková, dosud tradiční rozbíhačka štafety, si v nové roli finišmanky přála, že by si jednou v cíli mohla zamávat vlajkou. Medaili oslavovat nemohla, ale i čtvrté místo je krásné, ne? Tak si zamávala aspoň rukou. Za cílem pohlédla na tabuli, kde zářilo 14 českých dobíjení, a pronesla: "S takovou střelbou jsme asi výš být nemohly. To čtvrté místo je super."
Soukalová hned žertovala: "Asi jsem si neměla dávat ráno ten bramborový salát, co?"
Šéf svazu Václav Fiřtík nicméně tvrdil: "Co bychom za takové umístění nedávno dali." Svatá pravda.
Ještě předloni se stávalo, že Češky štafetu ani nedokončily, protože byly dojety o kolo a staženy. Nyní k Vítkové dozrála superstar Soukalová. Letos se takřka "z ničeho" zjevila v elitní třicítce Puskarčíková. A Landová rychle běhá, jen zatím mizerně střílí. "Je to u ní trochu v hlavě. Ale pořád je snazší naučit někoho střílet než běhat," věří Šikola, dobře si vědom, že největší výhodou českých žen je jejich věk.
"Máme mladou štafetu, vždyť nejstarší je 25letá Verča," připomíná. "Tyhle holky mají perspektivu."
