Uvedou ho jako prototyp "gastrobota", což je termín označující od nynějška umělé bytosti živící se "normální" potravou. Na světě je zkrátka další produkt elektroniky, která se všemi možnými způsoby snaží napodobit přírodu.
Gastronom se prozatím spokojí s kousky cukru. Součástí trávicího ústrojí je například umělý žaludek, kde kvasinky rozbíjejí molekuly a generují elektrony, které jsou poté sbírány.
Zařízení ve formě jakési násosky plní roli hrtanové příklopky, aby se v okamžiku podání potravy zabránilo přístupu vzduchu do trávícího traktu. Přívod kyslíku zajišťuje systém "tepen" (trubiček) a pump.
Stuart Wilkinson doufá, že v blízké době bude Gastronom jíst i maso a zeleninu, podávané s vodou a vzduchem. Proč k čertu vytvářet takové umělé kreatury, které jen věští děsivou budoucnost?
Americký vědec vysvětluje, že přírodní strava je stejně tak energetická jako těžké baterie, pohánějící motory v robotech. Třeba rostliny mají údajně tolik energie, co jedna baterie obsahující lithium. Ve speciálním zařízení pro Gastronoma, vyvinutém v laboratořích univerzity v Tampě, se může shromáždit až 80 % energie pocházející ze zkapalněných rostlin.
"Ideální gastrobot by byl úplně samostatný. Stále by mohl získávat energii ve svém okolí. Baterie musí být naproti tomu pořád vyměňovány," říká Wilkinson. Na mysli má například zahradní sekačku, která by fungovala na základě energie z trávy.
Wilkinsonův tým učí robota žvýkat. "Nebude mít po pravdě řečeno klasické zuby," prohlašuje vynálezce. "Potravu rozmělní rotující čepele". V mezičase budou studenti mechanického inženýrství podávat Gastronomovi různou zkapalněnou rostlinnou potravu a studovat reakce jeho žaludku. Zatím se zdá, že robot nejvíce oceňuje mrkvovou šťávu.
Vědci rovněž chtějí vybavit robota čidly proti možné otravě a umístit do něj detektory, které identifikují agresivní složky a zabrání tak zničení miliard baktérií nebo křehkých součástek žaludku.
Jako pevná potrava nejvíce vyhovují citrusové plody . Mají dvojnásobnou energetickou hodnotu než rostliny a především ostrou barvu. Nejedná se totiž pouze o to, aby robot potravu dobře strávil, ale aby ji také mohl snadno rozeznat a uchopit.
Masožraví roboti ale nejsou podle Wilkinsona všelék, i když se v masu koncentruje více energie než v rostlinách. Gastronom by totiž na zpracování spotřeboval příliš mnoho sil a nemohl by ji využít při plnění zadaných úkolů.
A co masožravý robot vypuštěný do volné přírody? Wilkinson se směje: "Nebylo by asi příliš rozumné vyrábět stroje, které mají rády čerstvé maso." Je to varování pro ty, co se rádi potulují volnou přírodou. Nikdo neví, co by se stalo, kdyby se Gastronom rozhodl upustit od svého vegetariánského režimu.
