Na rozhovor pro MF DNES dorazil maďarský filmař viditelně unavený. "To víte, těžký život porotce. Projekce, schůzky, ale třeba taky výlety do vinných sklípků dají zabrat," smál se.
Co jste si ve Zlíně nejvíc užil?
Bavil mě celý festival, nedá se vypíchnout jen jedna část. Hodně mě například potěšilo, že jsem se tu sešel s dlouholetým kolegou a přítelem Timem Currym.
Taky na vás vzpomínal. Prý jste pro něj vymyslel roli šišlající vosy.
S jedním zubem a jednou nohou, jmenovala se Zimbo. On si na to pamatuje? Děláte mi radost. - Čtěte Rozhovor s Timem Currym
Jak vás vůbec napadne takováhle postava?
Mám bujnou fantazii (směje se). Děláme v týmu. Já přijdu s představou a tu pak společně rozvineme. I když jednou se mi také stalo, že jsem měl opravdu vtipný sen, a ten jsem prodal. Na obchodní schůzce následující den jsem ho nakreslil na ubrousek a dotyčným se tak líbil, že ho koupili.
Nakreslil jste něco i ve Zlíně?
Poslední dobou se snažím nezaplétat s animovaným světem. Chci točit hrané filmy. I když můj další projekt je zase animovaný – 3D film, který bych měl dělat v Indii.
Z FILMU KLETBA MĚSÍČNÍHO ÚDOLÍ
Proč jste zanevřel na animaci?
Věnoval jsem se jí dvacet let, a to by mohlo stačit. "Živé" filmy jsou pro mě výzva. Udělat animovaný film trvá i několik let. A také mě to s lidmi víc baví.
Máte pět dětí. Kreslil jste někdy speciálně pro ně?
Obecně by se dalo říct, že všechny naše projekty jsou vlastně pro ně. Ale konkrétně to tak bylo jen v případě The Rugrats: když jsme s manželkou viděli prvního syna, jak se batolí po podlaze, řekli jsme si, že to musíme nějak zpracovat.
V sedmdesátých letech jste emigroval z Maďarska do Švédska a prý to bylo docela dobrodružné.
Nesměli jsme na Západ, tak jsme utíkali tajně v noci vlakovým tunelem. Naše rodiny nic nevěděly. Vzali jsme to přes Rakousko, Německo a Dánsko, kde nás chytili policajti a šli jsme na pár dní do vězení. Mysleli, že něco pašujeme.
Vzal jste si s sebou něco, co by vám připomínalo rodnou zemi?
Naopak, já na ni chtěl co nejdřív zapomenout. Nežilo se nám v ní dobře. Bylo mi třiadvacet a deset let jsme nemohli vidět rodiče. Taková rodná země si lásku nezaslouží.
Proč jste nakonec zakotvil ve Švédsku?
Měl jsem tam jako animátor domluvenou práci, šel jsem najisto. A udělal jsem dobře, potkal jsem tam svou ženu, se kterou jsme založili animační studio. A díky ní jsem se taky dostal do Hollywoodu a měl tam od začátku práci v oboru.
Jak se vám tam líbilo?
Hodně. V Americe máte šanci dosáhnout toho, po čem toužíte, a já zjistil, že to není jen fráze. Příležitostí dostanete dost, jen musíte mít talent. Už v Maďarsku jsem toužil prorazit do Hollywoodu a najednou jsem tam byl.
Nemůžu se nezeptat na seriál Simpsonovi. Stál jste u jejich začátků.
V podstatě jsme Simpsonovy stvořili. Matt Groening přišel do mého studia s tím, že má nápad a jestli se přidám. Přinesl s sebou návrhy a ty byly tak skvělé, že jsem nemohl odmítnout.
Byli Simsponovi od začátku žlutí, nebo jste měli i jiné varianty?
Žlutí. Když jsme tu barvu viděli, okamžitě jsme jí propadli. Působilo to nově. Pak však producent James Brooks přišel s tím, že to do televize nemůže jít, a jestli nechceme přidat třeba růžové či hnědé vlasy. Naštěstí tou dobou točil v New Yorku a rozhodlo se bez něj. Vtipné je, že když pak měli Simpsonovi úspěch, říkal všude, jak skvělý nápad byla ta žlutá barva (smích).
Tušil jste, že se ze Simpsonů stane takový hit?
Věděli jsme, že musí fungovat, ale že s nimi budeme mít takový úspěch, to samozřejmě nečekal nikdo. Původně to měl být jen malý televizní projekt, natočili jsme jenom asi třináct dílů, ty jsme pak v balíku poslali na losangelský festival, kde jsme zažili první úžasnou reakci: lidé na projekci se smáli a chtěli víc, ačkoli ty divné žluté postavičky viděli poprvé v životě.
Je pravda, že jedna postava je vytvořená podle vás?
Kolegové si pohráli s postavou doktora Nicka Riviery. Aniž bych o tom věděl. No, ještě že mám smysl pro humor. Ale byla to jen jednorázová záležitost.
Víte ještě o někom konkrétním, kdo se v seriálu odráží?
Vím jen, že ta rodina je ve skutečnosti rodina Matta Groeninga. Stejná jména, stejné povahy. Jen barvu mají jeho blízcí jinou (smích). Já sám takovéhle věci příliš nedělám, raději fantazíruju.
Z FILMU MOST DO ZEMĚ TERABITHIA
Jaký celovečerní film plánujete kromě toho indického?
Zatím jen pročítám scénáře, jsem velmi vybíravý. Ale rád bych změnil žánr, fantasy už to nebude.
Mimochodem, je pravda, že máte dům na Havaji?
Jak to víte? Na to se mě nikdy nikdo neptal. Ano mám. Co chcete vědět?
Jak se vám tam žije?
No, je to ráj, jak jinak. Spíte, válíte se v síti pod palmami, občas skočíte do moře. Ale nebydlím tam, na Havaj jezdím jen relaxovat. Jako tvůrce potřebuji neustále nové podněty, což v Honolulu opravdu nehrozí. Tam můžete napsat maximálně tak další epizodu Pobřežní hlídky.
