Mezi ty méně známé prameny patří například skupina Kynžvartských kyselek, které se dokonce dočkaly vlastní naučné stezky. Zájemci o dvoukilometrovou procházku její začátek najdou u silnice spojující Valy s Lázněmi Kynžvart. Najdete na ní Liščí prameny, Kančí a Jezevčí pramen. Další prameny se pak nacházejí v samotných Lázních Kynžvart.
Místní minerálka Richard se stáčela do lahví a vyvážela do celého světa. Traduje se, že se vozila za války Rommelovým vojákům do Afriky, protože v lahvích dlouho vydržela. Málokdo však ví, že se před vznikem stezky musely jednotlivé prameny obnovit. Po letech zapomnění zarostly travou a zaneslo je bahno. Poznamenalo je i vysídlení německého obyvatelstva po druhé světové válce.
Po zmizelých pramenech pátrají nadšenci
Kdysi téměř každá vesnice v regionu mívala svůj léčivý pramen, na který místní nedali dopustit. Řada z nich se i stáčela do lahví a prodávala. Jenže nově příchozí o pramenech nevěděli a ty v zapomnění zpustly. Hledání zaniklých pramenů je občas složitá práce. Aby i v budoucnu nabízely osvěžení lidem, kteří půjdou kolem, musí se najít, vyčistit a upravit.
Naštěstí existuje skupina nadšenců, kteří zaniklé prameny v krajině hledají a vracejí je znovu do povědomí místních. Po někdejších studánkách pátrají v historických dokumentech či hledají a mluví s pamětníky. Ale také se při chůzi krajinou pozorně dívají kolem. Tak třeba objevili Kančí pramen u Kynžvartu, který byl pod nánosy hlíny, listí a větví ukrytý půl druhého metru hluboko.
Pod zemí se ukrýval dřevěný soudek
„Byla to pro nás tak trochu překvapující záležitost. V lokalitě, kde bychom to vůbec nečekali, jsme narazili na podmáčené místo, kde ze země vycházely bublinky. Bylo zřejmé, že tam nějaký pramen je. Tak jsme začali kopat,“ vyprávěl Jaromír Bartoš, ředitel mariánskolázeňského muzea a člen této skupiny.
„Jenže jak jsme se prokopávali vrstvami listí, větví a hlíny, najednou se před námi, půldruhého metru hluboko, objevil dřevěný soudek. Právě z něj pramen vyvěral. Mohl tam být odhadem od poloviny minulého století,“ zavzpomínal Bartoš na objev pramene, který se později podařilo určit jako Kančí.
Minerálka objevená po půl století
V okolí města Lázně Kynžvart obnovili také Liščí nebo Jezevčí kyselku či Terezin pramen, který se jímal do velké šachtice už za Metternichů. Dnes je to místo, kam řada lidí jezdí pro výbornou vodu, která má nízký obsah minerálů, a je proto v létě skvělá na osvěžení. Pramen je někdy nazýván také Devátý.
V letošním roce Spolek pro obnovu minerálních pramenů našel a upravil kyselku, o které v Mariánských Lázních padesát let neslyšeli. Dostala jméno Maxova kyselka na počest opata tepelského kláštera Maximiliána Liebsche, který se zasloužil o rozvoj Mariánských Lázní.
