Čechomoru smyčce sedly i na dvojalbu a DVD Proměny Tour 2003. Energie rtuťovité kapely se bez námahy spojila s nasazením velkého tělesa.
Obrovská "hudební hmotnost" Čechomoru a Collegia českých filharmoniků jako by nebyla slyšet ani vidět, vše dostalo příchuť lehkosti a radostného muzikantství, které nadzvedlo publikum.
Navíc "stadionové" album i DVD, natočené v pražské T-Mobile Areně, výborně hrají. Avšak tím Čechomor svou přelomovou desku Proměny totálně vytěžil a nyní padá otázka: Co bude dál? V případě Lucie vzniklo solidní dvojalbum, jemuž nelze po muzikantské stránce mnoho vytknout.
O jedno úskalí však kapela občas zakopává. Smyčce a velký orchestrální rozmach působí jako peřina, která kapelu uspává v písni Medvídek. Naopak líné tempo úvodní písně Chci zas v tobě spát se vzrušeně houpá v náruči orchestru, zatímco nahrávka Zkamenělý dítě rozkošně swinguje.
Mezi dvaadvaceti písněmi, které byly podrobeny testu v opeře, není ani jedna slabá melodie. To kapelu nadnáší stejně jako osvěžující stylové změny, pokud se v nich však nespálí spousta energie (Lucie, Ona ví). Navíc operní projekt bere Lucii drzost a obléká ji do fraku.
Proč ne, i to lze se silným repertoárem provést, ale jen na chvíli, respektive na příští turné se symfoniky. Ale pak honem zpátky k bigbeatu.
Rovněž Daniel Landa natočil své živé album v největší pražské hale. Deska a DVD Vltava Tour ukazuje, jak se Landovo chápání muziky s léty kultivuje, aniž se "špinavým" písním obrušují hrany. Má na tom zásluhu kapela s kytaristou Tomášem Varteckým a pomocným zpěvákem Petrem Kolářem.
Landa zůstává charizmatickým krysařem, jehož ústa chrlí jedním tónem rock i valčík. Ostře črtané textové obrazy mají zatím daleko k hlubokým písním Karla Kryla, kterému by se Landa chtěl přiblížit a jehož skladbu Morituri te salutant na koncertech připomněl. Živé hraní je přesně ten styl, ve kterém je Landa doma.
 David Koller na koncertu S komunisty se nemluví. (18. listopadu 2003) |
